Návrat domů

I ve své době v záplavě filmů heroizujících odboj, kde smrt hrdinů byla chápána jako setba svobody, ale vyústění bylo nakonec vždy optimistické, musel být tento neakční a desilusivní snímek výjimkou. A sám název je vlastné ironický komentář filmu, protože se nebylo kam vrátit, válka vše obrátila a místní obyvatelstvo nebylo s to chápat vracející se vojáky. Takže nakonec zůstala jen armádní služba jako berlička dalšího žití. Zde je optimismus konce hodně tlumený a hodně podmíněný. (04.05.2015)

Vůbec nechápu, proč je Návrat domů tak opomíjeným filmem. Podle mě patří k tomu nejlepšímu, co kdy Frič natočil. Navíc se jedná o téma, které je v naší kinematografii takřka bílým listem. Těch návratů z války jsme jistě zažili dost, ale buď se jednalo o budovatelské škváry plné písní a prací a po revoluci to naopak byly zpracování zabývající se persekucemi vojáků bojujících v západních armádách. Návrat domů však pojednává o osudu tisíců vojáků, kteří se vrátili domů a v radostných dnech osvobození nacházejí své snoubenky vdané, rodiče i blízké mrtvé a i když si splnili svou touhu a osvobodili svojí zem, náhle nevědí, co dělat, protože jim chybí pevný bod, do kterého by se vrátili. A tak hledají. Film nabízí několik silných scén, přičemž nejintenzivnější je ta s Terezií Brzkovou, které hlavní hrdina přichází oznámit smrt jejího syna. Herci byli do jednoho výborní, přičemž všem podle očekávání vévodil Karel Höger v jedné ze svých nejlepších rolí a jsem rád i za to, že vzdor roku natočení se film vyhnul výraznější komunistické propagandě. I když o dva roky později by to vše nejspíš vypadalo jinak. 90% (18.03.2014)

„Snad budeme ještě dlouho chodit v záplatovaných šatech, snad budeme i hladoví a promrzlí, ale budeme mít teplo tady, v srdcích. A světlo před sebou.“ Všude je cítit poválečný optimismus, radost a družnost (řada scén by jinde vyznívala naivně, zde díky této atmosféře působí přirozeně). Ale hlavního hrdinu čekají kruté chvilky a právě v nich je tento humanistický film nejsilnější. Leckdo sice bude mít problém s prosovětskými odkazy, ty ovšem k ději pasují. A dokonce se tu objeví i něco Spojeneckého, ať už vlajky, Marešova fronta, oblečení (vtipná scéna s kloboukem) či třeba hudba Glenna Millera (ano, rok 1948!). A dojde i na ožehavé srovnávání života v Protektorátu a na frontě. O to víc pak zklame nic neřešící konec, kvůli němuž zůstanu u slušných 4*. „Víte, když se na Vás tak dívám, tak si nedovedu představit, že byste byl schopen někoho zabít.“ - „No ovšem…člověk nepřítele vlastně někdy ani neviděl.“ - „Vážně?“ - „Někdy byla tma, někdy byl daleko nebo…“ - „Takže člověk vlastně ani nezabíjel.“ - „Máte pravdu. Člověk jenom střílel, ale nezabíjel.“ (25.04.2017)

Zaujímavý film. Na prvý pohľad je to kaleidoskop príbehov a osudov vojakov vracajúcich sa domov s ústrednou postavou npor. Mareša. Všetko by bolo v poriadky, veď Karel Hoger podáva štandardne výborný výkon. Nedá sa však prehliadnuť, že celý film je poznačený dobou svojho vzniku. Nie je ešte úplne červený, ako filmy nakrútené o rok neskôr, ale tá ružová môže byť nebezpečnejšia ako červená. Karty už boli rozdané a tento film je cenný aj ako dokument posúvania hraníc. (22.06.2014)