Jackpot

Když Rudá hvězda Oslo náhodou zremizuje s Baníkem Bergen a blbý, blbější, nejblbější a nějaký Thor Heyerdahl s půlkou mozku tak pustí norskému Horáčkovi trochu žilou, zvrhne se to v celku roztomilou a dynamickou vybíjenou. Scénář z Nesbøva zaprášeného šuplíku z dob, kdy ještě míval malé péro a servilně obrážel s Netopýrem nakladatele sice kdovíjakou originalitou neoplývá, nicméně několikrát jsem si poprskal rozžvýkanou treskou televizi a to se mi při mé naprosté absenci syslu pro tumor jen tak nestává! (11.09.2013)

Táto málo známa nórska "ritchieovka", ktorú Jo Nesbø - obrazne povedané - vytiahol zo šuflíka, ma svojim spôsobom zaujala. Netreba v tom síce hľadať žiaden hlboký zmysel, ideu či napríklad, dajme tomu, nejaké tie prevratné filmárske metódy, no aj tak ma to relatívne slušne pobavilo. Jasné, s tými pôvodnými britskými ritchieovkami (nemyslím všetky, ale tie konkrétne od Ritchieho, ktoré spomínaný subžáner sformovali :-)) sa to rovnať nemôže, keďže príbeh nie je až tak prekombinovaný a prepletený rôznymi inými vychytávkami či detailmi, no a sem-tam mi dokonca pripadalo, že zbytočne až moc tlačia na pílu a skĺzajú do akejsi nepríjemnej parodujúcej a trápnej polohy, avšak na druhej strane, tieto svoje nedostatky príjemne vyvažuje typickým severským čiernym humorom, ktorý miestami fakt stál za to. Škoda len už spomínaných faktorov, za ktoré som musel nejaký ten bodík ubrať - to by bol ten jeden, no a druhý som strhol za slabučký záver, ktorý sa mi zdal príšerne odfláknutý a tým pádom aj do značnej miery skazil celkový dojem, aký vo mne tento film zanechal. Napriek tomu som sa však pri pozeraní nenudil ani chvíľku - stopáž našťastie prepísknutá nebola (tá bežná severská hodinka a pol mi začína vyhovovať stále viac a viac), a tak Arme Riddere môžem s kľudným svedomím zaradiť medzi akési solídne "jednohubky", ktorými viacmenej nie je čo pokaziť. 3/5 (16.01.2015)

Norský Quentin Tarantino natočil film podle nikdy nevydaného příběhu Joa Nesbøho. Ten vypráví o partičce čtyř prazvláštních individuí, které spojí dohromady jedna téměř dvoumilionová výhra. Následují usekané končetiny, těla narvaná do drtičky ve výrobně vánočních stromků i díry v hlavě maskované bílou čelenkou začínající po několika vteřinách připomínat spíše japonskou vlajku. Je to černohumorné a jste-li, narozdíl ode mě, fanouškem stylu ala Pulp Fiction i velmi vtipné. [47th Karlovy Vary International Film Festival] (02.07.2012)

Martens zřejmě opisuje ze slavných zahraničních kolegů Ritchieho a Tarantina. Okatě, bohužel ale ne na takové úrovni. Snaha o prazvláštní figurky v čele s konstáblem nevyšla, nadruhou stranu černý humor nebo kombinovaný závěr se jako plus brát dají. Navíc jako pravý seveřan se trošky krve nebál a ta na škodu také nebyla, protože v kombinaci s černým humorem fungovala skvěle. (15.03.2013)

Taka ciernohumorna Ceonovka z Norska o stryroch debiloch, ktori vyhraju kopec penazi a v momente sa maju delit, tak sa ich pocet zacne postupne riedit az nakoniec zostane len jeden. Nic svetoborne to nie je, ale ma o kratku stopaz, obcasnu slusnu akciu, nejaky ten ciernohumorny vtip je celkom vydareny a samozrejme nemôze chybat ani prekvapiva pointa. Proste prijemna krvava jednohubka. 5/10. (26.02.2016)