Lásky čas

Curtisův zval ku lásce hlas, kde cukrový zaváněl háj… Starý dobrý větrný Cornwall, rodinná soudržnost, zpustlý dramatik T.Hollandera, na playlistu Arvo Pärt, ale nemůžu si pomoct, Curtis umí s vtipem i oparem sentimentu pracovat nezištněji. Verze zcela oproštěná o cestování v čase, plná slepých ulic a dlouhých dálnic, by mě zajímala mnohem víc, už jen proto, že motto Carpe diem je v podobně laděných filmech sice pravdivou, ale notně obehranou deskou. Ony jsou totiž nejlepším strojem času vzpomínky. Není to technicky náročné, nepotřebujete skříň a mnohdy je efekt větší než u motýlích křídel.. (12.08.2014)

Sám Richard Curtis to řekl. Nepamatuju se, kdy jsem naposledy viděl snímek, v mnohém tak obyčejný a zároveň tak vyjímečný. Směr vyprávění je neodhadnutelný a ten, kdo by chtěl na film aplikovat sci-fi pravidla, se šeredně splete, vždyť je to jen metafora napravování sebe sama a potřeby něčeho, co člověka převyšuje a zároveň mu naznačí, co ve svém životě může nebo nemůže ovlivnit. Richard Curtis to řekl sám, prý už nebude režírovat. Ale pokud vím, psát se chystá dál. Pokud bude i nadále tvořit takovéhle příběhy o zásadních věcech, vůbec to nevadí. Smekám. (14.11.2013)

Všímal jsem si harmonie, kterou se Richard Curtis pokoušel přenést na diváka v podobě milé a příjemné romantiky plné odlehčeného britského humoru. Britský humor mi ale nikdy neseděl, milá romantika se už v úvodních minutách mění na příliš přeslazenou blbůstku a tvůrcům něco jako smysl nad časovými smyčkami a přiměřená stopáž asi také nic neříká. Jediné co je v tomto filmu hodné zmínky je ústřední sympatický pár (veskrze Rachel McAdams mi udělala radost, od nynějška je ofina neskutečně sexy :-)) a Bill Nighy, jehož poťouchlý otec je boží! Nighyho nemám příliš v lásce, ale tentokrát jsem si tohoto chlapíka skutečně užil. Milé plus. 4/10 Edit (10.8.2018) Beru zpět, je to perfektní romance :-) 8/10 (08.11.2013)

Není nad setkání s přáteli po letech, aneb když jsem si přečetl sedm let starý komentář od Nathalie, skoro se mi nechtělo psát můj vlastní:) Lásky Čas je ukázkou jisté ruky pana Curtise, ale když pominu jak mu hapruje to cestování časem (mělo to přece jít jen dozadu, ne?), mám svoje výhrady proti "poselství" filmu, respektive některým jeho aspektům. Na druhou stranu, mám velkou slabost pro Billa Nighyho, pro Rachel McAdams (ačkoliv když zvládla fejkovat chemii s Ryanem Goslingem po celý Zápisník Jedné Lásky, jak jsem se před pár dny dočetl, co je jisté?:D), a pro Domhnalla Gleesona (když tedy nehraje padoucha ve Star Wars...:)), takže se mi skoro daří skočit na návnadu silných rodinných hodnot a nevnímat to, jak je oslabuje možnost kdykoliv se vrátit a opravit nejen jakoukoliv chybu, ale i starou dobrou zlomyslnost;), a jak je hrdinovo závěrečné poznání banální. Naproti tomu rodičovství fungovalo úžasně - ale nemá to co dělat s mým vlastním otcovstvím. Chcete důkaz? Správně bych měl být stoprocentně dokonalý vzorek cílové skupiny, protože shodou okolností dnes, v den, kdy jsem Lásky Čas viděl, by měl můj děda narozeniny, za necelé dva týdny to bude dva roky, co zemřel, a - tomu už se skoro nedá uvěřit - moje nejsilnější vzpomínka na něj je, jak mě učil házet žabky. Přesto moje výhrady trvají. Ale jinak... i v ostatních rolích parádní obsazení, parádní humor (od vztahového přes Gleesonovy trapasy až po Hollanderův cynismus), úžasná hudba (jen tu verzi How Long Will I Love You od Ellie Goulding by měli zakázat...), a jak by řekla jistá decentní dáma, "doják jak kráva":D Kasaštyk to byl řádný, ale už jsem zkrátka měl pocit, že je to víc řemeslo než něco nadčasového (yes, pun intended;)). Kdybych viděl méně filmů podobného ražení, a méně toho zažil, možná bych pěl ódy na to, jak mi Lásky Čas změnil život, jako to dělají mnozí lidé na Youtube u "té správné verze" How Long Will I Love You. Takhle váhám mezi 70 a 80%. Ale když si vybavím perličku jako že v situaci, kdy hrdina potřebuje napravit následky svého dobrého skutku v podobě neseznámení se se ženou svého života, a v podkresu začne hrát The Cure (neboli lék:)), bude to 80%. (27.09.2020)

Divák nutně musí zanedbat hodně proměnných, aby si film užil, ale s trochou snahy to jde. V About Time se totiž dost tluče sporadická vyzrálá zodpovědnost s všudypřítomnou dětinskou naivitou a pateticky ulepenými prsty. Námět měl mnohem větší potenciál. Já bych rozhodně dělal větší čuňačiny. Nebo alespoň nějaké. (23.07.2016)