Čtyři dohody

Zajímalo by mě, kolik lidí to opravdu pochopilo, a kolik z nich se těmi pravdami nakonec řídí. Samozřejmě nebudu předstírat, že jsem nějaký uvědomělý a všechno jsem vzal za své (to podle mě ani nejde), ale vidět tak krásně shrnuto tolik mouder, byla vážně radost sledovat. Přál bych si pokračování, ale to asi nevznikne. 95% (11.05.2017)

Bývaly doby, kdy se ještě Jaroslav Dušek nevyjadřoval v rozhovorech k finančnímu systému a k politice obecně (úvahy typu půjčování bank na úrok je zločin) a věnoval se rozšiřování svého duševního obzoru. Ne, že bych se osobně zcela pohroužil do Ruizovy knihy, ale Dušek ji na podiu podává vysloveně neodolatelně, s jiskrou a vtipem. Na DVD ani na netu jsem tenhle záznam, pravda, nikde nenašel, ale viděl jsem tohle představení (s Alanem Vitoušem výborně budujícím atmosféru v pozadí) na živo a našel zvukový záznam, tak bez okolků hodnotím. Škoda, že nikdo nezaznamenal Duškova Cavemana, hraného Na Lávce a že nikdo pravidelně a systematicky nikdo obrazově nemapuje Duškovy Vizity.. (07.08.2012)

Pokud jde o vlastní filmový záznam, ten není příliš nápaditý; o jisté nápaditosti se snad dá hovořit pouze co se týče výběru archivních filmů, na které autoři místy prostřihávají, aby ilustrovali výklad. Zaznamenávaná vlastní hra je ovšem v nejlepší duškovské (polo)improvizační tradici ve stylu Cavemana i dadaistických hříček divadla Vizita. Ve hře předestírané teze jsou velmi sympatické a osvěžující ve své (zdánlivé) naivitě, přednes Jaroslava Duška je pak svižný a tradičně plný slovních hříček a nečekaných přirovnání, za které by se nemuselo stydět ani Osvobozené divadlo. Pokud jde o toltéckou či vůbec indiánskou životní moudrost, kterou hra propaguje, kladl jsem si při odchodu z kina jenom otázku, zda náhodou vše, co zde bylo řečeno, neznaznělo už mnohokrát v dějinách (byť třeba trochu jinými slovy) i z úst celé řady dalších nábožsko-etických vůdců, včetně "našeho" Ježíše Krista. Mám tím na mysli ponaučení ve stylu "miluj svého nepřítele jako sebe samého", "jaktože vidíš třísku v oku bratra svého a nevidíš trám ve svém oku?", "déšt padá stejně na hlavy spravedlivých i nespravedlivých", "kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou" atd.: Neříkají "čtyři dohody" vlastně totéž? - Nebo jinak: Potřebovali jsme skutečně až staré Toltéky, abychom začali v praxi uskutečňovat to, co nám vlastně bylo na teoretické rovině vštěpováno už od pradávna? Spadne snad konečně alespoň toltécký humanismus na úrodnou půdu? (26.01.2014)

Kdy se Vám zase stane, že u nás v Česku uvidíte takovou filozofickou bombu, jako v podobě Jaroslava Duška, který tu dodnes vypráví o čtyřech dohodách jednoho jihoamerického šamana? Já si myslím, že po druhé podobnou myšlenku už nikdo nevymyslí. A tak, jak to vypráví Jarda Dušek už vůbec ne. Byl jsem u vytržení a nebýt těch hudebních vsuvek, byl bych asi oněměl úplně z té série nekonečných myšlenek, kvůli kterým jsem tenhle divadelní záznam musel několikrát pauzovat. (27.02.2017)

Synchronicity jsem si začal všímat před pár lety, spousty podivně náhodných událostí jakoby pasovala a dovysvětlovala můj minulý stav, současný či lehce budoucí. Spolu s tím i mnoha dalších procitnutí ´´jemnocitu´´, jakoby člověk občas viděl do lidí, malých dětí či zvířat a situací a vnitřní hlas mu napovídal jak se zachovat, aby v dané situaci vyplinula dokonalá rovnováha. Zesílená intuice. Nebo jakási přirozená sounáležitost s člověkem, kterého potkáte poprvé v životě a už po pár hodinách s ním strávených máte ten tíživý pocit, že ho znáte celý život, možná déle než je jeden lidský. Tíživý říkám proto, že se stejnou shodou vývoje k potkání tohoto člověka nastává často i loučení na věčnost. Dona Miguela Ruize silně ovlivnila víra předkolumbijského národa, který měl rozhodně blíže k přírodě, planetě, pozorování člověka v prostoru a času narozdíl od naší konzumní společnosti. Jaroslav Dušek vše vtipně vlastní jeho bytosti upravil pro dnešní publikum. O úspěchu samo o sobě vypráví věčně vyprodané představení. A za mě na tom rozhodně něco je. 95% (22.05.2018)