Hry o život: Skúška ohňom

Nesporně lepší, ale stále ne (dost) dobré. Lawrence si uvědomuje, že papírem šustící dialogy plné životních mouder a velkých pravd mohou zachránit jen herci s velkým há a tak se snaží neherecké brávíčkáře typu Hemswortha s Hutchersonem upozadit co to jde. A v první polovině mu to i vychází. Ovšem jakmile mu vstupem do arény odpadne možnost opřít se o Harrelsona/Hoffmana/Tucciho//Banksovou a především Sutherlanda (tomu slouží ke cti, že jednoho z nejhloupějších záporáků dokázal uhrát s noblesou), tak je v háji on a s ním i celý film. Rázem je odkázán pouze na krasav(i)ce bez talentu a jejich neumětelství nedokáže zamaskovat ani důrazem na solidní akční složku, která však dojíždí na to, že se vše podstatné (a zajímavé) odehraje mimo obraz. (26.01.2014)

Formalisté prominou, ale jestli je něco, co si na Hunger Games zaslouží podrobnější rozbor, tak je to postavení dívčí / ženské hrdinky a problém emancipace, potažmo sexismu. Teze o feministickém postoji série, která by měla čtenářkám / divačkám dávat příklad aktivní nebojácné hrdinky, jsou totiž docela dobře napadnutelné, respektive to zdaleka není tak jednoznačné, jak se možná zdá. Katniss je v prvním i druhém dílu poměrně často postavou reaktivní až pasivní, závislou na pomoci shůry ve stylu deus ex machina ("padáčky" od Haymitche, což je pochopitelně otcovská figura) nebo větší pohotovosti ostatních (Finnick a jeho oživení Peety, při kterém Katniss akorát vyděšeně přihlíží a x dalších případů...). Katniss rozhodně není po většinu času proaktivní figurou, která by určovala směr vyprávění, ale přesto je protagonistkou, což evidentně samo o sobě někomu stačí. V tom je ale právě ta komplikace - Hunger Games na jednu stranu působí jako progresivní, emancipační popkulturní produkt, jenže pouze do určité míry. Ve skutečnosti film na mnoha místech nabízí divačkám zcela konzervativní potěšení z toho, že hrdinka může na veřejnosti předvádět krásné nové šaty (stávat se "objektem pro pohled") a být slavná. Samozřejmě, filmy / knihy toto všechno zároveň kriticky reflektují (druhý díl je v tom důslednější), ale nemyslím si, že by vyloženě znepříjemňovaly sledování těch efektních momentů; je to pořád okouzlení pozlátkem, luxusem a popularitou, byť vylhanou a pomíjivou. Je to na jednu stranu logické. Aby frančíza dokázala přivábit svoje cílové publikum a zaplatila přitom svůj vysoký rozpočet, těžko se může uchýlit k radikálnější interpretaci, která by vyloženě systematicky podrývala cokoli okouzlujícího a narcistního. Pořád tu musí být vzrušení z toho, že sledujeme dobrodružství pro vyvolené - že nahlížíme do pozic vyhrazených jen pro mizivé procento "šťastných". Na druhou stranu, rozhodnutí portrétovat Katniss převážně pacifisticky (málokdy skutečně někoho zlikviduje, a kdyžtak jen náhodou) a nechávat "černou" práci na druhých, prostě naráží na stanovené meze a ústí v už zmiňovanou neakčnost až pasivitu. Což se dá ale znovu obrátit a číst jako záměr - hrdinka je tady ostentativně zobrazovaná jako oběť systému, se kterou je neustále manipulováno. Jenže fakt se to dá chápat jako důsledný komentář neschopnosti vymanit se ze stereotypů, které ženám přikládá společnost? Nejsem si jistý. Místo toho jsem z toho rozpačitý, tak nějak pořád. Ale jak říkám, je to pro svoji rozporuplnost a kompromisnost, která je vlastně v řadě ohledů pochopitelná, zajímavý materiál k diskuzi. (10.09.2015)

Po všech stránkách lepší než předchůdce. Namísto pozitivního šoku z něčeho nevídaného/nového je tu jen a pouze ryzí kvalita, podpořená šťavnatým rozpočtem, tedy výbornými triky, dobrou dramatickou linkou příbehu a fantastickými hereckými výkony, především ten Jennifer Lawrence. Sice je to jen spojovací můstek k dalšímu dílu, ale pokud kvalita půjde tímto tempem nahoru, není se čeho bát. Vyjmečně hutný a originální zážitek. (23.11.2013)

Nejzvláštnější na tomto dílu je to, že druhý knižní díl byl pravděpodobně nejslabší - filmový je (zatím) lepší než první. Linie v aréně mě v knize nudila k uzoufání, tady mi připadala nejnapínavější a nejdramatičtější. Změna v režii Hunger Games tedy opravdu prospěla. Herci jsou charismatičtí, jen představitelé Galea a Peety jsou mi stále trochu trnem v oku, jsou to bohužel jen kluci, co jsou maximálně na ozdobu, hereckého umu příliš nepobrali. Ale i tohle bych dokázala odpustit, protože ve druhém díle se divák jen tak nenudí jako u prvního, vizuálně je to nádhera, jenže.. nedokážu pochopit proč, ale celý příběh v knihách vyzněl úplně jinak - silněji, hlouběji, skoro jste dokázali cítit ten strach, film oproti tomu působí plytce především ve scénách, kdy se tam pitvoří maškarády ala Effie nebo Katniss líbá jednou toho a za chvíli zase tamtoho. Netuším, proč tomu tak je, ale občas mi za představitele bylo trapně. Film má prostě stále to "pubertální" vyznění, které jsem u knih nenašla. Není to ale tak úplně důvod, proč nedám pět hvězdiček, jako jedna z mála vím, že film nemůže být kopií knihy :))) Bavila jsem se, ale vyloženě mě to nenadchlo až tak, abych to brzy chtěla vidět znovu. (23.01.2014)

Pokračování Hunger Games se těší o poznání větší divácké přízni, můj dojem je ale přesně opačný. K plusům lze řadit rozumnější střih a větší rozpočet, který nespokl jen větší honorář Jennifer Lawrence a dalších zúčastněných, ale podepsal se i na lepších (bombastičtějších) efektech. Tím ale výčet pozitiv končí. Druhý díl potřeboval jít ve zobrazení světa Panemu dál a upřímně řečeno, odhalil jen větší plytkost a nebojím se napsat tupost. Vytváření dystopií, které by se daly brát vážně, Hollywoodu nikdy moc nešlo a tady vzhledem k cílové divácké skupině nebyla snaha veliká. S logikou si příběh neláme hlavu, dialogy mi připadají ještě hloupější než v jedničce, prezident Snow, který měl ztělesňovat sofistikované všemocné zlo, vypadá spíš jako umíněný stařec v počátečním stádiu senility, který primitivním násilím a demonstrací zvůle přikládá polínka do ohně tam, kde by měl manipulací a intrikami korumpovat a chladit vášně. Kromě Philipa Seymoura Hoffmana mě vlastně na dvojce nezaujalo už nic. Celkový dojem: 35 %. (31.01.2022)