Pták s křišťálovým peřím: Přízrak teroru

Jako při tom výletu na Kokořín měli aspoň párky... Není to špatné, kamera se snaží, slušné záběry, zvláště otevřené dveře ze světla do tmy, ale ten příběh je takový nedotažený, herecký výkon té blondýnky především ve scéně, kde má zahrát panický strach z dobývajícího se vraha, je směšný - a ostatně i potom výkon té galeristky. Popravdě netuším, když už je vše odhaleno, kdo podnikal ty atentáty na hlavního hrdinu, protože to už si musel vrah někoho najmout, ne? (I při vědomí toho, co zde nechci o vrahovi spoilerovat.) A ten konec a vysvětlení skutečně nejenom plave na vodě, ale je nedostatečné a rychlé. Čekal jsem ještě nějaký zvrat, třeba na konci v tom letadle, že?, ale nic, odplynulo to a nic moc nezanechalo. (26.12.2022)

Bird with the Crystal Plumage je podle mě příběhově typicky argentovskej film z jeho ranější tvorby, založenej hlavně na detektivním stylu a až druhořadě na hororovým žánru. Nicméně vyšetřovací část je moc pěkně udělaná, sice vrah je celkem lehce uhádnutelnej skoro hned ze začátku, ale Argento se celkem umě snaží celou věc zamaskovat a působí to docela dobře, že si člověk neni úplně jistej a konečný vysvětlení je docela inteligentně podaný, což se teda moc nevidí. Hrorová část, ale už postrádá nějakou větší gradaci, herci se tam tak nějak plácaj a řvou, ale člověk jim ten strach stejně moc nevěří a vrahova osoba je tady taková nemastná neslaná, krom toho zabíjení se tady obešlo bez jakýchkoli gore efektů, objevilo se jen pár cákanečků krve, což je docela škoda, chtělo to trošku přitvrdit. (04.06.2008)

Tenhle Argentův první kousek je z jedné strany dobrý i ne moc dobrý. Ne moc dobrý je v případě, jestli jste viděli jeho další kousky, které jen lépe rozvádí klasickou linii těchto argentovských giallo filmů, protože v těchto pozdějších filmech to co předvádí tady dokázal vypilovat k lepšímu. Na druhou stranu je dobrý v tom, že již tato jeho prvotina obsahuje základní poznávací prvky Argentovek, jako např. netypické záběry, úhly a pohledy kamer, specifické záběry na ruce apod., což je v každém případě potěšující. Giallo zrovna nepatří k mým oblíbeným sub/žánrům i když je na druhou stranu fakt, že jsem se k němu dostal a "vzal ho na milost" hlavně díky právě Argentovi a tak i proto, že se zde mistr teprve projevoval a ohmatával si terén, tento film není zase nějak extra moc výjimečný. Ale vyloženě špatný taky ne. Milci gialla se na to asi budou dívat trošku jinak. (05.11.2011)

Detektivní horor (nebo hororová detektivka?) o masovém vrahovi, který rád používá nože. Žádné explicitně zobrazované násilí, tady se sází hlavně na atmosféru a kvalitní, nepřehrávající herce. Nutno vyzdvihnout kameru Vittoria Storara (chlapík, který v Apokalypse dokázal udělat z obtloustlého Branda jednu z nejhrozivějších postav filmové historie), která ráda požívá zoomy a hraje si s nasvícením. Dalším plusem je pak hudba Ennia Morriconeho, ústřední motiv zní skoro jako z nějaké pohádky a s dějem filmu skvěle kontrastuje. Nejlepší scénou samozřejmě zůstává návštěva malíře milujícího kočky. Mňau! (05.02.2010)

Samotné rozuzlezní detektivní zápletky působí ex post maličko naivně, i když využití mysteriózních prvků, jako je naivní obraz pošahaného malíře, ano, je to ten, který má rád kočky, je velmi pěkné. Celkově je psychologická atmosféra filmu výborně vypjatá. Osobně se mi na starších filmech velmi líbí specifický obraz a v tomto případě taky exteriéry, které výborně ladí s vyzněním celého filmu. (24.01.2010)