Princezná so zlatou hviezdou

Kdysi dávno jsem tuhle pohádku zbožňovala, asi jako většina uživatelů (což je docela hanba), když Vám pak dojde, proč byl Růžek v zrzavé paruce a ke všemu ještě z boží vůle král, musíte film ohodnotit odpadem, dokonce velice toxickým, a zároveň si říkat, cože to máte za rodiče, že Vám to vůbec pouštěli. Holt ideologický vliv se na národ aplikuje již od kolébky, fuj. (09.03.2011)

Další z řady těch lepších pohádek, které jsem v dětství viděl opravdu mnohokrát, ovšem do mého TOPU se nevešla. O pověstný fous. Možná i přes menší naivitu samotného příběhu, možná proto, že mi přišel místy dost nevyvážený. Nicméně vtipnost tu rozhodně nechybí, princezna Lada v podání Kyselkové byla pěkná, Pepík Zíma coby princ si taky nevedl vůbec špatně, nicméně nejlepší byl stejně „hlava pomazaná“ Kazisvět v podání Martina Růžka. Mladého Vinkláře v roli kuchtíka bych snad nikdy nepoznal – nebýt závěrečných titulek…60% (25.12.2018)

Padesátá léta končí a ideologie v české filmové pohádce prochází proměnou – už žádné prvoplánové kolektivistické juchání, jen tu a tam prostřih na mnicha slizce hledícího na polonahou tanečnici, trocha kvazinacistické symboliky kolem hlavního padoucha nebo princezna nacházející oporu a úkryt mezi proletariátem. Nenápadné a o to účinnější. Jinak se Frič snaží hlavně uklohnit pořádný velkofilm hollywoodského střihu, což se v praxi projevuje přebohatou výpravou s takovou spoustou barviček, až z toho bolí oči, velkoryse (a poněkud těžkopádně) prokomponovanou muzikou a především přepečlivou choreografií všeho, co se hýbe – nejen baletních výstupů, ale i švihlé salutáže Kazisvětovy armády, kuchařova šermování vařečkami nebo oduševnělých gest princezny Lady. Vedlejší motivy s Kazisvětem a kuchyňským hemžením vycházejí výborně a člověku se zaryjí do paměti; horší je to s hlavním příběhem, s „uměleckými“ vložkami a se Zímovým princem, z kterého jsem už jako malé děcko cítil divnou faleš (jak třeba ten rádoby dobrý princ jen tak pro zábavu pouští hrůzu na chudáka kuchaře…), zrovna jako z pění o létavicích, hvězdných vodopádech a lásce, co je žár i hořký chlad. A tak nějak podobně bych to shrnul i dnes – snad až příliš ambiciózní pohádka s pár velice povedenými místy k zapamatování, ale s divnou falší a nosem hodně nahoru. (02.10.2014)

Milá, empatická a LADNÁ pohádka ... o princezně jménem Lada, v jejíž kráse je obsažena i neokázalá přívětivá důstojnost. Aby ne, když její bílé čelo zdobí zlatá hvězda ! Veršovanou klasiku dopovázejí oku lahodící baletní prvky a neladným až hranatým dojmem působí jen a pouze král Kazisvět VI., z boží vůle král, a jeho družina, aby tak patřičně zvýraznili odvěkou pohádkovou hranici mezi dobrem a zlem. Na kouzla nedojde, nicméně s ohledem na celkovou koncepci vyprávění jich není zapotřebí, takže na stylový půvab pohádky jejich absence nemá žádný vliv. P.S.: Víte ... nemůžu si pomoct, ale od jisté doby, kdykoli v TV zpravodajství zazní, že kdosi obdržel či obdrží nějaký řád, automaticky mi naskočí jediné možné pokračování: " ... Zlaté vařečky." (11.06.2021)

Tak bez téhle pohádky si osobně snad ani nedokážu Štědrovečerní podvečer představit. Každý rok se celá rodina rádi sesedneme a užíváme si mladého fešáckého prince Pepíčka Zímu (ano, už je to vážně dávno..), krále Kazisvěta VI. s jeho pravou rukou (Růžek + Effa), jednorázovou překrásnou princeznu Ladu (Kyselková) nebo zmateného kuchaře (Neumann), který během necelé hodiny nafasuje dokonce 3 různé řády :o) Vyprávění formou rýmů se mi v tomto případě líbilo a rovněž účinkování panů Pištěka, Smolíka, Kohouta a Vinkláře je pro mě víc než velké plus. Princeznu Florindellu bych i dneska bral všema deseti (všechna čest tehdejší kráse Květy Fialové). Zkrátka pokud bych si měl vybrat jednu jedinou pohádku a označit jí jako tu NEJ, byla by to určitě tahle. (25.12.2013)