Cézar musí zomrieť

Trochu zarážející je pro mě to rozporuplné hodnocení, nicméně co tisíce lidí to tisíce chutí. Já seděl a ani nedutal. Bratři Taviani to s kamerou umí. Použití pouze přirozeného světla a černobílého materiálu člověka ještě více vtáhne do prostředí věznice, kde o životě se pouze sní a divadlo tak může paradoxně znamenat jedinou možnost setkání se s opravdovým životem. Těžko uvěřit, že herci jsou jen vězenští ochotníci. Narozdíl od místního CSFD osazenstva si myslím, že se svých rolí zhostili s grácií a leckterého profesionála by i do kapsy strčili. Je skoro obdivuhodné jak Tavianiové dokázali přesně odhadnout míru prolínání se divadelního představení s skutečným životem vězňů tak, aby člověk nikdy nepřestal myslet na to v jakém prostředí se nachází a kdo představuje ty čestné a cnostné muže Říma a zároveň nebyl vytržen z dění "na jevišti". Scéna u mrtvého Caesara na vězeňském dvoře, přednášená vězňům nezapojeným do zkoušek, kteří představují římský lid před vzpourou vůči zrádcům, mi navodila to příjemně-nepříjemné mrazení v zádech, díky kterému vždy vím, jaké hodnocení si ode mne snímek odnese. A nakonec stejně tak jako bratři Tavianiové věřím, že dobré umění dokáže člověka změnit k lepšímu a že nikomu by neměla být tato možnost odepřena. Ani Brutovi! (14.09.2012)

Kdo může lépe pochopit svobodu divadelních her, než vězni odsouzení na doživotí? Nikdo a to zřejmě zjistili oba režiséři, když se rozhodli natočit tot dílo A já říkám, že skvostné dílo. Možná to bude tím, že mi bylo vězňů doopravdy líto. A možná, že mám velmi ráda Shakespeara. A jakoukoliv manipulaci se slovy či vynechávání krutě trestám. To tak, že na hru prostě nejdu! Pár mužů z italské věznice si vyzkoušelo zahrát si jednu hru. Zjistili, že je to ta nejlepší terapie či nejlepší věc, kterou tam můžou dělat, aniž by se to dalo považovat za ilegální nebo dokonce za trestnou činnost... Tato terapie v sobě ukrývá zvláštní kouzlo. Můžete se v ní stát někým jiným a můžete si dělat co chcete a hlavně, co postava žádá (!). Chlapíci chytili svou asi jedinou možnost za pačesy. Jali se odehrát představení, za které by nestydělo žádné z divadel. Když si odmyslíte mříže, vězeňské dozorce, šedé stěny, stropy, které už jsou dokonale okoukané vězni, kteří večer před spaním přemýšlí, co tam vlastně dělají a domyslíte červenou oponu a pláště, budete mít pocit, že jste se ocitli na jevišti. Jevišti plném černých duší, jevišti plném vrahů a zlodějů. Ti samí lidé si před týdnem vyřizovali účty dosti svalnatýma rukama, teď stojí proti sobě a odpouští si. Stačí věřit. Stačí si zahrát Shakepeara... (MFF KV 2012) (03.07.2012)

Tento film je: 1) Adaptace divadelní hry Julius Caesar. Jsou tam nějaké drobnosti před, po a během, ale primárně je třeba očekávat, že uvidíme v hrubých rysech a na správné časové ose převyprávěný příběh tohoto shakespearova díla. 2) Hra. Kdo očekává, že spatří dokument, nebo reálně zachycenou událost, bude sklamán. Toto je film se scénářem a režijí. Přesto velmi, velmi autenticky působící. 3) Výborný. Nápad představit Shakespeara prostřednictvím výkonu skutečných trestanců věznice Rebibbia, nechat je pasáže textu prokládat vlastními pocity a vyvolat kontrast volání po svobodě zpoza zamřížovaných oken, je značně originální. Velmi sugestivní. ■ Dobrý komentář: Lanark (10.02.2013)

Ten film přinesl něco jiného než bych čekal, přesto mě zaujal. Očekával jsem že na pozadí Shakespearovy hry budeme odkrývat život jednotlivých protagonistů. A bylo to vlastně obráceně. Byl to záznam hry akorát se zvláštními kulisami a herci, k jejichž soukromí jsme se dostali výjimečně. Výborná kamera. A především herecké výkony - až jsem pochyboval jestli jsem si špatně nepřečetl obsah a nehrajou to herci, kteří hrajou vězně :-)... Zajímavý otázky navozuje film i ted. Musí to být neuvěřitelný pocity pro pana Striana ( Brutus ), který už se z vězení dostal, objíždí festivaly a dostává se mu ovací. Ale zaslouží si aplaus soubor mafiánů? Dokonce vrah se tam našel... Nebo je to naopak skvělá ukázka možné nápravy a toho, kam by se mohly vězenské programy nasměrovat? Takže nelámat hůl? A jak bych se asi díval na představení, v kterym by hrál třeba Kajínek, Roubal, Lubina, Rath nebo Pitr? ( 47. KVIFF ) (04.07.2012)

Zajímavý film natočený italskými matadory, bratry Tavianiovými, kterým už bylo oběma v době natáčení osmdesát let. To samo o sobě je neuvěřitelné, ale oni stále ještě mají pořád o čem vyprávět, což je o to důležitější. Pojetí Shakespeara je v zajímavém prostředí, ale nutno říct, že film mi zase tolik nedal. (16.10.2016)