Hasta la vista!

Jestliže jsem předchozímu filmu se stejně handicapovanými lidmi a se stejnou nosnou myšlenkou dala pětku, tak tady rozhodně nemůžu jít níž. Je to pech, pokud je mladý člověk postižený a je jedno jakým způsobem. Naučit se s tím žít vyžaduje hromadu vnitřní síly, což si my relativně zdraví lidé neumíme ani představit. Ale pokud to dokáže takový člověk snášet alespoň s malou špetkou humoru, kterou jsme mohli vidět v Hasta la vista, tak je ten život přece jen trochu snesitelnější. Tahle trojice mladíků na cestě do "bor...bungalovu" mně byla moc sympatická a myslím, že se belgičanům skvěle podařilo vše ukočírovat v akorátních mezích, týkajících se tak citlivého tématu. Tak jako konec byl dost předvídatelný, tak jsem ale nepředvídala, že z tak ze začátku protivné Cloude bude nakonec docela fajn sympaťačka. Výborná road movie, kterou budu určitě doporučovat. 90% (02.10.2012)

Jakmile se dozvíte diagnozu jednoho z hlavních hrdinů, je vám jasné, jak to skončí. Nicméně i tak je to dobrý film, který dokáže pobavit. Tahle cesta tří mrzáků za snem, to je trochu netradiční road movie, ve které jde všechno až moc snadno, což je trochu mínus. Každý, kdo o těhle lidech něco ví, se musí pousmát, protože zase až tak vcelku hladce, by taková cesta nemohla proběhnout. No ale vem to čert. Nastartovat vozík, hrábnout do obručí, rozložit slepeckou hůl a hurá do španělského bordelu pro kriply. Ta cesta za to stojí. (05.09.2012)

Takové vážné a svým způsobem velmi smutné téma, pojaté tak lehce, přirozeně a vtipně, že by to někomu mohlo připadat ironické, nebo až pohoršující ( a to podle mě zcela oprávněně) nicméně mě tenhle film sedl. Je pravda, že tvůrcům jednoznačně šlo právě o to, zahrát na city divákům a že by se tak mohl celý film zdát prvoplánový a jednoúčelový. Možná to bylo tak dokonale promyšlené, že se jim to v mém případě povedlo na sto procent a nebo je zkrátka samotný příběh tak silný ( a to je rozhodně :D), že to člověka dostane- nehledě na to, jak je to prvoplánové. Jediná věc, která mi snad vadila je (jak už tady bylo zmíněno) předvídatelný konec. (18.09.2012)

Velmi hezky a citlivě udělanej bijáček. Herecky taky paráda. Chování jednotlivejch handicapovanejch se mně taky líbilo, protože to všechno působilo naprosto přirozeně a reálně. Humorný chvilky se s těma hořkejma tak nějak prostřídávaly a celý to do sebe hezky pasovalo. Jediný s čím mám trošku problém, jestli když film působí tak reálně by tohle plus minus bylo možný ve skutečnosti. A tím si právě nejsem až tak jistej. Nicméně kluci v tom co podnikli měli samozřejmě mé plné sympatie a díky tomu ve mně uspořádali emoce docela slušný mejdlo a o ty mně de při sledování velko i mini bijáků především. (09.12.2012)

Když to běželo v kinech, zaujalo mě to svým námětem, ale ne natolik, abych se přiměl na to jít do kina (co si vybavuji, odradilo mě myslím hlavně obsazení - och ano, jsem příšerně povrchní, ale od herců očekávám, že se na ně bude dát dobře koukat, což v případě tohoto filmu teda fakt neplatí o nikom). Když se nyní - po téměř 3 letech od české pemiéry - naskytla možnost to vidět, zvědavost nakonec zvítězila a film se mi vcelku líbil, ale že bych z toho byl vyloženě odvázaný, se tedy rozhodně říct nedá. Film to jistě není špatný a divácky je podle všeho velmi vděčný - (zdraví) lidé milují podobné dojemné bijáky o postižených, viz třeba fenomenální úspěch snímku Nedotknutelní z téhož roku. Mě ale zas tak neberou, protože mi přijde, že jejich tvůrcům jde spíše o to, zrovnoprávnit postavení handicapovaných a bořit klasické předsudky s nimi spjaté - jakoby "ušlechtilé" ambice přebíjely ty filmařské. Proto mi přijde, že se lidi ve vztahu k tomuto typu filmů spíše polarizují do svou skupin - jedni tyto filmy nekriticky vynášejí do nebes a upřímně se u nich dojímají, zatímco druzí dávají najevo své cynické já a těmto filmům vyčítají, že podle nich "hrají na city". Pravda bude asi někde uprostřed, ale je podle mě skutečností, že - odmyslím-li si asi záslužnou (?) skutečnost, že film otvírá velké tabu sexuálních potřeb handicapovaných - mi tento film po řemeslné stránce moc zdařilý nepřijde. Humor mi přijde spíše nevtipný, dialogy celkem slabota, závěr je dost předvídatelný, a nějaké větší emoce to ze mě nedostalo, protože jsem si k žádné postavě nenašel moc sympatií (dílem asi hlavně kvůli zmiňovanému nesympatickému obsazení). Pokud bych měl tento film srovnat s nějakým podobně laděným filmem stejného stáří, vybaví se mi snímek Vincent jede k moři, který se mi tedy líbil o poznání víc. Za mě spíše blazeované 3 hvězdy a delší zamyšlení nad tím, jestli v mém případě nebude lepší se podobným filmům do budoucna vyhýbat, protože u sebe začínám pozorovat alergii na filmy, které mi na příkladu nejrůznějších postižených a smrtelně nemocných nešťastníků předkládají tezi, že bych si měl vážit života a užívat si každého dne a toho, že jsem zdravý, blá blá - k čertu s tak neobjevnou filmařskou výpovědí, na to bych vážně sám nepřišel! Jako by to, že se budu v kině dojímat nad osudy nějakých vymyšlených postav, mělo snad změnit svět nebo můj život k lepšímu! Chovám o tom stejné pochybnosti, jako o možnosti, že by zhlédnutí takového fimu mohlo někomu vlít do žil novou chuť do života, pokud se mu jí zrovna nedostává - u sebe teda nic takového nepozoruji ani omylem, spíš naopak. Tvůrci těchle flmů si možná ani neuvědomují, co všechno s nimi mohou způsobit (představa zástupů paraplegiků, kteří se po zhlédnutí tohoto filmu začnou dožadovat svých "sexuálních práv", ještě patří k těm nejmírnějším, které mi tanou na mysli). (18.09.2015)