Roztomilý člověk

Komedií tohoto typu je opravdu mnoho a ještě více divadelních her. Jedna malá mystifikace, která odstartuje lavinu dalších a jejich původce má plné ruce práce, aby se z toho vymotal se zdravou kůží. Roztomilý člověk O.Nový je profesionální "krmič" , tj. krmí lidi nesmysly a baví se tím, jak mu to žerou. Na každé prase se voda nakonec uvaří a tak se i on zamotá do průseru, když vyrazí na svatbu svého přítele, a rozjede to v příliš velkém stylu. Nápad pak už plodí nápad a jízda začíná. Jako nymfa z moře se zde zjeví úchvatná Nataša Gollová, která mu začne přihrávat, jelikož je také profesionální "krmič". V závěru příběh přerůstá ve frašku, ale dobře režijně zvládnutou. Jak titulky na začátku předesílají, jedná se o jednu z nejlepších veseloher, které nám doba Protektorátu přinesla, Nový, Pešek, Gollová jsou skvělí, film sálá energií a svěžestí, jak málokterý z té doby. 85% (24.04.2011)

Jeden z nejpříjemnějších filmů Oldřicha Nového. Vždycky se rád zasměju u všech těch neuvěřitelně roztomilých scén. Vtip je tu podáván s precozní českou elegancí, kterou bohužel dnešní generace tuzemských filmařů naprosto postrádá. Snad je to kouzlem černobílého filmu, nebo jistou naivitou, s kterou byly tehdejší komedie točeny. Ať tak či onak, výsledek je v dnešní době nenapodobitelný. (16.06.2007)

"Mám rád vzruch! Nemohu vystát lidi s obličejem, který nic nepovídá. Ti mně připadají jako... mrtvý rybník. Znáš takovou pěkně stojící hladinu, která tě láká vzít kámen a hodit jej do vody? Voda se čeří, dělají se kola, vlnky, no zkrátka něco se děje! ...A když vidím takový obličej, tak mám tisíc chutí vzít kámen a..." Pro řadu lidí asi jedna z mnoha vzájemně si podobných pamětnických veseloher. Ale já v ní vidím daleko víc. Je to film o triumfálním vítězství fantazie nad realitou, humoru nad vážností a recese nad tzv. spořádaným životem. V době protektorátu musel Roztomilý člověk působit velmi konejšivě a pro mě je dodnes spolehlivým analgetikem. A vždycky mě potěší potkat někoho, kdo to cítí stejně. Viktor Bláha a Polda Krušinová jsou postavy podle mého gusta. Kde je nuda, zasáhne jeden nebo druhý svým živelným způsobem do konverzace a v tu ránu se ona voda čeří, obočí stoupají ke stropu a brady padají k zemi. Nejsou to žádní podloudní lháři, neklamou okolí za účelem zisku nebo z cynismu, ale z jakési vnitřní povinnosti. :o) Mystifikace je pro ně vášní, filosofií, sebeobranou a způsobem, jak naplno žít. Kdo to nemá, nepochopí. A nejkrásnější je, že přes ddrobná zakolísání se Viktor ani Polda nezačnou napravovat, jak si žádá konvence. Že naopak způsobem, jak čelit přízemnosti světa, se ukáže spojit své samostatné fantasmagorie v jednu společnou. Scénu ve vlakovém kupé, kde se Oldřich Nový a Nataša Gollová - poprvé sami, bez diváků - doplňují a jakoby testují ve vymýšlení historky o šperkovnici, považuju za jednu z nejromantičtějších v českém filmu. Dokonce i ve větě "Už nikdy si nebudeme lhát" jaksi cítíte, že to spíš znamená "Budeme lhát jako tým". :o) Moje nejoblíbenější komedie celé pamětnické éry. 100% (19.09.2006)

Roztomilá konverzačka dle mého gusta, která měla rozveselit diváky ve strašné válce. Povedlo se, pocítil jsem půvabnou prvorepublikovou atmosféru. Po protektorátu ani stopy. Tohle snad překonává i některé filmy s Vlastou Burianem. Mystifikací, záměn a omylů je tady nepočítaje a na hluchá místa nezbude čas. Kdybych lépe pochopil Bláhovu motivaci, dal bych možná i pět. (10.08.2019)

Geniální a hvězdně obsazená veselohra podle literární předlohy Kašpárek Františka Xavera Svobody, manžela známé spisovatelky Růženy Svobodové, vynikající autorky především secesních próz. Pod režijním vedením M. Friče tak vznikl jeden ze skvostů české filmové komedie, ve které omyl stíhá omyl a náhoda náhodu. Osvědčené duo Nataša Gollová - Oldřich Nový, s nimi plejáda skutečných hvězd v nestárnoucí duchaplné a vtipné podívané. (05.03.2012)