Počestné paní pardubické

"Nešlapte mi na kůži..." Za trest musela stát na kančí kůži. Tahle úsměvná historická komedie má všechno, co má komedie mít. Chudák Jiří už nechce být městským katem. Jeho žena tajně plete punčochy a prodává je. Jiří by byl velice rád, kdyby mohl i se svou ženou patřit mezi počestné měšťany pardubické.Ti ho však mezi sebe přijmout nechtějí a odnímají mu právo být vyslyšen, aby mohl svůj úřad složit. Podaří se mu odhalit jisté nepravosti a vypátrat pravé viníky. (09.12.2008)

Otakar Vávra měl Cech panen kutnohorských, Martin Frič zase Počestné paní pardubické. Oba filmy jsou roztomilé kostýmní historické komedie tak trochu francouzského střihu, oba mají krásnou výpravu, jsou profesionálně natočené a na špatného herce v nich vlastně nenarazíte. Jenže tenhle se mi líbí o něco víc, za což vděčí především rázné Jiřině Štěpničkové, uhrančivé Zitě Kabátové, Jaroslavu Marvanovi, Jindřichu Plachtovi ("Zatracený ženský pokolení!") a také Daně Medřické, která o sobě už v této nevelké roli dala jaksepatří vědět. (28.02.2016)

Zub času se neblaze podepsal nad tímto historickým snímkem, který na svoji dobu stál astronomických 6 a půl milionu korun. Na dnešní dobu v černobílém provedení už tak nevyniknou dokonalé kostýmy a předražené interiéry. Zábava je také již ta tam, kterou ke dnu táhne sice propracovaný, takřka staročeský scénář, jenže pro dnešního diváka je to jazyk už hodně těžký. Stejně dopadl pohled na tehdejší femme fatale tohoto filmu Jiřinu Štěpničkovou, která v tak starém snímku už opravdu dnešního diváka ničím neohromí. [1863. hodnocení, 71. komentář, 80%] (03.12.2020)

Na to, aké intrigy sa tu splietajú, tak je tento film veľmi sympatický a príjemný na pozeranie. V podstate z toho mohla byť aj poriadna dráma. Len o čom to bolo, kto koho podrazil a komu o čo šlo, mi bolo jedno a nakoniec som to ani príliš neriešil a nechal sa iba unášať samostatnými scénami. Končí to tak, ako to končí, nechcem spoilerovať, ale vzhľadom k jednej konkrétnej udalosti akoby bolo všetko ostatné druhoradé. Frič proste vedel, ako upútať a vo svojej dobe to mohlo byť veľmi populárne. (16.01.2017)

Výborná a přitom určitě ne tak často reprízovaná veselohra páně Friče. Byla-li by, určitě bych ji někdy viděl, takto jsem s překvapením zjistil, že  jsem (ne)počestným paním pardubickým nahlížel do živůtku opravdu poprvé. O to byl možná zážitek ale lepší. Kostýmní historická taškařice v závěru s kriminální zápletkou baví celou stopáž. Herci si své role evidentně užívali a vycizelované dialogy  ve staré češtině tu prásknou jako bič, onde pohladí právě svou zdobností. Ze všech vynikajících bardů (a bardek) bych rád zmínil uvztekanou paní hraběnku v podání Terezie Brzkové, vidět tuhle hodnou babičku jako lakotnou cholerickou osůbku byl zážitek sám o sobě. "Jděte pryč, pryč, pryč, pryč" Pamatovat si pak pochopitelně budu i živočišnou mrchu (a její dekolt) Heleny Bušové  či památný "souboj" katovky  Jiřiny Štěpničkové a počestné ženy pana Kostíka Medy Valentové před soudem. "Nelez mi na kůži!"  Nelze jinak než za plný počet. (24.11.2022)