Hasta la vista!

Komediální drama o třech tělesně postižených nadržených panicích a jedné sympatické tlusté "hrošici". Navzdory tomu všemu se režisér v rámci mezí vyhnul veškerého neúnosnímu patosu, ke kterému toto téma přímo svádí. Příjemný, odpočinkový film s malinko zabitým koncem, ale i přesto překonal veškerá má očekávání. (05.03.2013)

Po remaku Come As You Are(2019) jsem se rozhodl kouknout i na originál. Přiznávám se ale že po shlédnutí obrázků ze zdejší galerie se mi do filmu moc nechtělo. Zvolení herci mi nepřišli moc sympatičtí. I přesto jsem se rozhodl dát filmu šanci. Nakonec se musím hercům na dálku omluvit na první pohled(z obrázků) mi sice moc sympatičtí nebyli ale ve filmu si moje sympatie získali poměrně brzy. Co se týče příběhu(jelikož jsem viděl prvně remake) je to až na pár drobných nuancí totéž. Co se týče dějových linií i zde je linka dramatická i komediální. Zde ale jasně vítězí ta dramatická. Oba dva filmy jak originál tak remake Come As You Are (2019) je i film Adios Amigos( z roku 2016 na ten se ale nechystám nejspíš stejně nejsou ani cz titulky) to mají u mě shodně za 4hvězdy. Normálnímu(běžnýmu) divákovi sedne asi víc originál. Diváci co mají raději "drsnější" humor sáhnou možná raději po remaku, kterej je pojatej celkově víc do komedie ikdyž i dramatická linka tu hraje samozřejmě svoji roli. (11.09.2023)

Když to běželo v kinech, zaujalo mě to svým námětem, ale ne natolik, abych se přiměl na to jít do kina (co si vybavuji, odradilo mě myslím hlavně obsazení - och ano, jsem příšerně povrchní, ale od herců očekávám, že se na ně bude dát dobře koukat, což v případě tohoto filmu teda fakt neplatí o nikom). Když se nyní - po téměř 3 letech od české pemiéry - naskytla možnost to vidět, zvědavost nakonec zvítězila a film se mi vcelku líbil, ale že bych z toho byl vyloženě odvázaný, se tedy rozhodně říct nedá. Film to jistě není špatný a divácky je podle všeho velmi vděčný - (zdraví) lidé milují podobné dojemné bijáky o postižených, viz třeba fenomenální úspěch snímku Nedotknutelní z téhož roku. Mě ale zas tak neberou, protože mi přijde, že jejich tvůrcům jde spíše o to, zrovnoprávnit postavení handicapovaných a bořit klasické předsudky s nimi spjaté - jakoby "ušlechtilé" ambice přebíjely ty filmařské. Proto mi přijde, že se lidi ve vztahu k tomuto typu filmů spíše polarizují do svou skupin - jedni tyto filmy nekriticky vynášejí do nebes a upřímně se u nich dojímají, zatímco druzí dávají najevo své cynické já a těmto filmům vyčítají, že podle nich "hrají na city". Pravda bude asi někde uprostřed, ale je podle mě skutečností, že - odmyslím-li si asi záslužnou (?) skutečnost, že film otvírá velké tabu sexuálních potřeb handicapovaných - mi tento film po řemeslné stránce moc zdařilý nepřijde. Humor mi přijde spíše nevtipný, dialogy celkem slabota, závěr je dost předvídatelný, a nějaké větší emoce to ze mě nedostalo, protože jsem si k žádné postavě nenašel moc sympatií (dílem asi hlavně kvůli zmiňovanému nesympatickému obsazení). Pokud bych měl tento film srovnat s nějakým podobně laděným filmem stejného stáří, vybaví se mi snímek Vincent jede k moři, který se mi tedy líbil o poznání víc. Za mě spíše blazeované 3 hvězdy a delší zamyšlení nad tím, jestli v mém případě nebude lepší se podobným filmům do budoucna vyhýbat, protože u sebe začínám pozorovat alergii na filmy, které mi na příkladu nejrůznějších postižených a smrtelně nemocných nešťastníků předkládají tezi, že bych si měl vážit života a užívat si každého dne a toho, že jsem zdravý, blá blá - k čertu s tak neobjevnou filmařskou výpovědí, na to bych vážně sám nepřišel! Jako by to, že se budu v kině dojímat nad osudy nějakých vymyšlených postav, mělo snad změnit svět nebo můj život k lepšímu! Chovám o tom stejné pochybnosti, jako o možnosti, že by zhlédnutí takového fimu mohlo někomu vlít do žil novou chuť do života, pokud se mu jí zrovna nedostává - u sebe teda nic takového nepozoruji ani omylem, spíš naopak. Tvůrci těchle flmů si možná ani neuvědomují, co všechno s nimi mohou způsobit (představa zástupů paraplegiků, kteří se po zhlédnutí tohoto filmu začnou dožadovat svých "sexuálních práv", ještě patří k těm nejmírnějším, které mi tanou na mysli). (18.09.2015)

To dá rozum, že při hlubším pohledu se na snímku pár chybiček na kráse dá taky objevit. Tentokrát ale nebudu hnidopich. Jestli mě nedávno citová vydíračka nejhrubšího zrna Je to i můj život nehorázně vytočila, tvůrci téhle hořké komedie na téma život tělesně postiženého s vyhlídkou na hřbitov to vzali správným směrem. S životem je potřeba se poprat, a když (dokud) to jde, taky si ho užít, jak jen to je možné. Hasta la vista! dokáže šikovně pracovat s prvky tragiky, černého humoru, absurdity i s pohodou žánru road movie. Cesta tří tělesně postižených kamarádů za prvním a možná i posledním sexuálním zážitkem v životě se dala natočit po hollywoodsku jako emočně manipulativní sentimentální žalozpěv, Geoffrey Enthoven se naštěstí vydal jinou cestou a vždy je připravený vyhrocenou scénu shodit s nadhledem či jízlivým sarkasmem a naopak, kdykoliv se zdá, že se film komediálně moc rozjíždí a ujíždí, citlivě připomene, jak se věci mají a úsměv na tváři zamrzne. Celkový dojem: 90 %. (02.10.2015)

Kvalitativně to na Klepání na nebeskou bránu (1997) nemá, ale po stránce emocionální nám příběh tří Vlámu nabídne přehršel veskrze pochmurných myšlenek a pocitů. Výborné belgické drama s přímým tahem na bránu. Notně diferenciované chování tří účastníků dává dohromady něco výjimečného, což je ilustrováno na hodnocení. Po Lovu (2012) nejlepší evropské dílo roku 2012. 89% (22.01.2013)