Predĺžený víkend

Velmi kvalitní duo, bohužel to je tak vše. Ač film působí docela dobře, tak si z něj neodnesu nakonec nic. Jak rychle propluje, tak rychle na něj zapomenu. Utahané drama, které nenabídne nic, nad čím by se divák zamyslel. Možná na závěr ucítíme trošku lítosti, ale nic z čeho bychom mohli zatleskat. Nebo aspoň trochu zahrát na city nebo emoce, tohle vše bohužel chybělo. Jen velmi těžko Labor Day mohu dát do průměru .. 4/10 = 42% (31.05.2014)

Prodloužený víkend jsem zhlédl v rámci akce Valentýn, kdy je člověk ochoten pro naplnění představ o svátku zamilovaných podstoupit nějakou tu romanci a trošku zabodovat v partnerském vztahu. Film se dá zjednodušeně shrnout frekventovaným slovním obratem "neurazí, ale ani nenadchne". Neurazí už jen kvůli přítomnosti ústředního hereckého páru. Kate patří v rámci své generace mezi elitu ženského charakterního herectví a tu opuštěnou maminku jí zkrátka věříte. Josh Brolin by si mohl na role charismatických vousáčů s drsným zevnějškem a dobrým srdcem dát patent - typově tam zkrátka sedne. Ostatní kolem hrají, co mají, a režisér to celé dokáže ukočírovat. Potíž je ve scénáři, který některé věci vůbec neřeší a jiné jen nakousne. Na tom námětu je nejzajímavější a nejdůležitější vzájemné poznávání, budování důvěry a vztahu mezi uprchlým vězněm a jeho rukojmími. Jenže právě to je neuvěřitelně odbyté. Skoro se zdá, jako by Kate Winslet na něco takového jen čekala a s nadšením po pár hodinách skončila v posteli s vrahem odsouzeným na 18 let. Co si potom ale máte o takové postavě myslet? Psychologie je zkrátka odbytá, případně zcela nedůvěryhodná. A ten naroubovaný romantický závěr jako by vypadl z pokleslé červené knihovny. Celkový dojem: 55 %. (21.02.2014)

První polovina filmu je naprosto vynikající, Reitman perfektně vykresluje vnitřní pocity postav, zaměřuje se na jejich nejistotu. Josh Brolin je neskutečně charismatický (že by jeho cca druhá nejlepší životní role?) a Kate Winslet perfektně ztělesňuje roztřesenost, strach i jakýsi pro ni nepochopitelný nával vnitřního klidu a dávno zapomenutých pocitů. Chyba přichází, když je nejistota a rozpolcenost filmu nahrazována čistým melodramatem. Reitman se v poslední třetině rozhodl vykreslit charaktery jako pouhé "oběti okolností", čímž z nich dělá loutky bez vůle a sejímá odpovědnost z jejich činů. Při hodnocení nad tím ještě přimhouřím oči, jinak by to bylo o hvězdu dolů... 7/10 (21.05.2014)

Už se mi to stalo. Vypnula jsem do té doby nudný film s 50 neodpustitelnými chybami, celkově zralý na odpad, před poslední třetinou. Dnes jsem s donucením dokoukala, přece jen zvědavost jak to skončí, spíš jak bude vypadat od počátku jasný závěr, zvítězila. Takže z odpadu je díky poslední půlhodince pěkná dvoječka jak ve škole. Když bych šla do hloubky kdo byl hlavní viník, dá se pominout frustrovaná vyprahlá maminka i odsouzenec z nešťastné náhody, čímž to břímě padlo na 13letého hormony zmítaného syna. Nejde o první holku, našeptávačku, o pocit druhých houslí, ale o totální nepochopení potřeb svého rodiče, tady matky. To je strašně sobecké, ale naprosto běžné, bohužel. Nechtěla bych nést na svých bedrech 25 let tíži svého ukvapeného nerozvážného rozhodnutí, které prakticky zničilo nejlepší léta života jeho už tak dost zničené a utrápené matce. (21.04.2014)

Film, který je bez debat výborně zrežírovaný a výborně zahraný. Reitman je plný režisérských nápadů, které mě velmi baví. Problém jsem ale měla se scénářem, především tedy s tím krátkým časovým obdobím, ve kterém se film odehrává. Celé to působí strašně nevěrohodně, vývoj postav jen těžko uvěřitelný. Celý film jsem obdivovala režisérskou stránku, skvěle vyjádřené pocity, ale zároveň jsem nad celým vývojem musela stále kroutit hlavou. (09.02.2014)