Insidious: Kapitola 2

Kdybych měl vyjádřit nejintenzivnější emoci, kterou jsem prožíval téměř celou stopáž filmu, byl by to pocit TRAPNOSTI. Ano ... bohužel trapnost je pro mne výsledkem toho, co Wan sám svojí tvorbě tímto paskvilem napáchal. Jak když "pejsek s kočičkou vařili dort" prostě ... ale i takový dort někdy chutná, tenhle tedy ale ne ... Nemastný, neslaný, ale co tam všechno dokázal narvat, to jsem teda čuměl a několikrát se hlasitě smál ... Tak chvíli to připomíná krásné záběry starého domu ve stylu Argenta, kterému Wan vykradl hru s rudou barvou a geometrickými tvary a kamerovými záběry. Do toho jsme najednou v ušmudlané, opuštěné nemocnici ve stylu Sillent Hill videoher a filmů, herci si svítěj baterkou a Argentovský styl se přepíná do "WHAT THE FUCK?! - FUCK ME BOUTH SIDE!!" ....ehm ... do "found footage" stylu, kamera je digitální, poletuje, poskakuje ... Scénář, ano scénář, ten je tak zajímavý, že čtyřikrát překroucená realita na mne působila doslova prázdným bludištěm světů nezaléčeného schizofrenika, který potřebuje koňskou dávku chlorpromazinu. Prostě na hlavu praštěná fantasmagorie a vůbec k čemu tolik obratů, "světů ve světech", "duší v duších nebo tělech" ... Lekačky tady snad ani nejsou, nebo jsem si nevšiml (což byla hlavní devíza prvního dílu, kterému jsem dal 5*). Tady nic už strašidelný ani být nemůže, ani to nefunguje ... Už u Conjuring jsem psal, ať si ten Insidious 2 Wan odpustí, protože už tam evidentně ztrácel dech ... tady už dech ztratil zcela a dýchal za něj nějaký přístroj na JIPce ... Připadlo mi to jako jakási pohádka o tom, jak je důležité, aby rodina držela pohromadě a jak jí všichni rádi pomůžou ... proti zlu, který bylo opět vykradený a opět Wan vykrádal jiný svoje filmy ... No a co přibylo, tak byly vtipné vložky, které filmu dodávaly na trapnosti už tak velké ještě větší intenzitu, kdy toto zajišťuje dvojka rádoby odborníků na paranormální jevy z prvního dílu a u těchto "vtipných" vložek mi bylo paradoxně asi nejsmutněji ... Propadák roku, vyhajpovaná sračka, vykrádačka skutečnýho umění ... NUDA!!!!! (08.12.2013)

Zhlédnuto v kině. Chtělo by se až napsat "volejte sláva a tři dny se radujte!". Insidious: Chapter 2 je totiž, pokud ne lepším, tak rozhodně stejně dobrým filmem, jako byla jednička. A nejen to, ukazuje se, že Wan je, co se týče pokračování, machr. Už dlouho jsem neviděl pokračovaní HOROROVÉHO filmu, které by se nedalo nazvat zbytečné. Viděl jsem zábavná pokračování, špatná, ale tohle je dost možná první hororové pokračování, kdy tvůrce rozvíjí původní příběh do krásně zvrácených a děsivých detailů, aniž by se do toho nějak zapletl (teda, počkám, co na to poví pánové ze CinemaSins či ScreenJunkies, pokud vůbec něco) či úplně pohnojil, hodně slušně řečeno, první díl. Upřímně můžu říct, že jsem si tento film užil stejně, jako předchozí. Nemám důvod váhat s hodnocením. P. S. A přál bych vám někdy zažít Skoty v kině. Byl jsem v plném kině a pár sedaček nalevo ode mě seděl týpek s hodně silným akcentem, který pokaždé, když se něco mělo stát, řekl: "Oh, come on now!", a pak se za pár vteřin lekl. :-) (14.11.2013)

Vyčpělé. James Wan sice pořád zvládá řemeslo na jedničku a za atmosféru by mu většina hororových rutinérů dala ledvinu ( tu však za věčné obsazování už nejspíš dal Patrick Wilson). Je ale až bolestivě vidět, jak moc mu došly nápady a vlastně jde jenom o několikáté variování těch samých postupů. V zajetí démonů to ještě dokonalo fungovalo, protože se tam dokázaly výtečně skloubit i ostatní prvky, tady jsem měl ale do poloviny filmu pocit, že koukám na stejně scény, jako v jedničce. Jen se v nich občas projde někdo jiný. Naštěstí druhá polovina chytne dobrý dramatický spád a celý příběh se i přes pár logických lapsů uspokojivě uzavře. Škoda, že s dalším dílem už se bude klesat ještě víc a přijde evidentní rýžování peněz. Wan ale asi moc dobře věděl, proč je čas kývnout na sedmé Rychle a zběsile a díkybohu za to. (13.11.2013)

James Wicked And Nightmarish opět nezklamal. Druhá kapitola o cestovce, která když vyhlásí úpadek zrovna v době vaší „dovolené“, tak jste v rejži uprostřed prdele, se nesnaží jít cestou klasického Haunted House (jako jednička), ale spíše thrilleru špikovaného prvky nadpřirozena, což má na tempo i celkové vyznění velmi pozitivní vliv. Když si přidáte autorovu nezaměnitelnou formu „vetešnického hororu“ s tikotem hodin, bušením srdce, arktickou atmosférou a jemným kořením humoru (dvojice krotitelů záhrobí Specs a Tucker), začne vám být i trochu líto, že nás nyní hodlá strašit plešatým Dieselem.. Nu což, uvidíme, kdo se chopí Chapter 3, aby ukázal, čí přítomnost v přítmí okomentovalo polomrtvé médium Elise slovy: „Oh my God!“ Že by tam stál Václav Klaus? (07.11.2013)

Ták, a máme to za sebou. Finálny zlom vo Wanovej kariére, a veľkolepá rozlúčka s hororovým žánrom (aspoň dočasne). Dvojka má ten problém, že sme už všetko raz videli, a tak hlavným ťahákom je tentoraz príbeh. Atmosféra je o niečo slabšia, a po prvý krát si začínam plne uvedomovať slabiny Whanellových scenárov, teda miernu opotrebovanosť a nutnosť silného reťazca infarktových scén (keďže mu kvalitná scenáristika robí malé problémy), ale práve toto v prvom Insidious vyšlo na jedničku. Druhá kapitola sa snaží zabodovať bez toho, je vlastne výpravnou púťou za hľadaním stratenej duše, a tak sa musí improvizovať, čo znamená menej kvalitných ľakačiek a opatrnejší postup príbehom. Škoda, že najlepšou ľakačkou celého filmu je zopakovaná scéna z minula - a dokonca aj Bishara mi začína pripadať, ako by len recykloval svoje klasické motívy. Sečteno a podtrženo, jeden z najlepších hororov roka, ale je vidieť, že na V zajatí démonov si dal záležať viac. (24.01.2014)