Réžia:
Martin FričKamera:
Václav HanušHrajú:
František Smolík, Jiřina Štěpničková, Eman Fiala, Ferenc Futurista, Terezie Brzková, Marta Fričová, Zita Kabátová, Jindřich Plachta, Jaroslav Marvan (viac)Obsahy(1)
Hašteření závistivých paniček, zločinné úmysly podvodníků a láska dvou mladých lidí jsou v ohnisku dění, v jehož středu se odvíjí osud městského kata Jiřího, jenž touží vymanit se ze svého údělu a stát se řádným měšťanem. Není vyslyšen, ale podaří se mu odhalit nepravosti i jejich viníky, opětovně spojí dohromady těžce zkoušenou zamilovanou dvojici a jeho nepopiratelné zásluhy o město i jemu nakonec přinesou štěstí... Mimopražská premiéra filmu se uskutečnila již 5. 10. 1944 v Pardubicích. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (90)
Kde ten Frič chodí na také enormne vykonštruované námety? To neviem.↵ A prečo si tentokrát vybral historickú dobu? Na to mám hypotézu: aby mohol natočiť film s hrdinkami ešte omnoho afektovanejšími, prudérnejšími, obmedzenejšími a otravnejšími než obyčajne.↵ Okrem toho nanešťastie vo filme chýbal humor, ktorým by sa tieto postavy pranierovali (možno s výnimkou scény na súde) a urobili film znesiteľnejším. Miesto toho bol dej filmu mimoriadne vykonštruovaný s cieľom happyendu - šťastia dobrých pokrokových ľudí a zahanbenia tých obmedzených. To, ako všetky okolnosti do seba účelne zapadajú je síce obdivuhodné, ale tiež očividné a divák cíti, že víťazstvo dobra je neodvratné napriek akémukoľvek úkladu. ()
Moc dobrý film. Konečně si taky jednou Blažena Slavíčková užila velkou roli. S Františkem Filipovským kterého bych tam na první pohled nepoznala jim to moc slušelo. Kdyby řešila básníka, tak by si akorát trápila a já ji přála ať je šťastná. JInak vzhledem k unáhleně předvídatelnému konci ubírám hvězdičku. ()
Zajímavé. Dnešní superdotovaní "umělci" by tohle nevypotili, ani kdyby se na hlavu postavili. Je vůbec pozoruhodné, kolik nestárnoucích komedií dokázali tehdejší tvůrci v ne zrovna lehké ekonomické a politické (protektorát) situaci vyprodukovat ve srovnání s kinematografií po roce 1990, kdy jsou tvůrci štědře zajištěni nejrůznějšími dotacemi a nejsou politicky nijak omezováni...srovnatelně zábavných a vtipných filmů v dněšním období bych stěží našel deset dvanáct. Víc ne. ()
Počestné paní pardubické sú spoločne s Cechom panen kutnohorských dva kvázihistorické filmy, ktoré sú plné známych hercov tej doby, zúfalo sa snažiace o vtipnosť, namiesto ktorej vychádza moralizmus a trápnosť. Preto ich oba považujem v dnešnej dobe prakticky za nepozerateľné. Samozrejme, že nejakého nostalgika alebo milovníka prvorepublikovej kinematografie oba filmy potešia, i keď netuším, ktorý z nich viac. ()
"Nešlapte mi na kůži..." Za trest musela stát na kančí kůži. Tahle úsměvná historická komedie má všechno, co má komedie mít. Chudák Jiří už nechce být městským katem. Jeho žena tajně plete punčochy a prodává je. Jiří by byl velice rád, kdyby mohl i se svou ženou patřit mezi počestné měšťany pardubické.Ti ho však mezi sebe přijmout nechtějí a odnímají mu právo být vyslyšen, aby mohl svůj úřad složit. Podaří se mu odhalit jisté nepravosti a vypátrat pravé viníky. ()
Galéria (27)
Fotka © Nationalfilm
Zaujímavosti (5)
- Pro film bylo zapůjčeno několik historických relikvií z pardubického muzea. (krib)
- Jindřich Plachta natočil ve stejném roce dalších pět filmů. (M.B)
-
Film stál na tu dobu závratných 6 513 000,- protektorátních korun
Položky:
námět: 119 000,-
hudba: 115 000,-
obsazení: 870 000,-
štáb: 639 000,-
ateliér a laboratoř: 2 829 000,-
materiál: 291 000,-
výprava: 550 000,-
exteriéry: 490 000,-
doprava a pojištění: 190 000,-
poplatky, režie, výrobní skupina aj.: 420 000,- (krib)
Reklama