Ona

V krátkometrážní formě to mohla být pětiminutová rychlopalba nebo klidně i dvacetiminutová nostalgie, ale Jonze se rozhodl dát tomuhle nápadu celovečerní podobu - a udělal dobře. Drží totiž celou ideu na tak vysoké úrovni, že je od začátku jasné, že finále nemůže diváckému rozpoložení dostát. Ať totiž dopadne jakkoli, bude znamenat konec onoho splněného snu. A právě na ploše dvou hodin se natolik povznášející i univerzálně osobní premisa zahltí sama sebou a tím, jak moc je pro nás romantické přemýšlivce niterná. Pořád ve mně ale přetrvává úžas nad tím, jak dokonalé jsou všechny scény zobrazující člověka ve stádiu chybějící lásky a vrhání se po očividně slepých uličkách. (28.02.2014)

Původně jsem si myslel, že na filmu je originální jeho námět, ale po skočení můžu vydat prohlašení že to originální v něm nejsou sci-fi prvky včetně milování OS, ale s citem znázorněná osamělost člověka. Skvěle napsaný scénář a ještě lepší Joaquinův herecký výkon udělali z filmu magnetku pro mojí pozornost. (03.12.2014)

Svoju tému to vyťažilo tak dôkladne, až je toho vo filme vlastne veľa a poslednú polhodinu už som skoro nevnímal. Napriek tomu fajn a Choakin ako vždy výborný. Celkovo je to však film, ktorý si pýta cynické komentáre typu "ženská je otravná hysterka, aj keď je iba naprogramovaná" alebo "...a potom si operačné systémy založili združenie Skynet". (17.02.2014)

„Je důležité mít priority.“ – „Já se neumím rozhodnout ani mezi videohrami a pornem.“ – „Smála bych se, kdyby to nebyla pravda.“ Her. Kdyby si člověk odhrnul tu sci-fi vrstvu, vyšla by mu z filmu v podstatě (více než zdařilá) romantická tragikomedie, která se postupně mění na čím dál větší „romanťárnu“ (někdy úsměvnější, jindy, a o to drtivěji, depresivnější). Ale zjednodušit takhle tento film by byla ohromná škoda. Protože co se týče sci-fi stránky a vůbec té myšlenky, napadají mě jen samé superlativy. Jistě, divák musí chtít přistoupit na hru autorů (v tomto případě totiž ta poučka o fikčním světě, jehož pravidla člověk musí přijmout bez ohledu na odlišnosti s tím naším, platí velmi silně). Pokud ano a smíří se s tím, že je OS schopný se dál (nezadržitelně a po všech stránkách) vyvíjet bez dalších zásahů svých tvůrců, vstoupí do naprosto kouzelného a fascinujícího světa, který chvílemi skoro překračuje hranice jeho chápání (a neustále si pak klade otázku, jestli je možné, aby v budoucnosti něco takového existovalo/fungovalo). Stejně tak se (divák) v průběhu procházení si klasických vztahových fází (ovšem s Operačním Systémem) sám sebe ptá, zda, a co vlastně je skutečné (resp. by mohlo být). Výborné videohry a další vychytávky jsou už „jen tak pro radost“ (mimochodem nesporně nápaditou). A všechno je to krásně absurdní zároveň. Já si každopádně (i díky výborným společníkům v podobě Joaquina a Scarlett, resp. jejího hlasu) film užíval po celou jeho dobu a na střídačku se smál, byl dojatý, smutný, ohromený, zakřiknutý, překvapený, zaskočený, nadšený, zamyšlený (+ prožil spoustu jiných stavů, u kterých bych použil koncovku „-ný“). Trochu mi nesedlo pouze pár momentů: „dobrá zpráva ohledne dopisů“, „umělá holčička“ a „sex v zastoupení“ (ten byl však natolik střelený a odzbrojující, že jsem za něj snad i rád). V momentě sledování mě pak ještě poněkud vykolejil závěr, přišel mi po tom všem takový hrozně banální (ala opravdu se tohle celé dělo kvůli „tomuhle“?!), avšak postupně se mi rozležel v hlavě, začal jsem se na něj dívat z jiného úhlu pohledu a ve výsledku musím uznat, že má něco do sebe (a to čím dál víc, jak tak o něm přemýšlím). Nebude to zrovna čistých 5*, ale Her má v sobě věci, které na mě zapůsobily nanejvýš osobně (vlastně i včetně toho konce), a proto u plného počtu zůstanu. „…A dokud jsem tady, tak si chci dovolit být šťastná.“ (04.05.2014)

Je to dosť dobrá mierne sci-fi ladená romantická dráma. Má zaujímavý príbeh o mužovi, ktorý práve prežíva nešťastné obdobie, keďže sa rozvádza so svojou životnou láskou, čo samozrejme má na jeho citlivú povahu dopad, ale keď sa dozvie o novej zaujímavej technológii, špeciálnom operačnom systéme predstavujúcom samostatnú mysliacu osobnosť, rozhodne sa ho vyskúšať. Táto nová žena v jeho živote mu až prekvapivo sadne, dokonca sa do nej aj zamiluje a vytvoria pár, ale kvôli netradičnosti ich samozrejme čakajú aj nejaké problémy a ako každý vzťah, aj tento má svoje pekné, ale aj smutné chvíle. Spracovanie sa mi páči, zápletka už na prvý pohľad pôsobí dosť zaujímavo a netradične, ale predsa len som sa trochu obával výsledku, čo nakoniec našťastie vôbec nebolo potrebné. Dej síce nepôsobí až tak originálne a nápadito, ako by mohol, no to ma vôbec nemrzí, tvorcovia sa to rozhlodli pojať skôr takým uveriteľnejším spôsobom a vyšlo to aj tak dobre. Hlavný hrdina si ma získal už od začiatku, ale perfektne zvládnutá je aj celá tá tématika ohľadom operačných systémov a samozrejme hlavne konkrétke jeho novej priateľky, pričom ich vzťah pôsobí v rámci možností až prekvapivo normálne a hlavne zaujímavo, takže som bol po celý čas zvedavý, ako sa bude vyvíjať. Dej obsahuje viacero prvkov, ktoré si ma získali, hlavne priateľský vzťah s dlhoročnou kamarátkou, veľkým plusom je skvelá, až taká melancholická atmosféra a sadli mi aj tie zmeny nálad, keďže sa tu pomerne často striedajú sekvencie plné pozítívnej energie a až takých depresívnejšie ladených, pričom práve tie sú ešte lepšie. A tak ma to po celý čas dosť bavilo a na konci ešte poteší aj vydarený záver, ktorý som teda nečakal. Herecké obsadenie je výborné, Joaquin Phoenix tu má množstvo priestoru a našťastie to zvládol prvotriedne, k tomu sympatická Amy Adams a okrem nich tu už vlastne nikto nemá viac priestoru, ale potešia ešte Olivia Wilde a Rooney Mara v malých úlohách. S réžiou a technickou stránkou som nadmieru spokojný, príjemná vizuálna stránka, výborná atmosféra, všetko funguje úplne ideálne a tak tu nemám čo vytknúť. A nesklame ani hudba. Takže som dosť spokojný, veľmi príjemný film bez výraznejšej slabiny. 77% (02.05.2014)