Insidious: Kapitola 2

Kdybych měl vyjádřit nejintenzivnější emoci, kterou jsem prožíval téměř celou stopáž filmu, byl by to pocit TRAPNOSTI. Ano ... bohužel trapnost je pro mne výsledkem toho, co Wan sám svojí tvorbě tímto paskvilem napáchal. Jak když "pejsek s kočičkou vařili dort" prostě ... ale i takový dort někdy chutná, tenhle tedy ale ne ... Nemastný, neslaný, ale co tam všechno dokázal narvat, to jsem teda čuměl a několikrát se hlasitě smál ... Tak chvíli to připomíná krásné záběry starého domu ve stylu Argenta, kterému Wan vykradl hru s rudou barvou a geometrickými tvary a kamerovými záběry. Do toho jsme najednou v ušmudlané, opuštěné nemocnici ve stylu Sillent Hill videoher a filmů, herci si svítěj baterkou a Argentovský styl se přepíná do "WHAT THE FUCK?! - FUCK ME BOUTH SIDE!!" ....ehm ... do "found footage" stylu, kamera je digitální, poletuje, poskakuje ... Scénář, ano scénář, ten je tak zajímavý, že čtyřikrát překroucená realita na mne působila doslova prázdným bludištěm světů nezaléčeného schizofrenika, který potřebuje koňskou dávku chlorpromazinu. Prostě na hlavu praštěná fantasmagorie a vůbec k čemu tolik obratů, "světů ve světech", "duší v duších nebo tělech" ... Lekačky tady snad ani nejsou, nebo jsem si nevšiml (což byla hlavní devíza prvního dílu, kterému jsem dal 5*). Tady nic už strašidelný ani být nemůže, ani to nefunguje ... Už u Conjuring jsem psal, ať si ten Insidious 2 Wan odpustí, protože už tam evidentně ztrácel dech ... tady už dech ztratil zcela a dýchal za něj nějaký přístroj na JIPce ... Připadlo mi to jako jakási pohádka o tom, jak je důležité, aby rodina držela pohromadě a jak jí všichni rádi pomůžou ... proti zlu, který bylo opět vykradený a opět Wan vykrádal jiný svoje filmy ... No a co přibylo, tak byly vtipné vložky, které filmu dodávaly na trapnosti už tak velké ještě větší intenzitu, kdy toto zajišťuje dvojka rádoby odborníků na paranormální jevy z prvního dílu a u těchto "vtipných" vložek mi bylo paradoxně asi nejsmutněji ... Propadák roku, vyhajpovaná sračka, vykrádačka skutečnýho umění ... NUDA!!!!! (08.12.2013)

Jednička ujížděla výhradně na provařených žánrových klišé, kterým dodávala skrze důmyslné vizuální ztvárnění punc originality a v závěru až drtivé guilty pleasure. Dvojka sází výhradně na moderní hororový home-style, který dodává Wanovu mistrovství ve vystavění napínavé kulisy i ze stokrát viděného punc obyčejnosti a zbytečnosti. Chapter II je bezpochyby velmi slušný horor a opravdu si cením toho, že se snaží rozvíjet příběh mnohem složitější cestou, než si byl kdokoli zřejmě schopen představit, ale jako očekávaný sequel nejambicióznějšího žánrového tvůrce současnosti je pro mě přesto trochu zklamáním. Že napětí ubylo, bych vzhledem k vysoce nastavené laťce rád odpustil, ale že se mi budou i některé vrcholné scény zdát nějak rychle odbyté a bez předchozí kreativní "živelnosti", to mě už vážně mrzí. 65% (16.03.2014)

Jednička se mi doteď plete, žadný zázrak to nebyl, co chtít od dvojky víc než slátanější, samoúčelnější, odfláklejší a zbytečnější duchařskou pakárnu... Dle očekávání. Zlatý slasherový remakey kde člověk dostal aspoň kozy a pár krvavých smrtí, tohle je trapárna na úrovní strašidelnýho domu na matějský (toho nudnějšího). Jako kdyby se Wan dokonale vyčerpal a točil čistě z rozumu. (16.08.2015)

Nejslabší Wan, bohužel. Lekačky už nejsou infarktové, napětí tolik nedráždí, navíc je to strašně natahované a humoru už přespříliš. Na druhou stranu je na téhle kapitole sympatické to objasnění několika nešvarů z jedničky, návrat všech postav a absence "Darth Maula", který byl těžce nepochopen a vyvolal spíš výsměch než hrůzu. Jinak bych chtěl poprosit, že pokud patříte k těm, co v kině rádi mlaskaj, kecaj, vyřvávaj, smějou se jak hovada a dělaj "bubu" na svoje partnerky, rozmyslete si svou návštěvu kina a běžte příště radši někam jinam. Třeba do prdele, hmm? (24.11.2013)

Strašlivé herecké výkony, hrůzostrašný televizní look, prastrašně nudná story s nezbytnými flashbacky a čitelným zneužíváním ověřeného z jedničky... takže hrůzna a strašliva je v tomhle filmu skutečně moc. Wanova hororová tvorba mě míjí naprosto fatálním způsobem a ať dělám co dělám, neumím se nad to povznést - jeho kolovrátkovité bubu historky se zmalovanými strašidly, předvídatelnými lekačkami a hromadou klišé mi opakovaně lezou na nervy a je jim houby platné, že jsou ve své cirkusoidní bizár formě alá hororová televizní šou relativně neokoukané (po formální stránce). Nesympatické, nefunkční; nebaví, neděsí, nepohlcuje. Paradoxní je, že jednička se mi celkem líbila. Hvězda za kameru. P.S. Prý "jeden z nejlépe přijatých hororů roku" - aha, asi proto 40 metacritic a totéž číslo na rottenech. To je mi přijetí jak sviňa, chytráci. (27.03.2014)