Insidious: Kapitola 2

Musím říct, že druhý díl jsem si od prvního pustil pár dnů po sobě. Nedalo mi to, byl jsem zvědavý, jak se příběh, který vlastně v prvním díle nic moc neřekl, dál rozvine. Příběh jako takový totiž pořád bilancoval na hraně debility a vcelku originálního námětu. U toho jsem si po prvním díle nebyl jistej, ale druhej mi to parádně potvrdil. Lekačky naprosto luxusní, kamera vytváří pohyby přesně takové, co můj mozek nechce, ale na druhou stranu po nich lpí, abych se bál. Snad jako kdyby James Wan věděl, kam šáhnout, aby se mi v mozku aktivoval strach. Starostlivá mamka od rodiny, Rose Byrne, tomu taky docela dost pomáhá stejně tak jako slušně šílenej Patrick Wilson. Musím uznat, že se moc těším na poslední díl téhle trilogie a pokud to bude možné, nevynechám ji v kině. (07.05.2014)

Dvojka je srovnatelná s jedničkou, ale protože to je vlastně opět to samé, tak si nemůžu pomoct a musím hodnotit o stupeň hůř. Přestože některé ty scény, které by měly vyděsit, působí spíš směšně (Wan se u mě stává "mistrem" v rozpohybování neživých věcí a především přeborníkem na pomalu se zavírající dveře se skřípotem, pomalu se otevírající dveře se skřípotem, rychle se otevírající a zavírající dveře bez skřípotu, velmi rychle až prudce se otevírající a zavírající dveře, probourávání dveří, vyrážení dveří, různé druhy dveří, různé barvy dveří apod.), tak umí celkem zručně navodit hororovou atmosféru, kterou ale kazí podivuhodně divný děj. Problém vidím stejně jako u jedničky nebo u Conjuring hlavně v příběhu a ve stylu vyprávění. Ta story mi prostě přijde nezajímavá, a to i přesto, že je snaha o propletení s prvním dílem. Nějak to na mě nezapůsobilo, je to takový chaotický s celou řadou divných a nelogických situací. A to co předvádí duo "krotitelů duchů" s "vrhačem kostek" to je víceméně trapas. Kde jsou ty napínavé horory s výbornými pointami dob minulých? Wan měl zůstat u krimi-thrillerů jako bylo Saw, i když tam tomu hodně přidal hlavně skvělý scénář Whannella. Škoda, že ten samý člověk nedokázal vymyslet něco poutavého a originálního také do série Insidious. Uvidíme jak si poradí u trojky, kde to bude celé v jeho rukách. Moc dobře to ale nevidím.50% (13.10.2014)

Nejslabší Wan, bohužel. Lekačky už nejsou infarktové, napětí tolik nedráždí, navíc je to strašně natahované a humoru už přespříliš. Na druhou stranu je na téhle kapitole sympatické to objasnění několika nešvarů z jedničky, návrat všech postav a absence "Darth Maula", který byl těžce nepochopen a vyvolal spíš výsměch než hrůzu. Jinak bych chtěl poprosit, že pokud patříte k těm, co v kině rádi mlaskaj, kecaj, vyřvávaj, smějou se jak hovada a dělaj "bubu" na svoje partnerky, rozmyslete si svou návštěvu kina a běžte příště radši někam jinam. Třeba do prdele, hmm? (24.11.2013)

Vždycky, když režisér uvěří iluzi vlastní geniality, nastává problém. Stalo se to Woody Allenovi a stalo se to i Jamesi Wanovi. Jen Wanovi se to z pochopitelných důvodů stalo mnohem dříve. Jeho pokračování "hororu, který každý viděl, ale po týdnu si z něj nic nepamatuje" je velmi nepřekvapivě opět přesně takové, jen už to nemá ani punc té jednorázové zábavy. Je to jen nudné (málem jsem v kině usnul) a občasné lekačky už působí vyloženě směšně. Dějově to je jako u Wana vždy nedotažené, stereotypní. Bublina splaskla. Rutina. Průměr. (07.11.2013)

Šikovné pokračovanie, ktoré sa mi hlavne príbehom a atmosférou pozdávalo ešte viac. Ideálne je pozrieť si filmy po sebe, pretože na seba nadväzujú. Ja som však ani s viac ako ročným odstupom nemal problém. Strach vie J. Wan previezť na plátno znamenite, jednoducho horory mu idú. Mrazivá atmosféra sa ticho plazí takmer celým filmom, občas niečo účinne vybafne...Najviac sa mi pozdávalo dobré osadenie príbehu aj do 80-tych rokov. Tak nejak si predstavujem moderný horor. 80%. (21.09.2014)