Psohlavci

Román Aloise Jiráska „Psohlavci" si získal hned od svého prvního knižního vydání v roce 1885 nejširší okruh čtenářů. Tento hluboce lidský a umělecky pravdivý obraz boje prostých českých lidí proti poddanství a útisku vždycky byl a je dosud výrazem odvěké touhy našeho lidu. po svobodném a rovnoprávném životě; zároveň v mistrovské zkratce zpodobňuje ušlechtilý odboj někdejších chodských strážců hranic proti tyranskému představiteli cizácké šlechty, Maxmiliánu Lammingerovi z Albenreuthu, v jedné z nejsmutnějších epoch našich dějin, na sklonku 17. století. — Jiráskův snad nejznámější a nejoblíbenější román zaujal nejen čtenáře, jak o tom svědčí více než 30 vydání této knihy, ale i výtvarné, hudební a dramatické umělce. Karel Kovařovic složil na námět „Psohlavců" stejnojmennou úspěšnou operu, na jevištích divadel se hrálo několikeré dramatické zpracováni „Psohlavců" — v Praze naposledy v roce 1953 v Armádním uměleckém divadle za režie národního umělce E. F. Buriana. — Čeští filmoví pracovníci se obracejí k Jiráskovým „Psohlavcům" již po druhé. V roce 1931 je natočil režisér Svatopluk Innemann podle scénáře Václava Wassermanna a Josefa Neuberga s Bedřichem Karenem v titulní roli. V jubilejním desátém roce naší zestátněné kinematografie přicházejí nově zfilmovaní „Psohlavci" opět do našich kin — „abychom se" řečeno slovy Zdeňka Nejedlého, zasvěceného vykladače díla Aloise Jiráska — „i potěšili i poučili o tom, co bylo a nikdy být už nemůže a nesmí, i o tom, co síly bylo a dodnes je v našem lidu." Filmový přehled 7/1955 (24.07.2009)

Skoro vždy kdy naši filmaři šáhli do dějin a natočili historický film,tak skoro vždy (na 9takových ,je 1 opravdu dobrý) vznikl průměrný,s nereálnou výpravou film. A to je případ i Psohlavců, ani Fričovi se nepodařilo dílo, které by alespoň trochu bylo realistické a nazavánělo divadlem, či pohrávání si s historií. A je jedno, že vzniklo v 50tých letech a je v něm nános ideologie. (18.04.2007)

Jirásek napsal Psohlavce jako přesvědčený národně liberální představitel českého měšťanstva (boj za politická práva proti svévolné německé šlechtě), tato politická rovina ve filmu nezmizela, spíše je zdůrazněna, sociální rozměr není tolik akcentován. Obrazová stránka odpovídá Stallichovu standartu, historický výpravný film by takto měl v 50. letech vypadat, horší je to s jazykem, pražským hercům z pusy chodský dialekt nejde a nejde, třebaže pro romantické pojetí filmu byly typově vybráni víceméně správně. Nemělo by se zapomenout na hudbu E. F. Buriana, která z celého díla nejméně odpovídá dobovým konvencím, její symfonismus není z rodu české už tehdy zavedené filmové hudby. Přesto je Fričovým nejpovedenějším historickým filmem Hvězda zvaná Pelyněk. (08.03.2010)

Uspěchaná a notně zromantizovaná verze Chodského povstávní měla štěstí na Martina Friče. S ním za kamerou, a s plejádou skvělých herců před kamerou působí téměř jako velkofilm. Je skoro zázrak, že navzdory krátké stopáži a dokumentárnímu stylu mají Psohlavci tolik výpravnosti a atmosféry. Kdyby dostal režisér k dispozici další půlhodinu, byla by iluze ještě silnější. (18.01.2021)

Pro mě příjemná adaptace A. Jiráska (nicméně hodnotím film, ne ideologickou stránku knížky - potažmo pak i filmu - psohlavci byli napsány s cílem podpořit, vyzdvihnout "chodáckou", potažmo "českou" kulturu proti té německé využívajíc nijak víc významnou revoltu na konci 18 století aby upevnili národní vědomí - celý ten příběh o úbohých Chodech a zlých měšťanů je krásným příkladem vědomého konstruktu ) s plejádou hereckých velikánů. Odvěké téma, poddaní proti pánům, David proti Goliášovi. Jo a překvapila mě minirole J. Wericha, který si tam zahrál roli jednoho z drápů. (07.03.2010)