Vražedná minulost

Z malé drzé holčičky ze Zombielandu skočila Abigail do šukézní puberťačky tady. Haunter se vyznačuje skvělým vyprávěcím drivem, který mě uchvátil a každou minutu jsem odkrýval tajemství s Aby. Herecký výkon této slečny byl úctihodný a určitě se chytne v dalších dobrých snímcích. Atmosféra ve filmu byla vážně hustá a ani nůž od Polraicha by jí nenasekal. Skvělý film, skvělý příběh, skvělý casting. (06.11.2013)

Vincenzo Natali mě uchvátil již svou Kostkou a tak jsem pevně věřil, že si povede lépe, nežli v průměrném scifi Splice . Mé očekávání splnil sice tak napůl, ale Haunter se zařadil mezi filmy, které mě doopravdy zaujaly především svým neokoukaným a těžko předvídatelným dějem. Je sice pravda, že filmů s časovou smyčkou existuje již několik, ale toto podání sebou přineslo jakési osobité kouzlo, které mě uchvátilo a nepustilo až do samotného závěru. Je sice pravdou, že začátek byl lehce nezáživný a neustále se opakující scény mi trošku lezly na nervy, ale díky hlavní hrdince, která rozhodně nechtěla zůstat celou dobu zalezlá pod peřinou, se to brzy obrátilo k lepšímu. Abigail Breslin předvedla slušný výkon a pokud tak bude i nadále pokračovat, můžeme se dočkat další „megastar“. Ovšem ani Vincenzo Natali a scénárista Brian King se nenechali v žádném případě zahanbit a připravili si pro nás solidně našlapanou mysteriózní podívanou, která nám nabídla slušnou dávku tíživé atmosféry, napětí i pěkné rozzuzlení příběhu. Nekousal jsem si sice u toho nehty až do krve, ale párkrát jsem pocítil ono šimrání na zátylku. Dopomohly k tomu především dobré flashbacky, prolínání minulosti – budoucnosti – přítomnosti a především výkon Stephena McHattieho. Je ovšem pravdou, že ani tady se to neobešlo bez žánrového „klišé“, ale kupodivu mi to zas až tolik nevadilo. Je ovšem pravdou že místy to bylo až moc okaté. Především pak co se samotného pátrání týká. Místo aby divák zůstal trochu napjatý a v hlavě se mu zrodilo pár otazníků…Ono je určitě pěkné, že nám to tvůrci vysvětlili pěkně po lopatě, ale občas je lepší, když se divák nedozví všechno. (19.08.2014)

Na bubáky je nejlepší, když se sami ustraší k smrti. Šestnáctiletá dívka zjistí, že se v domě, kde bydlí se svými rodiči a malým bratrem děje něco zvláštního a sice, že se každý den stereotypně opakuje, ale kromě ní si téhle smyčky není z rodiny nikdo vědom. Rozhodne se přijít, co za tím vězí. Pointa je taková, že je po smrti a žádný strach, že bych něco prozradil dopředu, protože film to na sebe plácne přibližně v polovině a tak nevzrušivě, že bych to ani nenazval pointou. Film v nevzrušivých kolovrátkových kolejích ve stále stejném tempu jel od té doby dál a byl tak zamotaně nepřehledný až jsem se v té změti ztrácel a ne úplně ve všem bylo jasno. Celá věc se měla tak, že rodina bydlela v domě, kde dříve vyrůstal budoucí maniak, který zabil své rodiče a následně se dívka z dochovaných tiskovin dozvěděla o záhadných zmizeních jiných mladých dívek, které měl na svědomí on. Zapeklitější to bylo v tom, že dívka v časové smyčce, kterou většinu filmu sledujeme je duch a o život přišla přibližně v osmdesátých letech podle dobového prostředí, které ji obklopovalo. A nějakým způsobem měla před další vraždou uchránit budoucí obět. Proč jí o to tolik šlo pro mě zůstalo záhadou. Ale ono to v podstatě bylo jedno, protože překombinovanost a její následné vršení způsobilo takový zmatek, že dalo pořádnou práci se zorientovat v ději i v postavách. Stačila chvilka nepozornosti a divák téměř nevěděl o co se jedná. Horší to bylo s tím, že film se vraždám jako takovým vyhýbal a vražda rodičů maniakem v pubertálním věku bylo to jediné, co lze označit za "drsnou" scénu, ke vší hororové smůle vypadala nechtěně směšně. Přestárlý a vyzáblý maniak, jež je pak vržen na scénu mnoho strachu nenahnal, když se veskrze jeho řádění omezilo na únos dvou dívek do přistaveného auta s přelepenými ústy. Horor bez krve a drastických scén nepovažuji za horor. Napínavé to moc nebylo, protože děj byl zmatený, nepřehledný a když už jsem myslel, že jsem ho dostatečně pochopil, tak zničehonic porušil pravidla, která si pro logiku věci stanovil a tím mě jako diváka opět dostal do slepé uličky. Co tím chtěl režisér Vincenzo Natali říci ví jenom on sám. Rozhodně však nelze neurovnanost filmu přisuzovat pouze režii, ale také scénáři. Natali dodal působivý vizuál a spousta scén je výborně výtvarně i barevně nasnímaných. Vycházející mladičká hvězdička Abigail Breslin do filmu hladce zapadla a ukázala se jako solidní tahoun. Ovšem rozvleklost, zmatenost a nepřehledný děj dominovaly natolik, že nelze udělit příznivé hodnocení. Když k tomu připočtu pár vykradených filmů a málo hutnou v podstatě nulovou hororovou atmosféru s výraznou absencí jakékoliv drsné scény, tak tenhle horor vyděsí akorát tak babičku, která v pozdních hodinách neklimbá u televize při sledování tohoto filmu v domnění, že se strašilo vydatně. Ne, nestrašilo. Tím pádem filmu plán být děsivým a znepokojivým hororem nevyšel. Jistý potenciál to však má. Mé hodnocení: 50% (02.06.2014)

O tomhle filmu jsem před projekcí věděl asi tolik co Eskymák o pěstování kokosových ořechů. Takže mne ihned zezačátku při "druhém dni" zaujal a abych se přiznal, i přes to soft podání mě nepustil až do konce. Hodně mě to bavilo. Proč jen 3* je prosté, pod ně bych nešel, je to někde mezi 3-4. Film je to prostě dobrý, tečka. Ale být trošku víc drsnější, ne tolik zaměřený na mladší publikum, přidat do toho více teroru na divákovu psychiku, zkrátka tohle je odtučněnej produkt, kterej by jinak mohl aspirovat na jeden z nejlepších horrorů roku, škoda - 6/10. (05.02.2014)

ten záver si natali vykradol z kocky a zvyšok tiež pozliepal z iných hororov a thrillerov... ono by to nemuselo byť zlé, dnes sa už predsa nejedná ani tak veľmi o to, byť originálny, ako skôr originálne kombinovať, ale tuto niečo nefunguje - celý čas to má neujasnenú atmosféru: či to má byť rodinný horor pre deti alebo vážnejší kúsok s temnejšími tónmi, to divák nezistí; k tomu ten nepríjemný lacný, digitálny, televízny vizuál tomu tiež nepomáha; škoda, ostalo to niekde na polceste... (08.06.2014)