Newsroom

Úvodní Danielsův proslov mě navnadil jak už dlouho nic a i když se pak serál stočil směrem, kterého jsem se trochu obával, patří nakonec Newsroom k těm projektům, u kterých je člověk naštvaný, že už nebudou dál pokračovat. Samotný začátek sliboval sžíravou satiru, při níž budou Sorkin a spol. pálit do řřad novinářů i politického systému a ačkoliv to místy tak vypadá, v celkovém kontextu to vyznívá tak, že Amerika je i přes své mouchy tou nejlepší zemí na světě a novináři z ACN jsou do jednoho partou, která se nám snaží podat informace takové, jakými skutečně jsou. Prostě trošku černobílé. Všechno ovšem vyvažují herci. V tomto případě se nedá říct, že by někdo vyčníval. Všichni do jednoho byli jednoduše boží, pokud tedy nepočítám Alison Pill. Ta je divná. No a další devízou jsou vybroušené slovní přestřelky, za které by někdo zasloužil Nobelovu cenu za slovní přestřelky. Nevzpomenu si, že by se mi někdy něco tak ukecaného tolik líbilo. Jedním slovem paráda. 90% (10.07.2014)

Naštěstí už první scéna varuje proč se na průměrný Newsroom nedívat, obsahuje dva hlavní otravné prvky, které seriál zabraňují pustit do první ligy - zálibu v teatrálních monolozích a old schoolový sentiment amerických liberálů. Spolu se Sorkinovou neschopností promýšlet psychologii postav, aby nezněly jako figury pobíhající po redakci a pronášející zásadní prohlášení, ale normální lidé, dělají Newsroom seriálem, který jde těžko vydržet. (04.11.2015)

Aaronovi Sorkinovi sa sem tam stáva, že má problém s uzatvorením, resp. vyvrcholením epizódy a musí si pomáhať nepeknými klišé, pátosom, a s americkým patriotizmom je tiež miestami za hranicou. Ale tie dialógy! A postavy. Nie, jedna postava; Takto sa totiž ľudia v skutočnosti nerozprávajú, každý nepoužíva sarkazmus, celá redakcia rozhodne nemá rovnaký zmysel pre humor, a už vôbec a zaručene všetci neprenášajú dialógové doberačky s rovnakou kadenciou, s vážnou tvárou a ešte sebazaprením na záver. Charaktery sú rozdelené ako figúrky na šachovnici, s králom a královnou, a každým s tým svojim niečím, ale všetko je to stále jeden veľký Sorkin; a ten človek je génius. Prijať jeho hru a dostanete verbálny kickbox, aký vám nikto iný nedá. Len to hlavne nepozerajte pred spaním, ak sa ráno chystáte do práce. Rozprúdi vám závity na štvornásobok. (08.03.2019)

Zcela neúplné a neobjektivní hodnocení po prvním díle dokoukaném o půl jedné v noci: Dobro dobro. Ale. S Američany mám pořád jeden stěžejní problém. Ano, jsou už schopni jisté sebereflexe podle statistických kritérií, takže v úvodním monologu přiznáme, že Amerika neni nejlepší země. Ale. Z dalšího plyne, že je naší zásadní povinností před celým lidstvem jí na první místo vrátit. Ne udělat dobrou zemi pro lidi, ale mít pocit, že jsme nejlepší. Jak a čím to chtějí měřit a koho se na to zeptají, to je mi záhadou. Pokud bychom se bavili o nejlepším jako o tom, kdo je za nejlepšího odhlasovanej, pak jsem stoprocentně přesvědčenej, že nikdy v lidskejch dějinách, přesněji nikdy v dějinách US, nebyla situace, kdy by většina světový populace odhlasovala, že USA je nejlepší země na světě. Dalo by se samozřejmě mluvit o statistickejch ukazatelích, který můžou zemi činit nejlepší, ale co vlastně má zemi nejlepší dělat? Jakej ukazatel, nebo nějakej jejich soubor? Třeba pro mě bude vždycky nejlepší žít doma, kde jsou lidi mluvící stejným jazykem, myslí podobně, mají podobnej smysl pro humor. A to naprosto bez ohledu na politickej systém, protože ty statistický ukazatele nejlepší zemi pro člověka nedělají. Zajímavý je, že podobná otázka padne ve filmu Thank You for Smoking, kde si s ní Eckhart poradí mnohem elegantněji. Edit: Tak, měl bych sympatie pro rytí do ultrakonzervativců, "amerického talibanu", pro snahu ukázat, jak by měly zprávy vypadat. Vážně bych pro to měl sympatie. A teď přijde to kdyby. Kdyby mě seriál nepřivedl na myšlenku, že chovat se ženský v reálu tak jako v sereálu, asi bych porušil své životní předsevzetí žádnou ženu neuhodit. A co se chlapů týče, ti by potřebovali nakopat za to, jak sebou nechaj vorat, jak si nechaj rejt do vlastního života. Ano, i přes své ušlechtilé cíle seriál sklouzává do nechutných rovin klasické vztahovky ten-s-tou, ten-milující-jinou atd. K čemu ušlechtilé cíle, když bych to všechno vyházel, nakopal a seřval. (17.07.2012)

Skvěle rozvrstvené postavy a brilantní dialogy jsou základem k úspěchu v seriálu založeném na síle slova. Postavy sypou z rukávu moudra i sarkastické vtípky jak na běžícím páse - není díl, který by nedokázal vybídnout k zamyšlení i pobavit zároveň. Charaktery stále zůstávají lidské a stejně jako se věnují velkým věcem ve zpravodajských službách, jsou zde v rozumné míře rozebírány i jejich osobní vztahy. Co katapultuje Newsroom až na samou špičku televizní tvorby je jakýsi morální imperativ a vyobrazení boje za správnou věc. Postavy řeší různá etická dilemata, v prostředí vysoké politiky se bez politického zaujetí vyjadřují k tomu, co je morální, hovoří o ideálech a bojují za jejich dosažení. Překračování klacků jim hozených pod nohy z nich pak přirozeným způsobem dělá hrdiny a to aniž by to působilo jakkoli podbízivě, či lacině. Výsledkem je nefalšované umělecké dílo. Nebojím se prohlásit, že to, co znamená The Wire pro policejní složky, znamená Newsroom pro zpravodajské služby. 10/10 (26.01.2015)