Kráľovský víkend

Tohle je opravdu zvláštní film. Historické setkání na nejvyšší úrovni se tu proměnilo v červenou knihovnu, která je vyprávěná z pohledu objektivně vzato nejméně zajímavé postavy. A funguje to z velké části díky soustředěnému, byť nenápadnému, hereckému výkonu Laury Linney. Jasně, výraznější je tu Bill Murray, a to je pro film také v pořádku, přesně tak to mělo být. A vzhledem k důvodu návštěvy anglického královského páru v Americe je film až překvapivě apolitický. (15.01.2016)

Největším dramatem tohoto filmu je vlastně to, jestli si královský pár dá nebo nedá na pikniku s prezidentem spojených států hot dogy, které jsou jim nabízeny, anebo nikoli. Film skoro evokuje trochu absurdity, ale toho se nakonec zalekne a chce tomu dát pořádné emoce a historický smysl. To se nedaří. (07.04.2017)

Americký prezident je buran. Platilo to dřív, platí to dnes a platit to bude. A Roosvelt byl k tomu všemu ještě děvkař. Ale vážně se o tom musel točit film? Murray má patent na na upisování se divným projektům, ve kterých nakonec snese jen on přísnější měřítko a tenhle poslední kousek to jen dokládá. 10% (25.05.2013)

F.D Roosevelta mám zafixovaného jako respektovanou ikonu a vůdce amerického lidu. Ikonu, která po napadení USA Japonskem, vyhlásila Japonsku válku a která provedla USA prakticky celou válkou včetně vzdálených oblastí Tichomoří. Stejně tak mám zafixovaného britského krále Jiřího VI. I on provedl svůj lid válkou se ctí a neopustil Londýn ani v době, kdy jej ještě zle pustošila Luftwaffe. Samozřejmě tito muži na to nebyli sami, ale tíže některých závažných rozhodnutí na nich ležela... O Bertim už bylo lecos naznačeno v Králově řeči, která mi jej trošičku zlidštila. Vždy jsem jej měl zafixovaného hlavně jako velkou návštěvu na letištích v Anglii, když dekoroval naše chlapce v tmavomodrých battledressech. A najednou se mi do ruky dostal tento film. Film vonící Amerikou začínajících čtyřicátých let, vonící létem a klidem... Nikdo si zatím moc neuvědomoval do čeho se svět řítí i když v Evropě už hnědý mor začal bujet a rozpínat se. Obsadit Murraye jako F.D. Roosevelta byl zajímavý počin, byť ta podoba tam ani s brýlemi nebyla moc zřejmá, protože Roosevelt měl protáhlejší obličej. Ale Murraye mám rád a zahrál to dobře. Z čeho jsem byl v šoku, byly jeho pletky. Jenže tento film je vlastně celý o tom, že i nejposvěcenější hlavy jsou jen lidé se všemi potřebami a tužbami jako kdokoliv jiný. Ne, tento film mi rozhodně nijak nepoškodil moje ikony. Naopak jasněji mi je umožnil vnímat i jako lidi. Tenhle královský víkend byl hezký a čím dál více nad ním přemýšlím, líbí se mi víc a víc. Něco málo mi tam ale přeci jen chybělo. Ani nevím pořádně co. Dávám tři hotdogy a s hořčicí, jak to mají Američané rádi. * * * (06.04.2016)

Panské sídlo, letní bydlo, hlavní vřídlo pro společensko-soukromý dýchánek. Americký hot dog a anglické „thé“ – neslučitelné, nepoživatelné? Odšněrujme oficiality, ale zachovejme dekorum protokolu jménem koruny, upevněme vztahy a vstřebejme poněkud uvolněné prezidentské stavy. Cink, cink, na zdraví a opětov/a/né státní návštěvy. (21.11.2016)