Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář

Oceňuji snahu pana Friče, Nového a dalších utahovat si ze sebe samých, občas se jim to opravdu docela i povede. Leč není to zdařilé zdaleka po celou dobu poměrně dlouhé stopáže a to je vlastně jediný, zato však podstatný nedostatek snímku. Zpívání je tam až moc na můj vkus a závěrečný vysvětlovací výstup pana Nového je opravdu úlet. Takže za 3 hvězdičky. (28.03.2012)

Naprosto neodolatelná záležitost a dnes už legendární součást kinematografické historie - a filmového vzdělání, protože zcela trefně shrnuje nejenom všechny ty veselohry a dramatičtěji pojaté kusy, které jsme mohli vidět, ale také ty, které jsme už vidět nemohli, ale kterých československá filmová studia vychrlila za první republiky neskutečné množství. Sice je jasné, že je to zadání "strany a vlády", z něhož mám setrvalý pocit pistole u hlavy, ale to nemění nic na tom, že je to kýč a parodie jakým není rovno, a velká a velmi stylová zábava, ve které se později zhlédl třeba Limonádový Joe. Jsem tak rozerván(a)... 80% (24.11.2012)

Skoro se bojím napsat nějaké hodnocení, abych to nezkazil. Je málo českých filmů, kde by doslova nebyla nechána ani jedna skulinka pro přidání dalšího vtipu, vtípku, citace, odkazu, narážky. Po dvaceti shlédnutích tam pořád nacházím další a další momenty, které mě překvapí (a že některé z nich nemohli diváci v kinech vůbec stihnout, jak jsou tam krátce). Správná parodie má být na první (na druhý už ne) pohled nezkušeným okem téměř nerozeznatelná od originálu. Legenda dokonce praví, že na Pytlákovu schovanku chodili diváci si notně poplakat, a proto byl dotočen barevný vysvětlující závěr. Nevím, co je na tom pravdy, ale nedivil bych se. Jak Oldřich Nový, tak Hana Vítová věděli moc dobře, co hrají. A co navíc - nemusíte znát všechny Oči pod závojem, Krby bez ohně, Noční motýly, Světla jeho očí a Madly zpívající Evropě, abyste se královsky bavili. Stačí mít v pořádku smysl pro humor, ironii, nadsázku a sebereflexi. Proto si myslím, že pět hvězdiček je málo. (04.06.2002)

Spíše než o parodii jde o láskyplnou poctu milované minulosti, o dočasný věnec na hrob žánru, který nemůže zemřít - tedy dokud budou tento svět obývat ženy. Bohužel právě to mě brání prožít tento film, protože od parodie čekám nelaskavost a neúctu. Přesto dávám čtyři hvězdičky - ta láska k filmovým prvorepublikovým snům, které, ač falešné do morku kostí, pomáhaly přežít krizi i válku, sálá z každého políčka filmu a počet hlášek překročil plán socialistické kinematografie o tisíc procent. (09.08.2010)

Parodie prtvorepublikové červené knihovny, která se zpočátku ani jako parodie netváří. Jistě. Nová poválečná kinematografie hledala nové trendy a přístupy. Tohle je ale poněkud přehnaný výsměch tomu, co bylo dříve téměř svaté. Stejně jako většina filmu působí depresivním dojmem dávno zapomenutého přízraku nechtěnné doby, působí tak i smutné hledání humoru v místech, kde ho člověk běžně nehledá. 55% (07.01.2013)