Good Vibrations

(MFF KV 2012) je to příjemný film o lásce k hudbě, rebelii a radosti ze života i tam, kde to není úplně lehké. má to dobré tempo, vtípky, spolehlivě to pobaví a to i přes přesah k dramatizujícím momentům vyplývajících z doby, ve které se film odehrává. a právě tento přesah je do jisté míry ukazuje, že Terri Hooley prostě byl buď naprosto hudbě oddaný snílek nebo naopak naprostý hlupák neschopný si uvědomit, že k životu a k rodině je potřeba i něco jiného... (08.07.2012)

Poctivá biografie (řádně zdramatizovaná) nejen jednoho života jedné legendy, ale i celé jedné éry. "Když přijde punk, New York má číra, Londýn nohavice, ale Belfast...má DŮVOD! Good Vibrations není obchod s deskami. Není to label. Je to způsob života." Dormer je ve své roli usazený vynikajícím způsobem, celý film má nádech nostalgie a fajn pocitů, a ještě se celkem dobře poslouchá. (Taky jsem si zavzpomínal na své začátky coby součásti "hudebního" tělesa.) (15.10.2013)

Obchod s vinyly, Belfast, obchod s vinyly, dřevní punk, obchod s vinyly, Dylan Moran, obchod s vinyly, člověk, pro kterého punk nebylo jenom slovo. Zapoměl jsem ještě na něco? Ach ano, obchod s vinyly :-) I kdybych sebevíc chtěl, aby se mi tenhle film nelíbil, tak to prostě nejde, ta atmosféra, to prostředí, ten sen otevřít si, ehm, obchod s vinyly, v ulici, kde nikdy nevíte, jestli nemáte v autě pod sedačkou bombu (a pokud jí tam nemáte vy, auto vedle vás určitě ano), vše navíc natočeno s nadhledem a s láskou k tématu... Myslím, že jsem narazil na další snímek, který si své místo v mém srdci vydobyl už napořád. Zajímavý náhled na problematiku IRA a dobové irské nepokoje, silné 4* (04.10.2013)

Punk já velmi rád... Nicméně tento film je plný spoustou menších či větších trapností. Klišé střídá klišé. Občas se z té trapnosti a klišoidních scén ´´vyhrabe´´ do nudy, aby zas sklouzl do klišé. Nehodnotím scénu, nehodnotím dějiny, dějinné souvislosti, nehodnotím hudbu, zkrátka jen tenhle film. Obsah je ok, tomu bych fandil, ale ne v téhle trapné formě. Je fakt, že některé ty (předpokládám že) autentické záběry hořících budov a ozbrojených vojáků a policajtů v ulicích, docela zamrazí, když si uvědomíte, jaká byla po tak dlouhou dobu v Irsku situace, kdy vlastně nebylo ve městech vůbec bezpečno díky bojůvkám britských jednotek s IRA. Složitá situace, nicméně jako obvykle zapříčiněná imperialismem Velké Británie. Každopádně to je tak jediné, co mi z filmu utkvělo v hlavě. Autentické záběry. Nedá se nic dělat a celkem je mi i líto, že to musím takhle napsat, ale prostě mi to fakt přišlo z filmového hlediska jako celek trapné. Ty situace, ty postavy, téměř veškeré dialogy, všechno je to jedno velké klišé. Já prostě nemam rád, když se jakýkoliv underground, ať už v myšlení, v umění nebo já nevim čem, snaží někdo vyobrazit tak, aby se to líbilo i mainstreamu. OK, je tam jakože ukázaná rebelie, ale zas ne tak moc velká, aby to neurazilo. OK, chlastá se tam a hulí tráva a všichni jsou strašně happy, ale to, že půlka téhle scény byli těžcí feťáci, to tam nikdo nenastíní. Uhlazený film o neuhlazené muzice... (11.11.2014)

To je hezký, že se rozdělený Belfast spojil v punku, chyba je, že správné vibrace jaksi nedolehly až ke mně... a hudební styl za to vinit nemohu, přestože ho opravdu nemusím, hlavním zádrhelem, proč jsem ani tentokrát neprolomila řadu smolných filmových večerů, se mně jeví irský Pepa Nos a to nejen podobou, ale i projevem, přesto dám jednu hvězdu právě za Terri Hooleyho, za propůjčení k dobré věci, ne za tahání peněz ze školních dítek, aby jim místo hodiny zeměpisu za padesát korun na hlavu vymečel, že je Země kulatá... Příště si v podobných záležitostech odpustím čekání na konec (film to v mém systému hodnocení uchrání odpadu) a při překročení hranice snesitelného odporu vypnu... Proč? Protože můžu. (30.01.2014)