The World Belongs to Us
The World Is Ours
Réžia:
Martin FričKamera:
Otto HellerHudba:
Jaroslav JežekHrajú:
Jiří Voskovec, Jan Werich, Vladimír Šmeral, Adina Mandlová, Bohuš Záhorský, Jaroslav Průcha, Miroslav Svoboda, Ladislav Herbert Struna, Zdeněk Štěpánek (viac)Obsahy(1)
Proti všem podvodníkům, kariéristům a darebákům brojí ve svém čtvrtém a posledním filmu Voskovec s Werichem. Film je, až na nepatrné změny, adaptací jejich divadelní hry Rub a líc a natočil ji v roce 1937 Martin Frič. Voskovec a Werich tu hrají dva konkurenční kameloty, kteří ve svém soupeření pokračují i jako malíři propagačních nápisů, na které ovšem málem doplatili a tak se raději spojili. Jejich prostřednictvím můžete sledovat boj ctižádostivého podvodníka Dexlera proti dělníkům vedeným Dexlerovým bývalým spolupracovníkem Formanem, půvabnou rozhlasovou hlasatelkou Markétkou a poctivým ředitelem továrny Hartem. Hrdinové v podání Voskovce a Wericha jsou jakýmsi hybným mechanismem střetnutí dobra a zla.V roce 1936 se politické nebe zatahovalo stále temnějšími mraky. Hrozba nacismu byla neodvratná.
Tehdy Jiří Voskovec a Jan Werich uvedli na jevišti Osvobozeného divadla premiéru hry Rub a líc. Hudebním leitmotivem hry byl optimistický pochod Jaroslava Ježka Svět patří nám, který dal i název pozdějšímu filmu Martina Friče. Aktuální námět totiž přímo volal po zfilmování. Filmová specifika si vyžádala zhuštění děje, zasáhla však i cenzura Filmového poradního sboru. Ta si vyžádala změnit jména postav, připomínajících jména nacistických pohlavárů. Nařídila i změnu příliš průhledného úboru fašistů.
V kinech se Fričův film objevil pouhého půl roku po divadelní premiéře. V roce 1939 nechali nacisté spálit všechny negativy a kopie filmů V + W, jejich duch a písničky však i přesto posilovaly český národ v nejtragičtějším období jeho historie. V roce 1947 byl film znovu uveden do kin v okleštěné podobě. I když dochovaná kopie nepodává úplný obraz o původních záměrech tvůrců, na mistrovských výstupech V+W to nic nezměnilo a dodnes těší diváky pamětnických filmů. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (92)
"Já už tady asi byl. Já jsem asi odešel a tím pádem, když jsem teď přišel, tak jsem se tu nenašel." Oba kameloti byli při svých výstupech dokonalí, takže mě bavili při kroucení nosy, lovení obědovýho holuba, odstraňování mříže z krku a samozřejmě při legendárním rozboru šouletu vyrobenýho ve zbrojovce Krupp Essen. Jinak ten samotnej boj dělníků za demokracii nijak zvlášť zábavnej nebyl, ale poučný to tedy rozhodně bylo. Propaganda mocných, kteří vlastní prachy a média, byla totiž nebezpečná tehdy stejně jako dnes. Já zkrátka nemám rád žádný Noely ani jejich následovníky a jestli proti tomu kloboukatí něco mají, tak na ně čekám zabarikádovanej na své IP adrese. ()
Šaškovanie. Jednoducho iba to mi napadne keď si niekedy spomeniem na tento film. Jedna z najtrápnejších komédii čo som videl, teda ono sa to len trápne snaží priblížiť nálepke komédia. Frič sa v tej dobe mal zamyslieť nad sebou, robiť 5 filmov za rok a pritom ničím neobohatiť diváka, len stroho odverklikovať príbeh... ach, niektoré snímky si mohol určite odpustiť, škoda filmových kotúčov. ()
Postavy dělníků i jejich fašistických protivníků jsou velmi ploché, klišéovité, a navíc silně přehrávané. I když... nemožno vinit herce, těžko se dobře zhostit špatně napsané role. Nevím, proč se Černý se svým zjevem pořád cpe mezi dělnickou třídu, pasovala by mu spíš úloha hnusných kapitalistických vykořisťovatelů. V + W jsou z celého obsazení nejlepší, i když, co si budeme nalhávat, skutečně legračních scén se ve filmu nachází pomálu. Nevím, jestli to bylo špatnou kvalitou snímku nebo avantgardní úmysl režisérův, ale ty dlouhé minuty, které se odehrávaly ve tmě a na obrazovce nebylo nic vidět, mě také nijak zvlášť nenadchly. ()
Zatímco oba Honzlovy filmy s W+V jsou bezstarostnými variacemi na americké grotesky, Fričovy dva filmy mají oba výrazný sociální podtext. Svět patří nám pak bojuje hlavně proti rostoucímu vlivu fašismu. Zatímco Fričovy filmy jsou výrazně propracovanější a dramatičtější, potýkají se podle mě s neduhem, který Honzlovy filmy díky jejich naivitě a upřímné jednoduchosti míjí. Zatímco Chaplin v Moderní době geniálně spojuje komickou akci s výpovědí o bídě dělníků, aniž by mezi jednou a druhou polohou přeskakoval (když tulák prochází obřím strojem, je to symbol semletosti lidí stroji, i legrační zároveň), W+V tyto dvě polohy celkem striktně oddělují. Ve Svět patří nám (i v předchozím Hej rup) jsou komické scénky, scénky rozvíjející dramatický děj a scénky apelující na sociální cítění tehdejších diváků. Kvůli tomu se u komických scén stále smějeme, ale scény "s přesahem" působí naivně a pateticky...I přes to je Svět patří nám naprosto nadčasovým filmem plným scén, které bychom ve filmu "pro pamětníky" jinak asi těžko hledali. ()
Galéria (1)
Zaujímavosti (20)
- Film sa svojou návštevnosťou 4 240 762 stal v svojej dobe najnavštevovanejším filmom v Československu na dlhých 7 rokov. (Raccoon.city)
- V roku 1937 boli filmárom udelená odmena ministra priemyslu, obchodu a živností k 28. 10. 1937 v peňažnej výške 30 000 korún Filmovým poradným zborom. (Raccoon.city)
- Legendární scéna s granátem s nápisem „Krupp essen“, jak si to oba protagonisté přeložili po svém „jezte kroupy“, je skutečná prominentní 400 let stará dynastie německých průmyslníků z Essenu. Firma fungující dodnes je nechvalně známá aktivním zapojením do druhé světové války. (sator)
Legendy Jan Werich a Jiří Voskovec spolu v rámci filmu počtvrté a naposledy v režii Martina Friče. Už tohle samo o sobě stačí k snadnému lákání na to film shlédnout a vidět film, který jsme už klidně vidět nemuseli, protože se během 2. světové války pokusili nacisté zničit veškeré kopie a jeho poslední kopie se jen jako zázrakem našla na smetišti. Klidně se tak mohlo stát, že jsme opravdu tuto spolupráci dvou hereckých legend a dost možná nejznámějšího režiséra své doby nemuseli my jako diváci žijící po 40. letech 20. století nikdy v životě vidět. A i když by se v takovém případě těžko hádalo či věštilo zda by to byla škoda nebo ne, kdyby se přece jen našel člověk ezoterického talentu a do jisté míry by zkoumal právě tuto otázku v paralelní realitě kde by se nedochovala byť jen jediná kopie Svět patří nám, určitě by se naskytla příležitost ano. Jednoduše proto, že Svět patří nám je film okouzlující, svým humorem zábavný a ve své době přesahový. Hvězdy Osvobozeného divadla Voskovec a Werich k tomuto filmu sepsali scénář dle své divadelní hry Rub a líc a k režii si vybrali Martina Friča se kterým už spolupracovali na filmu Hej-rup! a práce se jim proto zřejmě osvědčila. Ve Světě patří nám se dají nalézt úkazy Fričova stylu režie, které známe už třeba z filmů jako Cesta do hlubin študákovy duše nebo Kristián a žánr komedie mu svědčí. Ze všech těch komedií je ale Svět patří nám rozhodně nejvážnější a i když se označuje za komedii a má v sobě spousty povedených komediálních vtipů a gagů, film je to pojetím vážný a především hodně snadno může způsobit depku. Tenhle film totiž dopředu vyvěštil události budoucí, které se pravděpodobně obyvatelům Československa nezdáli ani v těch nejhorších snech. Tehdy sice film čerpal především z faktu, že se v Německu kupil fašizmus, to co se ale stalo potom prostě opravdu snad nikdo čekat nemohl. A už jenom kvůli tomu jen tento film výrazný a především ukazuje, že sice měli Voskovec a Werich pod čepicí co se týče humoru, rozhodně to ale neznamenali, že by byli nějak výrazně jednoduší v jiných ohledech. Ve Světě patří nám bojují dělníci s demokracií a zábavné to rozhodně není. Skvěle to ale ukazuje tehdejší propagandisty, kteří vlastnili média a nijak moc se neliší od některých osob ze současnosti. V tomhle ohledu si může každý divák najít něco sám a zasadit si sem koho uzná on sám. Pořád ale dokáží Voskovec a Werich nesmírně bavit a předvádějí humor, který by jim mohl dnes kdekdo závidět. Tahle dvojice tu předvádí vtipný hon na obědového holuba nebo neskutečně zábavně odstraňují mříže z krku. Jsou to prostě situační gagy, které fungují i přes své staří, které brzy dosáhne 85 let. A to je prostě skvělé a není to záruka všech gagů. To teprve pravé gagy totiž dokáží přebít zub času a být parádní neustále. Z volání na pomoc demokracii opravdu mrazí. Gagy Wericha a Voskovce baví. Kamera Otty Hellera, který stojí za nejslavnějšími filmy Vlasty Buriana jako Anton Špelec, ostrostřelec nebo Ducháček to zařídí stojí za to. Pobaví to i dnes skvěle a zároveň ten film vzbuzuje chuť zamyslet se nejen nad událostmi minulosti ale i nad těmi co se právě odehrávají. A následně jen doufat v co nejsvětlejší budoucnost. Nádherně to potom shrnuje závěrečná citace: "Svět patří nám pro všechny dosti místa, jen zato vzít a plivnout do dlaní´´.... () (menej) (viac)