Newsroom

Tenhle seriál musí (speciálně) ženy milovat, protože každý díl je hotová emocionální horská dráha. Můžou za to Sorkinovy kulometné dialogy, rychlostně odpovídající střih, nezvykle expresivní herectví a precizně vystavěné mikronarativy plné zvratů. Jaká změna oproti fincherovsky chladné Social Network (na West Wing jsem nikdy nekoukal). S hodnocením počkám, až uvidím víc než dvě epizody. (09.08.2012)

Zejména na první sérii mi vadila názorová nestrannost tohoto seriálu v poměrně citlivých otázkách, respektive její absence. Asi to jinak nešlo, ale pokud mám brát nějakou postavu jako klaďáka a hrozně s ním nesouhlasím, a tyto postavy utírají jiné postavy, jakože záporaky, se kterými souhlasím, obtížně se mi to sleduje. Ve druhé a třetí sérii už to bylo v tomto směru lepší a celý děj se obracel do zajímavějších rovin. Málokterý seriál se ustavičně zlepšuje. Ačkoliv jde řemeslně o dobře zvládnutou práci, otravovaly mě i další věci, typu nemístná vyhrocenost některých témat (již jinými zmíněný fakt, že pokud jedna stanice odvysílá tu samou reportáž o třicet sekund dřív, změní to snad svět, či co) a otravné vnucování toho, co je důležité a co ne. Či jen jednoduché zneužívání silných témat a událostí vytažených z reálného světa, kterým tvůrci nepřidali nic moc navíc krom primitivních romantických linií zúčastněných postav. (06.07.2015)

Aaron Sorkin je borec na konec, byť jeho představa zpravodajství nemá s tím naším vezdejším pranic společného, protože u Sorkina chtějí zpravodajci skutečně o něčem informovat (neplést s nezaujatě informovat, protože tady jde o tendenční a předpojaté spíše republikánské zpravodajství "bílého muže" plné vznostných ideálů starého střihu). Prostě klasická sorkinovka se vším všudy; akorát z prostředí zpravodajství. Pokud čekáte nemálo (ne)sympatických postav, které v překotném tempu ani na vteřinu nezmlknou, ale přitom netlachají a mají povětšinou skutečně co říci tak... Čekáte naprosto správně. Ovšem s tím háčkem, že herecky utáhnout sorkinovy "moralizující" kulometné dialogy není lehké a ne každému se je daří prodat tak, aby nevyzněly jako parodie sebe sama. A pak je třeba přijmout prostý fakt, že Sorkin je sice kromobyčejně nadaný a schopný "dialogař/monologař", ale jen průměrný vypravěč a jako již tradičně je tedy od něj dobré očekávat krom vypilovaných dialogů i horší dějovost. A krom toho i absenci moderního kabátu (nemyšleno vizuálně) čili jde spíše o seriál ze staré školy; především pak v nadbytečné, ale vesměs snesitelné, vztahové části. Ve druhé sezóně je vše při starém. Drobné úpravy se samozřejmě najdou. Má to hlavní dějovou linku napříč celou sezónou, která je příjemným oživením a přivádí na scénu výtečné charaktery (aneb spin-off pro Rebeccu Halliday). Ano, v důsledku toho je méně prostoru pro vztahy řešící eskapády a když už na ně přeci jen dojde, tak s mnohem větším vkusem i grácií. Finální třetí sezóna pak nepochopitelně posílá dějově nejlepší (druhá epizoda!) i nejnosnější téma do kopru v (ne)prospěch fanouškovského melodramatického poklonkování se vztahům "ten s tou a ta s tím" (aneb kdo nepřál tu nejpomalejší a nejútrpnější možnou smrt duu Jim/Maggie, tak musí být světec, proti kterému je i Ježíš vzor vší škodolibosti). Navíc i zajímavě nakousnuté téma "stará zapšklá média s ideály versus nová dravá média bez skrupulí, kde obě strany mají stejnou měrou pravdu jako se mýlí" to zazdí skrze osobní výlevy; navíc nedohrané (Reese, Elliot a vlastně i ten Neal). A to tak nějak platí vlastně o celé sérii; potažmo seriálu jako takovém. S1: 4/5 S2: 5/5 S3: 3/5 (02.09.2012)

Zcela neúplné a neobjektivní hodnocení po prvním díle dokoukaném o půl jedné v noci: Dobro dobro. Ale. S Američany mám pořád jeden stěžejní problém. Ano, jsou už schopni jisté sebereflexe podle statistických kritérií, takže v úvodním monologu přiznáme, že Amerika neni nejlepší země. Ale. Z dalšího plyne, že je naší zásadní povinností před celým lidstvem jí na první místo vrátit. Ne udělat dobrou zemi pro lidi, ale mít pocit, že jsme nejlepší. Jak a čím to chtějí měřit a koho se na to zeptají, to je mi záhadou. Pokud bychom se bavili o nejlepším jako o tom, kdo je za nejlepšího odhlasovanej, pak jsem stoprocentně přesvědčenej, že nikdy v lidskejch dějinách, přesněji nikdy v dějinách US, nebyla situace, kdy by většina světový populace odhlasovala, že USA je nejlepší země na světě. Dalo by se samozřejmě mluvit o statistickejch ukazatelích, který můžou zemi činit nejlepší, ale co vlastně má zemi nejlepší dělat? Jakej ukazatel, nebo nějakej jejich soubor? Třeba pro mě bude vždycky nejlepší žít doma, kde jsou lidi mluvící stejným jazykem, myslí podobně, mají podobnej smysl pro humor. A to naprosto bez ohledu na politickej systém, protože ty statistický ukazatele nejlepší zemi pro člověka nedělají. Zajímavý je, že podobná otázka padne ve filmu Thank You for Smoking, kde si s ní Eckhart poradí mnohem elegantněji. Edit: Tak, měl bych sympatie pro rytí do ultrakonzervativců, "amerického talibanu", pro snahu ukázat, jak by měly zprávy vypadat. Vážně bych pro to měl sympatie. A teď přijde to kdyby. Kdyby mě seriál nepřivedl na myšlenku, že chovat se ženský v reálu tak jako v sereálu, asi bych porušil své životní předsevzetí žádnou ženu neuhodit. A co se chlapů týče, ti by potřebovali nakopat za to, jak sebou nechaj vorat, jak si nechaj rejt do vlastního života. Ano, i přes své ušlechtilé cíle seriál sklouzává do nechutných rovin klasické vztahovky ten-s-tou, ten-milující-jinou atd. K čemu ušlechtilé cíle, když bych to všechno vyházel, nakopal a seřval. (17.07.2012)

Na Newsroomu si nejvíce cením toho, že skrz fiktivní televizní stanici zobrazuje skutečné události. Revoluce v Egyptě, primárky v USA, postřelení kongressmanky Gabrielle Giffords, havárie ropné plošiny v Mexickém zálivu, dopadení Bin Ládina; to vše je vám skrz novinářský tým ACN Network znovu představováno a je to natočeno ta dynamicky, že vás získávání informací naprosto pohltí, ačkoliv výsledek pátrání předem znáte. (Notně tomu samozřejmě pomáhá fakt, že Will McAvoy v podání Jeffa Danielse je se svým idealistickým přístupem k politice a "misí civilizovat" svět obrovský sympaťák.) Největším záporem jsou naopak převážně hysterické ženské postavy, které se snad s výjimkou ekonomky Sloan občas chovají, jako by zamrzly v pubertě. (04.08.2013)