Insidious: Kapitola 2

Kdybych měl vyjádřit nejintenzivnější emoci, kterou jsem prožíval téměř celou stopáž filmu, byl by to pocit TRAPNOSTI. Ano ... bohužel trapnost je pro mne výsledkem toho, co Wan sám svojí tvorbě tímto paskvilem napáchal. Jak když "pejsek s kočičkou vařili dort" prostě ... ale i takový dort někdy chutná, tenhle tedy ale ne ... Nemastný, neslaný, ale co tam všechno dokázal narvat, to jsem teda čuměl a několikrát se hlasitě smál ... Tak chvíli to připomíná krásné záběry starého domu ve stylu Argenta, kterému Wan vykradl hru s rudou barvou a geometrickými tvary a kamerovými záběry. Do toho jsme najednou v ušmudlané, opuštěné nemocnici ve stylu Sillent Hill videoher a filmů, herci si svítěj baterkou a Argentovský styl se přepíná do "WHAT THE FUCK?! - FUCK ME BOUTH SIDE!!" ....ehm ... do "found footage" stylu, kamera je digitální, poletuje, poskakuje ... Scénář, ano scénář, ten je tak zajímavý, že čtyřikrát překroucená realita na mne působila doslova prázdným bludištěm světů nezaléčeného schizofrenika, který potřebuje koňskou dávku chlorpromazinu. Prostě na hlavu praštěná fantasmagorie a vůbec k čemu tolik obratů, "světů ve světech", "duší v duších nebo tělech" ... Lekačky tady snad ani nejsou, nebo jsem si nevšiml (což byla hlavní devíza prvního dílu, kterému jsem dal 5*). Tady nic už strašidelný ani být nemůže, ani to nefunguje ... Už u Conjuring jsem psal, ať si ten Insidious 2 Wan odpustí, protože už tam evidentně ztrácel dech ... tady už dech ztratil zcela a dýchal za něj nějaký přístroj na JIPce ... Připadlo mi to jako jakási pohádka o tom, jak je důležité, aby rodina držela pohromadě a jak jí všichni rádi pomůžou ... proti zlu, který bylo opět vykradený a opět Wan vykrádal jiný svoje filmy ... No a co přibylo, tak byly vtipné vložky, které filmu dodávaly na trapnosti už tak velké ještě větší intenzitu, kdy toto zajišťuje dvojka rádoby odborníků na paranormální jevy z prvního dílu a u těchto "vtipných" vložek mi bylo paradoxně asi nejsmutněji ... Propadák roku, vyhajpovaná sračka, vykrádačka skutečnýho umění ... NUDA!!!!! (08.12.2013)

Jednička ujížděla výhradně na provařených žánrových klišé, kterým dodávala skrze důmyslné vizuální ztvárnění punc originality a v závěru až drtivé guilty pleasure. Dvojka sází výhradně na moderní hororový home-style, který dodává Wanovu mistrovství ve vystavění napínavé kulisy i ze stokrát viděného punc obyčejnosti a zbytečnosti. Chapter II je bezpochyby velmi slušný horor a opravdu si cením toho, že se snaží rozvíjet příběh mnohem složitější cestou, než si byl kdokoli zřejmě schopen představit, ale jako očekávaný sequel nejambicióznějšího žánrového tvůrce současnosti je pro mě přesto trochu zklamáním. Že napětí ubylo, bych vzhledem k vysoce nastavené laťce rád odpustil, ale že se mi budou i některé vrcholné scény zdát nějak rychle odbyté a bez předchozí kreativní "živelnosti", to mě už vážně mrzí. 65% (16.03.2014)

Nevstoupíš třikrát do stejné hororové řeky, slyšel Wan od Hérakleita. Jenže Wan vítězoslavně vytáhl z rukávu svou univerzální hororovou šablonu, kterou vymyslel pro Insidious a aplikoval ji rovněž na Conjuring a nyní i na Insidious 2 a postavil tak Hérakleitovo tvrzení na hlavu. Hérakleitos se však podrbal na čele a prohlásil: "Každá změna je bolestivá, ale je to jediná cesta, jak růst." Wan pokrčil rameny a vstoupil čtyřikrát do stejné hororové řeky. To be continued................ Conjuring 2 (16.04.2016)

Po letošní pecce The Conjuring jsem radši zůstával s očekáváním při zemi, tuplovaně jelikož se mělo jednat o "dvojku", no v tomto směru Jamík Wanůj dokazuje, že je momentálně King of the Castle na poli zWaném duchařina a že jeho možnosti nejsou zdaleka vyčerpané. Chapter 2 je totiž zajisté druhou kapitolou, ale v jednom také prequelem a navíc hutnou vycpávkou samotného děje prvního dílu, takže spolu tvoří jeden, teď už zdá se zakončený příběh. Vzhledem k tomuto velmi doporučuju připomenout si první díl, než se pustíte do druhého, protože tohle je všecko, jen ne tupé, zbytečné pokračování alá "to stejné trochu jinak". Bezprostředním navázáním a poctivým rozpracováním předchůdce má Wan našlápnuto k vytvoření možná nejlepší hororové série vůbec. Kostra filmu je velmi podobná jedničce, kdy se v první půli vedle poodkrývání znejišťujících indícií divák dočká místy opravdu až otřesného hauntingu. Tyto scény mě slušně dostaly i v kině, no být sám v noci doma....fuj! Tato část obsahuje i jakousi investigativní pasáž, kdy se Wan pouští dokonce do občasného FF looku, za což má ode mě taky palec nahoru. V druhé půlce dostává už tak dost zmatený divák ránu kalačem do palice v podobě vstupu do paralelního světa, kde se nejenom bloudí, ale také přeskakuje v čase,což si myslím Wanovi občas zaskřípe ve snaze dokonale spojit všechna vlákna vedoucí z (do) prvního dílu. Tuto část hodnotím jako slabší část, opět stejně jako v jedničce. Herecké výkony jednoznačně táhne Wilson, kterého jsem v takové podobě ještě neviděl. Wanova lehkost ve tvorbě šokantních lekaček je (ne)uvěřitelně nekompromisní, samozřejmě si také neodpustil vyšperkování scén méně či více bizarními, strach speedujícími rekvizitami, viz. Dead Silence. Jsem moc zvědavý, jestli má ještě nějaké karty v rukávu na případné stejně kvalitní pokračování v hororovém žánru. Kéž by! Tohle byl bonbónek na pátek 13. Doporučuju! (14.09.2013)

Vždycky, když režisér uvěří iluzi vlastní geniality, nastává problém. Stalo se to Woody Allenovi a stalo se to i Jamesi Wanovi. Jen Wanovi se to z pochopitelných důvodů stalo mnohem dříve. Jeho pokračování "hororu, který každý viděl, ale po týdnu si z něj nic nepamatuje" je velmi nepřekvapivě opět přesně takové, jen už to nemá ani punc té jednorázové zábavy. Je to jen nudné (málem jsem v kině usnul) a občasné lekačky už působí vyloženě směšně. Dějově to je jako u Wana vždy nedotažené, stereotypní. Bublina splaskla. Rutina. Průměr. (07.11.2013)