Newsroom

Když jedete na kole do kopce, tak je potřeba trochu podřadit, jenže když podřadíte příliš zprudka, řetěz spadne a namelete si hubu ještě pod kopcem. To jen, kdybyste to nevěděli. Newsroom nabízí ohromně silná a aktuální témata, jenže ten, kdo je u přehazovačky s tím lomcuje jako exot a tak řetěz padá pravidelně jednou za epizodu. Výsledkem je neskutečně rozporuplný patvar. Na jedné straně stojí znovuotevření aktuálních témat včetně nadhození nového pohledu do diskuze (Occupy Wall Street, klimatické změny, volba amerického prezidenta, Sýrie). V téhle části je Newsroom s Jeffem Danielsem neskutečně silný. Táhne a vzdělává zároveň. Jenže zřejmě proto, aby to vše nevypadalo příliš vážně a upjatě se Sorkin pokouší proložit atmosféru humorem...v tom by úplně kámen úrazu být nemusel, jenže když humor spočívá v tom, že někdo neustále naráží do dveří, padá ze židle nebo si neumí nasadit kalhoty - > řetěz je dole. Většina epizod tak dlouhou dobu něco buduje a přicvakne diváka k sobě, aby ho nakonec uvedla do absolutní trapnosti. Ať už tím, že půlka osazenstva spadne ze židle nebo tím, že se Sorkin absolutně neuhlídá a v posledních pěti minutách pustí ten nejslzopudnější song, který našel ve svém hudební knihovně a vykřičí do světa "Teď je to dojemné, teď máte plakat"....tak díky, my bychom na to sami nepřišli. 7/10 a hrozně mě to mrzí, protože kdyby to někdo zkusil natočit znovu a lépe, zapnu to zase. Chci aktuální témata! Prosím! (01.05.2016)

Videné už opakovane. Pri prvom sledovaní ma občas vytrhávala neznalosť amerických politických reálií, ori ďalších už som si seriál vyložene len vychutnávala. Odporúčam, okrem drám okolo diania sú najlepšie tie rýchlo hovorené výmeny názorov ilustrujúce wit postáv, to vďaka nim si seriál rada pripomínam. (05.09.2012)

Pilot délky (a řemeslných kvalit) kratšího celovečeráku byl dobře napsaný, perfektně roztempovaný a skvěle představil podstatnou část osazenstva nového týmu démonicky cílevědomého novináře Willa McAvoye. Hluboké a inspirativní myšelnky a dialogové výměny jsou však často povážlivě silně nasáklé melodramatem, místy až patosem, který se bije s greengrasovskou ruční kamerou, o to, jestli má jít o skvěle napsanou soap operu z prostředí televizního zpravodajství, nebo realistické nastavení zrcadla dnešnímu americkému žurnalismu. Tak či tak, velice povedené a těším se, kam se to dál rozkročí. Po dvou sériích: kvalitativní laťka udržena na místě, seriál velice originálně těží z toho, že mají diváci většinu rozebíraných událostí v živé paměti a ocitají se tak ve velice netypické a opojné situaci, kdy vědí předem více, než všichni ti mediální profíci dohromady (viz zlehčování ropné krize BP, prezidentské volby, hnutí Occupy Wall Street, apod.). Platí však i původní výtka - na můj vkus do téhle mistrovské fresky o tom, jak by měl vypadat moderní žurnalismus v praxi, prosáklo příliš mnoho cukrkandlu. 80% (22.11.2013)

Novinářský idealismus a boj za jeho čistší morálku, je ve své ‚dušínovské‘ poloze na hranici úsměvnosti, což bohudík vrací do vod reality osobní polohy zúčastněných, kteří prostě jednají a mluví jako obyčejní lidé. Kdybych chtěl psát příběhy, chtěl bych to umět jako Aaron Sorkin. Vzdělávací lekce v oblasti americké politiky jako bonus. Seriálová událost roku (která mě málem díky své relativně tiché kampani minula). (09.09.2012)

Velmi chytlavý seriál, který sází na nanejvýš neokoukané a zajímavé prostředí (velmi originální a vděčné), přesné a sympatické herce (ano, úmyslně přehrávající) a často velmi vtipné, kulometně rychlé dialogy/monology (u kterých člověku nevadí si je přehrát znovu…i když nejednou mi kvůli kadenci slov nějaká ta povedená ironická výměna napoprvé unikla). Pokud jsem po první sérii žehral na jistou míru přehnané „proamerickosti“ (přestože první díl naznačuje opak), ale hlavně „převztahovanosti“ projevující se častým přetřásáním intimního života hrdinů přímo na pracovišti během plného nasazení (zvláště ony typické výstupy uprostřed haly chytající až sebeparodující charakter), musím po dalších zhlédnutých dílech tvůrce pochválit. Druhá série mi přišla oproti té předchozí výrazně vyzrálejší. Vztahy se sice i dál přetřásaly na schůzích, ale už ne tak často a divadelně, okatě a s mírnou dávkou trapnosti jako předtím (i když sem tam na ně přece jenom dojde…na druhou stranu se tak děje ve chvílích, kdy je za to divák vlastně i rád). USA už zdaleka nejsou brány za nejlepší místo na planetě, zprávy zas nabraly větší důležitosti, a to i s příchodem týmu právníků, kteří pálili ostrými. Dalo se na odiv, že nikdo není dokonalý a zpravodajský tým si může lehce sám zlomit vaz, a to i přestože jde o profesionály, což jen podtrhlo jejich lidskost. A právě díky oné nastoupivší „ větší vyzrálosti“ jsem si seriál začal užívat mnohem víc. Škoda ovšem, že třetí série si úroveň druhé nedokázala udržet a krapet klesla. Z části tomu napomohlo degradování linky se „zdrojem“, protože vše, co souviselo s FBI, bylo dost groteskní, a to i přes nadsázku, o kterou se Newsroom opírá. A také se na tom podepsal fakt, že tvůrci věděli o blížícím se konci, tudíž (zas) přitlačili na vztahovost, dojímavost a seriál částečně ztratil tu dynamičnost, kterou předtím disponoval. Objektivně si tak už Newsroom plný počet příliš nezaslouží, já mu ho však čistě z toho důvodu, že mi i přes zmíněné nedostatky za ty 3 řady opravdu hodně přirostl k srdci, stejně ponechám. A kdo ví, třeba to není úplný konec (na který to zatím vypadá) a tvůrci v čele se Sorkinem dají časem do kupy další díly (a asi si nepamatuju seriál či film, kde by se v titulcích tak moc kladl důraz na scenáristu, nutno ovšem dodat, že zřejmě oprávněně). „Před 14 měsíci jste odvysílali reportáž, ve které jste Tea Party nazval americkým Tálibánem.“ – „Ano.“ – „A?“- „Tálibánu se to nelíbilo.“ (17.02.2013)