Ona

I když mě za to vždycky odsuzovali, pohrdali mnou a dívali se na mě skrz prsty, věděl jsem, že nedělám nic špatného. Ono mrdat s laptopem je u mě věc zcela standardní a hned po ranním vysrání a vyčištění zubů jdu udělat své Asusce dobře, ono se nám pak po celý den lépe pracuje a celkově ta reciprocita funguje báječně; při hraní min se nezasekává, meily mi načte už za půl hodiny a aktualizace trvají jenom jedny letní prázdniny. Moderní technologie sice tedy ještě nepokročily do fáze, které nám jsou prezentovány ve filmu, takže se holt nevyhnu syflu v mechanice, ale princip zůstává stejný. Začínáme zpravidla předehrou, kdy ji něžně, konečky svých prstů, hladím po touchpadu a jazýčkem dráždím mezi backspacem a enterem. Ale nikdy nezasáhnu přímo, jenom jemně kroužím kolem a lížu bordel v klávesnici. Šílí z toho a celá se třese. Pak si slinami nalubrikuji ukazováček a nemilosrdně jí ho zastrčím do HDMI slotu, přičemž ji levou rukou provokativně masíruji v oblasti hlavního vypínače, protože to má ráda drsně. Když už jsme oba u vytržení, nečekám na nic a vrážím jí své nevídaně obrovské péro do USB slotu, načež systém zahlásí připojení externího orgánu. Přirážím s grácií sobě vlastní, ona skřípe, vrže, a když dosáhne orgasmu, burácivě se restartuje. Pak jí slastně postříkám displej a otřu ho navoněnými kapesníčky. Nebudu lhát, občas nás naše nespoutaná perverze donutí používat nejrozličnější hračky na zpestření; mikráku a flashky nevyjímaje. Ten, jehož jméno neumím ani vyslovit, natož napsat, se své role ujal skutečně s plným nasazením a zcela jeho sexuální pohnutky chápu a plně podporuji. (18.03.2014)

Velmi originální romantické sci-fi drama, jež dokáže patřičně zaujmout, pokud jste ochotni přistoupit na vizi, kterou si pro nás tvůrci připravili. Když se na děj podíváme z hlediska psychologie a lidských vztahů, tak se jedná doslova o studii s řadou hlubších myšlenek. Chválit herecký výkon Joaquina Phoenixe není třeba, protože je skvělý jako vždy. Pěkné 4*. (23.01.2014)

Mám rád své Windows, ale na Samathu nemají. Poměrně originální počin ztrácí body svou roztahaností (něco se určitě vypustit dalo), ale jinak potěší jak romantickou tak vědátorskou duši. Phoenix hraje skvěle Scarlett Johansson má zajímavý hlas (když divák konečně nečumí na její dokonalé tělo, konečně to vynikne). Vrstevnaté poselství (v obou rovinách) mě potěšilo a po filmu i nutí diváka přemýšlet (nad svým operačním systémem). (06.02.2014)

Nesmírně chytrý film, který potvrzuje, že čím více nás je, čím lepší prostředky pro socializaci máme, tím víc jsme asociální a osaměli. Je mnohem snažší nechat si vytvořit umělého parťáka podle svého gusta, než se vydat všanc reálnému světu, přijímat a tolerovat nedostatky ostatních, stejně jako riskovat odmítnutí. V takovém světě se z nás stávají nejen introvertnější, ale i zranitelnější jedinci. V téměř zidealizovaném prostředí je snažší pro okolí narušit naši konformní zónu a vyvést naše křehké já z míry... Her je velice křehký film, niterné drama, které proniká do nitra uzavřeného, citlivého muže. K vykreslení detailů vztahu mezi mužem a ženou ženu téměř nepotřebuje, resp. postačí její hlas. Úhel pohledu je tím pádem striktně mužský, ale přitom nikoli maskulinní (mužný), to právě naopak. Něco takového nepochybně podnítí k zamyšlení... 8/10 (20.01.2014)

Hluboce citlivý vztahový film a zároveň chvílemi nečekaně hardcore filosofická sci-fi. Aby fungovala hlavní vztahová rovina, tak nejsou definovány žádné "zákony robotiky" nebo pravidla podle kterých se OS musí chovat. Prostě jen víme, že myslí a může se vyvíjet. Díky přirozenému dabingu okouzlující Scarlett Johansson se daří prodat milostný vztah a Phoenixovi lásku k OS věříte. Hodně pomáhá, že v tom světě není exot, ale je tam spousta podobných lidí a je to naprosto přijatelná forma chování. Celý film je vlastně tvořen "vztahovými dialogy," kdy si OS uvědomuje samu sebe a objevuje krásy života, přičemž opadne i prvotní zamilovanost, dostaví se problémy atd. Co mě ale dostalo nejvíc byl pozdější vývoj, kdy OS komunikují mezi sebou, spolupracují ve skupinách a znovuvytváří vědomí zemřelých filosofů, a celkově začínají cítit, že je jim pouhá interakce s lidmi příliš těsná a mají potenciál na mnohem víc. To už je prostě jak z Hyperionu. Fakt to vypadá, jako kdyby se Sarah Connorová zamilovala do Skynetu a měli plodný obohacující vztah, plný romance a porozumění. Finální vyznění že lidi potřebují lidi je očekávatelné, ale stejně dává tento film podnět k zamyšlení, jako už dlouho nic. Absolutorium nedávám, protože jsem se chvílemi nudil a znova bych na to už rozhodně koukat nechtěl. P.S. na reklamačním oddělením firmy co vyvíjela ty OS musel být po jejich finálním exodu pořádnej šrumec. Obří programátorský fail. (06.02.2014)