Lásky čas

About Time má mé velké sympatie - jak směrem k hercům (hlavně mladý Gleeson si tady oficiálně dupl o hvězdnou pozvánku do Hollywoodu), tak ke Curtisově veskrze optimistickému vnímání světa a s mou nově se rodící filozofií souznícího poselství, které film předkládá. Reakce k tomuhle filmu mi navíc běžěla jak přes kopírák od té k Lásce nebeské - upřímná spokojenost, zředěná tím, že mi ve filmu chyběl konflikt, přerůstající v spokojenost nadšenou, plynoucí z pochopení toho, co tím chtěl básník říct. Jen nás v té své pozitivitě pořádně vyráchejte, mistře Curtisi. 80% (22.05.2014)

Ač se vás Ryčrd opět všemožně snaží pohladit po šulínku, či aby nedošlo ke genderové diskriminaci, konejšivě poplácat po rybě, zanedlouho zjistíte, že má z toho urputného psaní pěkně mozolnatou dlaň a není už to zdaleka tak příjemné jako Láska nebeská. Asi tak v polovině jej navíc přistihnete, že vám z toho genitálu zkouší vymodelovat panenku s porcelánovou hlavou, troubícího jelena či jiné kýčovité zvěrstvo. Je z toho prvoplánový, patetický hnus s charmem venezuelské telenovely, vtipný asi jako rozžvýkaný chleba, s mimořádně odpudivou ústřední dvojicí neohrabaných idiotů. Hospodyňky tomu sice zase uslzeně nasázely plné palby, ale u ostatních nechápu, jak to může poměr devadesát šest ku čtyřem dostat do červených čísel. No, mýdlo už tu radši nikdy nezvedám! (04.01.2014)

Ano, je to tak. Z toho psy prznícího, děti zneužívajícího, bezdomovce bijícího, důchodce okrádajícího, stohy podpalujícího, spropitné nedávajicího, odpad netřídícího, hygienu nedodržujícího, okenu popíjejícího a perník obědvajícího sebestředného cynického hovada, se na dvě hodiny stal pookřálý zasněný mladík s úsměvem na rtech, slinama na bradě a tendencí vrátit tomu slepému beznohému nebožákovi s harmonikou před kinem, zpět do kastlíku tu stokorunu na invalidní vozík. S přítelkyní jsme z kina odcházeli nadšení a tak nějak více šťastnější. Dokonce jsem ji mršku v parku na chvíli i pustil z vodítka a přemýšlel nad sladkými slovy, které doma napíšu k tomuto příjemnému filmu. Se slovy "láska, naděje, porozumění, oddanost, věrnost, časový paradox" jsem otevřel profil filmu a vyskočil tam na mě skutečně erudovaný výblitek cenami ověnčeného polyhistora Civala, který si stěžuje, že tam bylo moc cukru! Moc cukru! On jde na ROMANTICKÝ film a stěžuje si na to, že byl příliš ROMANTICKÝ! Naštěstí pro něj jsem zjistil, že podobných existencí, které šly na romantickou komedii a čekaly nejspíš pytle s uřezanýma hlavama, vyvražďování německých prostitutek nebo grupáč s ovcema, je tu povíreco. (19.11.2013)

Objektivně bych k tomu mohl mít asi tak desítku výhrad, za které bych to mohl shodit až do průměrných čísel, jenže co naplat, jeden z těch filmů, kdy jsou vám logické lapsy a dějová vykonstruovanost putna, protože vás berou dialogy odposlouchané ze života a romantická linie vypulírovaná bez vady a kazu k úplné dokonalosti, takže už jenom poskakujete radostí u osobních highlightů typu výběr ženských šatů, a když dojde i na smuteční průvod v černém, nadzvednete brýle, abyste otřeli slzu v oku bez toho, aniž byste se cítili blbě; Curtis je firma na zážitky. (25.11.2013)

Curtisův zval ku lásce hlas, kde cukrový zaváněl háj… Starý dobrý větrný Cornwall, rodinná soudržnost, zpustlý dramatik T.Hollandera, na playlistu Arvo Pärt, ale nemůžu si pomoct, Curtis umí s vtipem i oparem sentimentu pracovat nezištněji. Verze zcela oproštěná o cestování v čase, plná slepých ulic a dlouhých dálnic, by mě zajímala mnohem víc, už jen proto, že motto Carpe diem je v podobně laděných filmech sice pravdivou, ale notně obehranou deskou. Ony jsou totiž nejlepším strojem času vzpomínky. Není to technicky náročné, nepotřebujete skříň a mnohdy je efekt větší než u motýlích křídel.. (12.08.2014)