Cézar musí zomrieť

Viděl jsem různé adaptace klasik, představa Shakespearovské klasiky ve vězení s vězni mě však nikdy nenapadla. Je to celkem rafinovaná subverze, kdy se stírá divadelní hra, skutečný život, dojmy vězňů, kteří se ve hře angažují z různých pohnutek, mající různé osudy. Kromě hry, jejího nácviku je všudypřítomná myšlenka, kdo jsou ti vězni, jak zde skončili, co je žene kupředu? Udělat jedno drama, kde jsou dvě roviny, které se někdy neznatelně překrývají a intenzifikují celý zážitek. Pro mě je absolutním zjevením výkon Salvatore Striano, který hrál Bruta, tohle je HEREC. (12.09.2012)

Formálně neskutečně vytříbená a troufnu si říct, že až rafinovaná hra s divákem. O tom, že Tavianovy umí, nemůže být absolutně pochyb. Použití černobílé kamery (barva je tu doopravdy jen velmi málo) se ukazuje být hodně dobrou volbou a díky ní vynikne vše, co chtějí Tavianovy zdůraznit. Ať už je to stísněná atmosféra věznice, kterou párkrát zaberou z dálky, aby byla hezky vidět, nebo zoufalost zdejších obyvatel. Všechno funguje skvěle a je to hodně působivé. Z čeho ale běhá mráz po zádech, jsou výtečné výkony snad všech zúčastněných a vůbec se mi nechtělo věřit, že nejde o profi herce. Zejména představitel Bruta bral dech. Velmi chytře je tu zakomponováno to, že přestáváme rozlišovat, kdy vězni hrají a kdy odhalují něco ze své minulosti, což působí tajemně a hodně zajímavě. Na plný počet mi tu něco chybí, možná intenzivnější emoce nebo scéna, která by utkvěla v paměti. Nicméně jde o vynikající film, který dokazuje jednak to, že Shakespeare je neuvěřitelně nadčasový a taky to, že i záznamy divadelních her se dají zpracovat invenčně a nekonvenčně. 80% (26.09.2012)

Přísně střežené jeviště. Herci pod zámkem. Na chvíli svobodní – v duši, v umění. Než se zaklapnou dveře vězeňské cely, staneme se hrdiny z masa a kostí, postavami tváří v tvář v záři divadelní reality. Stránku po stránce, text za textem. Obléháme prkna, co nás proslaví. Jsme představiteli shakespearovských rolí, komplimenty zasypaní. (29.08.2015)

Dôrazný protipól špinavej väzenskej drámy, ktorú diváci tak dobre poznajú. Žáner: dramatizovaný dokument. Jedným z najväčších problémov kinematografie bola, je a zrejme aj ešte dlho zostane hranica medzi filmom a dokumentom, inscenáciou a realitou. Bratia Taviani túto hranicu zmazávajú, keď rozprávajú o živote vo väzení prostredníctvom krátkeho časového úseku, behom ktorého väzni pripravujú divadelnú inscenáciu Shakespearovho Júlia Cézara. Všetok čas venuje len a len týmto momentom a nachádzaniu vynútených podobností a paralel postáv, ktoré majú odsúdení hrať, od ich postavenia v hierarchii zločinu a talianskeho podsvetia (Kto iný má stvárniť Cézara než bývalý šéf obchodu s drogami? Kto iný má hrať Bruta než na doživotie odsúdený vrah?) po ich letmé spomienky na niekdajší život a prostredie, z ktorého pochádzajú. Je to zjavný scenáristický konštrukt, vytrhávanie z kontextu a ohýbanie slov, vychádzajúcich z úst postáv podľa vlastného zámeru. Lenže Cesare deva morire nie je filmom tézovitým, nesnaží sa podložiť nijakú zásadnú kontroverznú myšlienku ani argumentovať v určitej otázke. Naopak - je naratívne vyprázdneným záznamom, ako by mal po správnosti byť každý film dokumentárneho charakteru, ktorý si kladie jedinú úlohu - oboznámiť nás s priebehom a výsledkom snahy o realizáciu Shakespearovej hry na doskách väzenského divadla. To sprevádza postupné pomalé vžitie sa do postáv, preberanie ich zvykov a spôsobu reči aj do bežného života medzi kovovými mrežami a holými stenami. A aj vďaka tomu a výraznému prispeniu pôsobivej vizuálnej stránky a impozantnej hudby sa stáva príbehom shakespearovskej drámy za mrežami, s reálnymi antagonistami v hlavných úlohách. Dokumentom, ktorý nevypovedá o ničom, len na 76 minút poskytne možnosť sledovať niečo, čo na krátky čas dáva istý cieľ a možno aj zmysel monotónneho života mužom, ktorým už nič iné nezostáva. Mužom, ktorí stoja pred rovnakou dilemou v komornom vyznení - prečo nemôžu zabiť svojho ducha bez toho, aby zabili telo? "Cesare, Cesare! Cesare deva morire!" 85% (06.08.2014)

Zaujímavý námet, tak som bol na to celkom zvedavý. Ale nedá sa povedať, že by ma to nejako zaujalo alebo nebodaj očarilo. Proste parta väzňov sa zapája do divadelného predstavenia Július Cézar podľa predlohy Williama Shakespera. Na začiatku zaujímavý kásting, po ktorom prišla dosť nezáživná časť prevedenia vyváženého diela podľa slávnej histórie. Zopár zaujímavých momentov, keď som nejako podvedome dúfal, že účinkujúci sa vcítia do svojich rolí, ale senzácia sa nekonala. (28.11.2013)