Love Song

Love song nie je filmom roka, možno ani takým, ktorý potrebujete v živote vidieť viackrát. Prioritne nejde ani o žiadnu love story, ale celý jeho dej sa nesie v extrémne príjemnom štýle a po celý čas vám hladí dušu. Prirodzenú atmosféru tomu dodáva výkon Keiry s jej charakteristicky zvláštnou,no zároveň rozkošnou mimikou a mnou čoraz viac obľúbenejším Markom Ruffalom. Nežné pesničky poletujúce New Yorkom, stretnutia ľudí (ktoré nikdy nie sú náhodné), hľadanie priorít a samého seba a nakoniec nájdenie správneho smeru cesty, ktorým sa treba pohnúť ďalej. (07.11.2014)

Neuvěřitelně naivní a cukrkandlově laděný snímek, který se honosí pěknou hudební stránkou a sympatickým hereckým obsazením, a který se perfektně hodí na takové to odpolední či večerní odreagování. Místy to bylo dramatické, ale stejně ve výsledku zvítězily ty světlé momenty, takže to byl opravdu film vyzařující pozitivní energii. Zkrátka hezky natočený a zahraný film na zpříjemnění volného času, který potěší jak zrak tak sluch. (07.09.2015)

Málokdy film tak výstižně okomentuje svou vlastní vypravěčskou strategii. Love Song využívá hudbu přesně v souladu s jedním Danovým výrokem, podle kterého kvalitní muzika dokáže dodat kosmickou hloubku i těm nejbanálnějším výjevům. A Carney ji takhle využívá skoro nepřetržitě. Sebelepší hudební doprovod ale nikdy plně nenahradí promyšlenou dramaturgii, prokreslené postavy a věrohodné dialogy. Příběhu chybí jakékoli pnutí mezi hrdiny, stejně jako vážnější konflikt nebo překážky, které by museli překonat. Pakliže jsou zapálení hudebníci limitováni časem nebo penězi, vyprávění tuto skutečnost dobře tají. Naopak se zdá, že se vlastně mají relativně dobře a nikdy nestrádají tolik, aby si nemohli sednout do kavárny, zajít do baru nebo na nákupy. Obě hlavní postavy jsou ke smůle přirozeně působících herců ploché a jednají zkratkovitě. Nejvíc života v sobě mají nikoli nucené dialogy (snažící se působit chytře narážkami na lepší filmy jako Jerry Maguire nebo Taxikář), ale scény, které z větší či menší části očividně vznikly improvizací (bazén). To ovšem platí pouze pro dialogy mezi Keirou Knightley a Markem Ruffalem. Catherine Keener a Hailee Steinfeld v rolích Danovy matky a dcery existují jenom ve vztahu k protagonistovi a ve vyprávění slouží výhradně jako neživotné nástroje přesvědčující nás, že Ruffalo je navzdory svému alkoholismu, zahálčivosti a mírné hysteričnosti v zásadě dobrý člověk, milující manžel a fajn táta. Přestože je Love Song filmem bez chutí a bez nápadu, pokud jej na sebe necháte volně působit, pravděpodobně odejdete z kina v povznesené náladě. Jen nesmíte moc přemýšlet nad jeho ideovým podložím. Pak si zřejmě rychle uvědomíte, jak plytký a falešně svobodomyslný film to je. Love Song navenek soucítí s indie hudebníky, ale ve skutečnosti jim umožňuje jen tu cestu za úspěchem, která vede přes spolupráci s velkými nahrávacími společnostmi. Jak jsem ale naznačil výše, skutečnost, že odmítám přijmout podřízení se mainstreamu za normu, není zdaleka jediným důvodem, proč Love Song považuji za slabší film než Once. 50% (04.07.2014)

Půvabná panenka pěkné písničky píše, pacholkem podvedena posmutněle pláče, plánuje prchnout. Propuštěný producent popíjí, panenku potkává, pečlivě poslouchá, představy promítá. Přemlouvá panenku, prosí. Poté po partě pátrají, přiberou parťáky, parádní projekt pohromadě produkují a pozornost přitáhnou. Posledním počinem překvápko pro publikum připraví. Pozitivní pocitovka plná pohody. Potlesk. (18.09.2014)

Pozitívne ladený hudobný film, ktorý síce nechytí za srdce, ale zanechá dobrý pocit. Neprináša väčšiu drámu, hoci potenciál tam bol, najmä vo vzťahu Knightley - Levine vytriasť niečo viac. Okrem hereckých tu máme aj reálne spevácke hviezdy a dokonca keď sa človek pozrie na dnešnú Haille Steinfeld, tak pochopí, ako veľa robí make up. Tu nemala žiadny a tak brežnevovské obočie a prasačí rypák dosť vystupovali. A keď jej dnes dajú omietku, tak bažia po nej milióny mužov. (12.10.2021)