Derek

1. série - ***** (100%) Ricky Gervais překračuje svůj stín drze originálního a setsakramentsky vtipného komika a představuje se jako skutečně koncepční tvůrce, který se netopí ani v dramatické rovině. Použil stejnou pseudodokumentární formu jako u Officu a jeho nové dítko, autistický dobrák, Derek, patří do skupiny hrdinů, skrze které díky jejich nevinnosti a dobráctví promlouvají životní moudra s všeříkající přímočarostí. Derekovy osudy v prostředí domova důchodců dojmou a rozesmějí ve stejný okamžik, přičemž obě roviny jsou udržovány v dokonalé rovnováze díky pestré plejádě postav, kdy každá si za prvních šest dílů získá svého diváka. Starostlivá Hannah, udržbář roku Dougie, prasák Kev, nebo v neposlední řadě sám Derek, stačí si vybrat. Já se nadchl pro všechny, protože Ricky napsal, zahrál a zrežíroval s tak vysokým life indexem, že dojetí pod návalem slz se stejně jako já nevyhnete, ale hlavně ucítíte, že ta vaše pumpa pořád pulsuje správným směrem. (29.01.2014)

Ricky Gervais znovu šokuje. Je neskutečně sympatické, že když se vzdá své notoricky známé masky nekorektního provokatéra, objeví se pod ní človíček schopný vytvořit jednu z nejsentimentálnějších sérií vůbec. Svět v ní je sice dokonale černobílý a vyhrocený do absurdity, jenže takto zjednodušená vize funguje a těch sedm dílů první řady prostě musí chytit za srdce. A přestože je škoda odchodu Karla Pilkingtona, i toho že druhá série ani samotný závěr už nepřichází s ničím "navíc", Derek svojí zkratkou stále jednoznačně dokazuje, že #KindnessIsMagic. (25.05.2013)

Autistu jako hlavní postavu seriálu jsme tady opravdu ještě neměli. Je známo, že Ricky Gervais si při tvorbě humoru nebere servítky, ovšem pokud čekáte, že si zde bude utahovat z "poškozených" jedinců, pak se překvapivě mýlíte. Na Derekově prostoduchosti je demonstrováno nefalšované štěstí, radost a především dobrota. Derek je někdy (většinou) stupidní, ale právě jeho dětský přístup k událostem je velice lidský, ukazuje, že ke štěstí nejsou třeba peníze a jiné materiální hodnoty, stačí dobří přátelé. A ty si může člověk utvořit i v domově důchodců. Ricky Gervais tímto prosociálním seriálem vlastně dělá charitu. Paradoxně tak jedinou slabinou Dereka je málo humoru, drtivou většinu vtípků musí přinést sexuální maniak Kev. 7/10 (26.07.2014)

Jestli je něco, v čem je Gervais vyjímečný, tak je to talent na humorné scény v momentě, kdy je nejméně čekáte. Ono to ale funguje a u Dereka dvojnásobně. Derek má v sobě obrovskou sílu, nejen komediální, ale i tu lidskou a na zcela minimálním prostoru rozehrává nesmírně přitažlivou hru, v níž nejosu ani hrdinové, ani poražení, jen obyčejné lidé z masa a kostí. Zpočátku jsem Gervaisovi nevěřil herecky, ale přesvědčil mne svou precizně a přirozeně zvládnutou polohou. Napodruhé ještě lepší. Neskutečný nářez s hlubokým sociálním přesahem a citlivou atmoškou. (11.11.2013)

Dokonalý protipól Office. Zatímco David Brent byl skrytý parazit na společnosti, který udělá vše pro to, aby ho všichni hodnotili jako nejlepšího, Derekovi o nic takového nejde. Jako "parazit" může být vnímán jen z velmi povrchního pohledu (např. v první epizodě, když přijde státní úředník a zjišťuje kdo má co na práci), přitom jeho podstata je naprosto upřímná a přející. Zatímco v Office se postavy urážely, šmírovaly se, vyšetřovaly se atp., v Derekovi si všichni snaží vzájemně pomáhat. Není tu smích na úkor druhých. Oba seriály jsou tak jakýmisi protipóly, které poukazují na dualitu našeho světa. Ten lze vnímat cynicky jako konstantní boj o přežití, ale i skrz přátele a pomoc druhým. (02.09.2013)