Zaseknutí v láske

Na svete sú iba dva druhy ľudí a to nevyliečiteľní romantici a realisti.I keď si myslím že to prvé sme všetci, len niekto to lepšie ukrýva. Film vo mne zanechal hlboké emócie nie len tým, že sa na nič nehral, ale tým, že dokonalo vykreslil ľudskú povahu a emócie aj v tých momentoch kedy je to najdôležitejšie. Pri postave syna keď na párty uvidel svoju princeznú ma hneď napadol názov filmu Ako básnici prichádzajú o ilúzie. Dcéra mi prišla tiež zaujímavá a to nie len výzorom ale srdcom ktoré sa dlho bránila ukázať, no a samotní rodičia, tá symbolika, že pre svoju exmanželku nechal počas vďakyvzdania prestreté aj pre ňu, ak by sa chcela vrátiť, milé. No ale aj tak ma najviac dojala scénka v aute a počúvanie Elliot Smith-Between The Bars (30.10.2013)

Asi mi to sedlo, že? Upřímně řečeno je to taková ta typická americká nezávislárna s romantickejma prvkama, ale to obsazeni je tak špičkový, až to bolí. Kinnear, Collins, Lerman a Liberato se podle mě fakticky povedli, akorát tu Connelly jsem zrovna moc nemusel (a nesouvisí to s její rolí, spíš mi v ní přišla nemastná neslaná, jako by se ani snažit hrát nechtěla). No ale jinak to bylo špičkově obsazený, víceméně klasicky a dobře napsaný a netlačilo to takříkajíc na pilu, takže to ve výsledku nepůsobí ani tak kýčovitě. No a samozřejmě nesmím zapomenout, že konečně někdo do filmu zakomponoval jednu z nejlíp napsaných písní ever, Between the Bars od Elliota Smithe, a to tak, že to nejenže dávalo smysl, ale hlavně posunulo i příběhovou linku dál. Za což dávám zkrátka jedno nevýznamné plus. (23.11.2013)

"Ty nejdůležitější věci se říkají nejhůř," a psát komentáře k filmům, které se mi vážně líbily, je pro mě vždycky mnohem těžší, než komentovat filmy ostatní. Je tolik věcí, které bych chtěla svým komentářem vyjádřit, chtěla bych popsat všechny emoce, které ve mně film zanechal, popsat, jak moc mě osobně zasáhl, ale bohužel je to pro mě nejspíš až příliš těžký úkol. Ve zkratce tedy jen řeknu, že se mi tenhle film moc líbil. Nejenom protože v něm hraje Logan Lerman, kterého můžu, a Kristen Bell, kterou vždycky ráda vidím v nějakém novém filmu, a protože celá atmosféra filmu byla prostě dokonalá. Možná ale taky proto, že Between the Bars je pro mě taky jeden z velmi důležitých songů a protože bych chtěla, aby se mě někdo zeptal, jaká je moje oblíbená kniha. Každopádně život spisovatelů je podle mě velmi vděčné téma, které je zde více než zajímavě zpracováno. Přiznejme si, kdo z nás by nechtěl být spisovatelem? Slova jsou tak krásná, když se umí správně používat a živit se psaním, musí být prostě nádherné. Ovšem pro to, aby mohl být člověk dobrým spisovatelem, musí něco zažít, nasbírat životní zkušenosti, které, jak nám ukazuje film Stuck in Love, nejsou vždy zrovna nejlepší. Ovšem i špatné zkušenosti nás v životě posouvají dál a to je nejspíš to jediné, na čem záleží. PS: Kde po světě chodí takoví kluci jako Rusty a Louis? A proč je nikdy nepotkám? /// "I'm so scared right now." "I know, I know."/// The potential you'll be, that you'll never see, the promises you'll only make. Drink up with me now and forget all about the pressure of days, do what I say and I'll make you okay and drive them away, the images stuck in your head." (09.06.2014)

Nemám rád, když se filmy tváří chytře a přitom jsou veskrze blbé. Pro mne to byla instantní sračka, bez opravdových emocí a zajímavých postav. Nejvíc mě dorazilo, když se tam jedné z hlavních postav opila holka a pak pro ní celá rodina akčně jela, načež se její přítel mohutně rozbrečel, nad jejím tragicky opilým tělem. Nechápejte mě špatně. Já se rád u filmu dojmu či zasměju, ale ten film musí mít koule a musí z něj tryskat ty emoce zaslouženě, což tahle mdlá mrdka nemá a nedokáže. Soundtrack složený "na jistotu" ze samých smutných chcojek, jen potvrzuje debilní vykalkulovanost tohoto produktu na dojetí. (30.11.2013)

Na hodinu a půl jsem odletěl. Vnímal jsem pouze ten nádherný film, plný emocí, skvělých hereckých výkonů, nádherné hudby a života tak, jak je. Všichni herci naprosto dokonalí (cameo Stephena Kinga je boží, ikdyž jen telefonické) a Logan Lerman zase válí (jen škoda, že měli s Natem Wolffem jen jeden krátkej dialog, mohlo jich bejt víc). Prostě nádhernej film se vším všudy a asi nejhezčí film od Perks of Being Wallflower, který jsem viděl. Navíc téma je mi dost blízký, protože taky občas něco napíšu. Už se nemůžu dočkat dalšího shlédnutí. (zastřelit kinodistributory že ty nejlepší filmy nedávají do kin). (17.11.2013)