Hasta la vista!

Po remaku Come As You Are(2019) jsem se rozhodl kouknout i na originál. Přiznávám se ale že po shlédnutí obrázků ze zdejší galerie se mi do filmu moc nechtělo. Zvolení herci mi nepřišli moc sympatičtí. I přesto jsem se rozhodl dát filmu šanci. Nakonec se musím hercům na dálku omluvit na první pohled(z obrázků) mi sice moc sympatičtí nebyli ale ve filmu si moje sympatie získali poměrně brzy. Co se týče příběhu(jelikož jsem viděl prvně remake) je to až na pár drobných nuancí totéž. Co se týče dějových linií i zde je linka dramatická i komediální. Zde ale jasně vítězí ta dramatická. Oba dva filmy jak originál tak remake Come As You Are (2019) je i film Adios Amigos( z roku 2016 na ten se ale nechystám nejspíš stejně nejsou ani cz titulky) to mají u mě shodně za 4hvězdy. Normálnímu(běžnýmu) divákovi sedne asi víc originál. Diváci co mají raději "drsnější" humor sáhnou možná raději po remaku, kterej je pojatej celkově víc do komedie ikdyž i dramatická linka tu hraje samozřejmě svoji roli. (11.09.2023)

Velmi hezky a citlivě udělanej bijáček. Herecky taky paráda. Chování jednotlivejch handicapovanejch se mně taky líbilo, protože to všechno působilo naprosto přirozeně a reálně. Humorný chvilky se s těma hořkejma tak nějak prostřídávaly a celý to do sebe hezky pasovalo. Jediný s čím mám trošku problém, jestli když film působí tak reálně by tohle plus minus bylo možný ve skutečnosti. A tím si právě nejsem až tak jistej. Nicméně kluci v tom co podnikli měli samozřejmě mé plné sympatie a díky tomu ve mně uspořádali emoce docela slušný mejdlo a o ty mně de při sledování velko i mini bijáků především. (09.12.2012)

Pro ty, kteří mají radši jih než sever. Třeba to bude znít divně, ale při sledování Enthovenova snímku jsem si nejvíc vzpomnínal na různé závislé i nezávislé americké road movies a teen komedie o klasických puberťácích, kteří myslí jen na to jedno. Jasně, zhulených rastamanů ani jablkového koláče se tu nedočkáte, ale ta atmosféra tam prostě je a bylo by ode mne pokrytecké, kdybych jen kvůli tomu, že jsou hlavní postavy hendikepované, nad tím zavíral oči. Ono ostatně ani Enthoven nemá čisté svědomí, když do hlavních rolí obsadil herce, kteří hendikep jen předstírají a kteří(ne všichni) by jinak klidně v nějaké teen komedii hrát mohli. Ale on ostatně ani Asta Philpot, podle jehož životního příběhu je snímek natočený, nemá označení "disabled" rád a ve svém životě mu opravdu není věrný. Takže bych to nakonec Geoffreymu ani neměl za zlé, že se chtěl vyhnout vážnému pohledu, který je možná zodpovědný a sociálně uvědomělý a kdesi cosi, ale zároveň nebetyčně nudný. (20.04.2015)

"Prcičky" trochu jinak. Místo skupiny nadržených mladíků tu máte skupinu tří nadržených hendikepovaných mladíků. I když by se mohlo jednat o zbytečně dramatickou změnu, podařilo se ji zvládnout velmi dopbře, hendikep je ukázán jako určitá překážka, ale i jako něco s čím se dá žít a nakonec možná i dosáhnout toho touženého poprvé. (31.03.2017)

Takové vážné a svým způsobem velmi smutné téma, pojaté tak lehce, přirozeně a vtipně, že by to někomu mohlo připadat ironické, nebo až pohoršující ( a to podle mě zcela oprávněně) nicméně mě tenhle film sedl. Je pravda, že tvůrcům jednoznačně šlo právě o to, zahrát na city divákům a že by se tak mohl celý film zdát prvoplánový a jednoúčelový. Možná to bylo tak dokonale promyšlené, že se jim to v mém případě povedlo na sto procent a nebo je zkrátka samotný příběh tak silný ( a to je rozhodně :D), že to člověka dostane- nehledě na to, jak je to prvoplánové. Jediná věc, která mi snad vadila je (jak už tady bylo zmíněno) předvídatelný konec. (18.09.2012)