Černobyľské denníky

Tohle už doslova ztrácí smysl - když se nejedná o žánr found-footage, proč je to natočené roztřepanou ruční kamerou? S její "autentickou" přítomností, která však není součástí děje, ztrácí Chernobyl Diaries veškerou působivost a stává se z ní jen zmatené a amatérské pobíhání vyprázdněným panelákovým sídlištěm. Bez atmosféry, bez napětí, bez strachu. Prostě nic. (20.10.2012)

Další z filmů, kde lidé čekali kdoví co a jelikož to nepřišlo, tak film je špatný. Není. Černobylské deníky mají sice mušek více než dost, ale to je spíše dáno tím, že se natáčelo jinde než v Černobylu (nečekaně) a tak se tam nelogičnosti dostali. To je ale asi tak všechno. Mě upřímně film překvapil. Úvod do děje ani nebyl tak dlouhý, jak jsem čekal. Po pár minutách se dostáváme k průvodci Jurijovi a za další 3 min jsme již na cestě do Pripyatu. Atmosféra Pripyatu je nepříjemná, tísnivá, depresivní. Skupinka, do té doby veselá, se honem rychle uklidňuje, když si uvědomí, že na tom pustém místě si kdysi hráli děti na houpačkách, prolézačkách, holčička česala svou, nyní pohozenou a chátrající, panenku. Lidé chodili do práce do nedalekého Černobylu, jejich ženy se venku bavily, věšely prádlo a celkově to město žilo, jak jsme normálně dnes zvyklý. A nyní, pusto a prázdno. Byty vyrabované, skla oken vymlácená, pustýmy chodbami domů fouká vítr, venku ani noha. Na mě, i když jen na diváka, ta atmosféra neskutečně dýchla a bylo mi dost nepříjemně. Následující děj se strhuje hororovým tempem. Ano, můžeme se pozastavovat nad jednáním postav, ale už nemůžeme s jistotou tvrdit, že bysme se na jejich místě chovali jinak. Člověk má sklony k tomu jednat zkratovitě, až nesmyslně ve vypjatých situacích. Obával jsem se, že v momentě kdy se setmělo, půjde již jen o klasickou přehlídku duchů, monster apod. Byl jsem moc rád, že záporáci byli logičtější oběti radiace, ze kterých se ozářením stala humanoidní monstra. A ještě více jsem byl rád, že snímek ona monstra skoro vůbec neukazuje v "celé své kráse", ale jsou zobrazeny v rychlých střizích či jsou to jen postavy ve stínech. Jen to pro mě umocnilo tu atmosféru "neznáma, nevědoma". Závěr až smutný, k přeživším brutální a nezáviditelný. Černobylské deníky jsem si, narozdíl o většiny, dosti užil a dostal jsem více, než jsem čekal. P.S.: Je smutné, že když lidem ve filmech dáte parádně zpracovaná monstra, tak mají kecy že film je prvoplánově postavený jen na vizuální stránce. A naopak, když monstra ve filmu skoro nezobrazíte a film hraje na atmosféru, tak lidé zase peskují, že není nic vidět. Klasický případ situace "Je moc zima, chci teplo. Je moc teplo, chci zimu." (23.04.2013)

Bida a nuda az ta lacinost uplne neskutecne bije do oci atmosfera nulova prvek prekvapeni nulovy obcas nejaka ta scena povedena par solidnich mutantu jinak slabota namet dobrej ale naprosto nevyuzitej jinak oficialni text distributora opet nezklame prej sokujici film plnej desu a hruzy no to teda fakt jo co na to rict no svanda no... (12.03.2013)

Film bravúrne ťaží s post-katastrofálnej situácie, ktorá sa odohrala v Černobyle, Najprv sa v meste popozeráme po “pamätihodnostiach”, čomu sa nedá nič vytknúť. Kulisy vyzerajú celkom dobre a dokonca tu máme i známy spustošený kolotoč (ten pravý je však oveľa väčší). Postavy sú celkom zaujímavé a dá sa na ne aj dívať, obzvlášť na Oliviu Dudley. Ak postavy nerobia niečo nelogické, tak prakticky stále utekajú. Nebojíte sa o nich a jediné, čím vás naľakajú, sú typické zľaknutia po tichej scéne. Napríklad scéna s medveďom je fakt brutálna. Aj časť v uzavretom autobuse bola skvelá. Tých “druhých” tu moc nevidno, čo ale zase nie ja až tak na škodu. Hoci sa tu pracuje len s klišé, režisér ho celkom rozumne využil a neprestrelil. Takže sa nestalo, že by ste v polovici filmu už mali pred sebou všetky monštrá v plnej kráse, ktoré žerú všetko naokolo. Snaží sa tu všetko skrývať a ukazovať to len pomocou akčnej kamery. Film príjemne prekvapil, hlavne niektorými scénami a zaujímavým koncom. (13.11.2013)

Hvězdu navíc za to, že mě prostředí okolo Černobylu fascinuje a rád hltám cokoli, co se na toto téma objeví. Ony Černobylské deníky opravdu nejsou žádné veledílo, ale jsou až překvapivě dobře koukatelné - zejména první polovina, kdy se skupinka mladých nadšených turistů vydává do tohoto bohem opuštěného místa je skvělá (škoda, že nebylo použito více autentických záběrů z reálné Pripjati). Jakmile se ale odhalí nepřítel, atmosféra jde do háje a strach mizí úplně. Survival je to slušnej, pointa není úplně marná, ale jak jsem řekl na začátku, hlavně od toho nečekat bůhvíjaký nářez. (14.02.2015)