Réžia:
Nir PaniryKamera:
Mark PutnamHudba:
Tim ZiesmerHrajú:
Sasha Roiz, Jenny Mollen, Richard Riehle, Nick Jameson, Rodney Eastman, Ty Simpkins, Augie Duke, Eric Darnell Redding, Sara Tomko, Bernhard Forcher (viac)Obsahy(1)
Muž, který vynalezl techniku jak sledovat vzpomínky lidí, se dostává do nebezpečí poté, co vstoupí do mysli muže závislého na heroinu, aby zjistil je-li vrahem... (cezero)
Videá (1)
Recenzie (16)
Hrozitánsky zpomalenej film. A i když je spotáž nějakých 85 minut, připadal jsem si, jako bych sledoval dvou a půl hodinový film. Nejvíce za to mohl rozvláčný, suchý scénář a mizerná režie, které rozhodně nepomáhli ani bezvýrazní herci. Připadali mi jako v šedivých maskách bez jakýchkoli emocí. 2 slunce a slabých 45% ()
Nízkorozpočtový frk, co se snaží svézt na vlně Inception a Butterfly effect.. Ono základ to má zajímavý, ale provedení stojí za prd. Nevím, jak v ameerice, ale já si nevybavím přesné detaily bytu ani 5 minut poté, co jsem jím prošel, a oni jsou schopni to dát v takových detailech, jako jsou fotky, puštěná televize, nebo čas na budíku. A to prosím pěkně s x měsíčním zpožděním a s krevním obrazem, že by duněl i JxD. Ale dobře, k ději je to nezbytné. Pak to ale padá na urputně krkolomných šišlajících hercích, kterým to zkrátka nevěřím. Sorry, prostě ne. 4/10 ()
Hodně slabý filmek u kterého jsem čekal velkolepou akci. Nakonec jsem nic nedostal a jenom jsem schytal 85 nudných minut. Film ze začátku působí slibně, ale až postupem času si uvědomujete, že to stoji za...... . Co k tomu dodat? Film mě prostě zklamal. Nic víc, alespon si to zaslouží 1* za ten obal. ()
Nenápadnej film, kterej paradoxně napadnul všechny své blízké svojí nápaditostí:), kupou zvratů a originalitou. Těmi blízkými myslím i takový bijáky, jako Počátek. Tentokráte to není sen ve snu, ale paměť v paměti. Ti, co si rádi u filmu zapřemejšlí, obzvlášt ocení konec Extracted. Zůstanou spokojení s tím, že vše bylo objasněno na pravou míru a určitě si pochválej, že po 80ti minutách docela zajímavýho příběhu se v pěti minutách odehrají příběhy další s velkým fofrem a gradací jak to má u silnýho konce bejt. ()
Taková zpatlaná kombinace Ducha a dejme tomu té Cely. Vědec vleze do vzpomínek zločince, ale zůstane tam. Využívá pak paměť zločince, aby s ním mluvil a ten aby mluvil s manželkou vědce, jako že žije. Nakonec zjistíme, jak to skutečně bylo i s tím zločinem. Jakmile jsou jasná pravidla, zhruba po půl hodině, je skoro jasné, jak to skončí a kam to celé vede. Nemá to nic navíc, čím by to zaujalo. Snad jen tím, že naše paměť je pěkná mrcha, a nikdy se na ni nedá spolehnout. Ale to snad ví každý. ()
Galéria (3)
Fotka © Phase 4 Films
Reklama