Girls

Hořce komediální série o čtyřech newyorských dvacátnicích, které si snaží najít práci, udržet vztah a zachovat duševní zdraví, je mnohem víc než jen zemitější verzí Sexu ve městě. Neuhýbavá generační výpověď vytěžuje estetiku a doříkává témata řady amerických indie filmů (nejen od Dunhamové). Girls ukazují, že důraz kladený na autenticitu výpovědi (jako v Louiem) nemusí být nutně vykoupen rezignací na obrazovou eleganci (jako v Louiem). ___ Seriál od prvních epizod upoutá pozornost jednoduchým, ale koherentním stylem s promyšleně komponovanými záběry, obezřetným využíváním detailů a nájezdů na tváře postav (vyprávění je převážně subjektivní, zpravidla vázané na hledisko některé z hrdinek, jejichž svět tím pádem prakticky neopouštíme), dokumentaristickým vytěžováním reálných (nejen) newyorských lokací a subverzivním užíváním žánrových konvencí. ___ Proti konvencím jde seriál i v reprezentaci žen. Nejsou to chodící stereotypy definované svou rolí přítelkyně, matky či manželky. Zosobňují to, čeho se ženám v zábavním průmyslu stále v dostatečné míře nedostává – komplexitu a různorodost. Občas činí hloupá rozhodnutí, chovají se sobecky, trpí různými neurózami. Zároveň jsou ironické, drzé, intelektuálně zvídavé a velmi sebevědomé. ___ Sázka na opravdovost se vzhledem k neochotě autorky dělat kvůli svým postavám dramaturgické ústupky neprojevuje pouze plasticitou charakterů a přesvědčivým vykreslením prostředí, ale i formální rozvolněností. Epizody, zpravidla vytěžující jedno prostředí nebo jeden motiv, nefungují jako semknuté skeče s postupnou gradací a výstižnou pointou. Často končí do prázdna. Namísto prudkých zvratů pracují s náznaky a jemnými posuny v charakterovém vývoji hrdinek. ___ S každou další řadou je zároveň znát, že Dunhamová jako režisérka zraje a více svůj rukopis uzpůsobuje současné televizní produkci. Ani obroušení ostrých hran ale Girls neproměnilo v seriál, který by se svým narcistními postavami soucítil a obhajoval jejich krátkozrakou nekritičnost. Brutální upřímnost seriálu naopak začala plnit zjevnější účel. Nejde již tak často o upřímnost pro upřímnost samu, ale o upřímnost sloužící příběhu a vývoji postav. ___ Uvědomuji si, že Girls jsou výrazně generační záležitostí a sám budu za pár let řešit něco jiného než přátelství a nepřátelství, důvěru a sebedůvěru, kariéru a sebevzdělávání, ale momentálně je považuji za nejužitečnější trenažér pro životní situace, které vás mohou potkat po vysoké. Svými pronikavými postřehy o vztazích na jedné straně nepříjemně pravdivý, na druhé neuvěřitelně vtipný. Pro holky i pro kluky. Pro ty, kdo s někým chodí i pro ty, kdo by s někým chodit chtěli. Po životě samotném jsou pro mne Girls v současnosti hned druhou nejlepší školou života. Podrobněji zde. 90% Zajímavé komentáře: DaViD´82, novoten, Brygmi, Havenohome, erased, Remedy (22.05.2015)

Oh bože, po přečtení prvních pár komentářů je mi blivno z toho, jak povrchní lidi jsou. To maj obéznější holky zakázáno hrát ve filmech nebo žít? Tohle je konečně upřímnej, nenafintěnej seriál - žádný modelky, žádnej super něžnej sex a dokonalý lásky, nebo super luxusní byty. Ale pravdivej pohled na to co lidi dělaj, jak žijou a jak se chovaj. Já se v tom teda nacházím. A žeru to. (22.05.2013)

Liečba šokom. Len pre silne vnímavých jedincov so zmyslom pre sebareflexiu. Nádherne kruté, nekompromisne úprimné... Skvelým pozorovacím talentom a nikoho nešetriacim podaním reality mi Lena Dunham pripomenula tvorbu dua Gervais-Merchant. Prvá séria 100%. Absolútna fascinácia, svieži závan, ktorý znesie málokto. (20.05.2014)

Velice vtipně vymyšlený koncept "přechytralé" mladé autorky, který svojí (v rámci prezentovaného sociálního statusu protagonistek) všedností dráždí (nejen) konzumenty běžných magazine-glimmer vztahovek. Řeší se podvratná témata jako nechuť k ekonomickému osamostatnění, lidé svým vzezřením nezapadající do konzumního estetického kánonu zde beze všech skurpulí provozují sex. Lena Dunham ví co chce a ačkoliv ještě není zcela autorsky vyzrálá, dokáže se zhostit úlohy - slovy své postavy "hlasu své generace" - poměrně přesvědčivě. Pokud Sex and the CIty s určitou licencí vezmeme jako rozpustilý deníček dnešní buržoazie (bez pejorativního nádechu), Girls jsou takový společenský střed, koketující s realitou dejme tomu "stříbrné" mládeže. Samozřejmě se seriál v rámci intencí formátu nezbavuje veškeré povrchnosti, ale nazvat ho plytkým by byla chyba: reflexe přeci nemůže být o mnoho vznosnější, než její předobraz. (16.03.2013)

Normálně jsem přišla na to, co je největším problémem nás žen. A není to nerovné postavení na trhu práce, ani to, že dostáváme menší platy za stejně vykonanou činnost, dokonce nemám na mysli ani tu skutečnost, že jsou ženy zneužívány jako otrokyně na domácí práce (sláva mužům těm, kteří si nemyslí, že by je vysavač mohl kousnout). Eé, nejhorší pro dívčino ego jsou vyprané džíny. Je to neuvěřitelné, ale něco, v čem jste se ještě včera mohly v pohodě ohnout, se přes noc změní v poměrně slušnej mučící nástroj. Vo nervy je, už se do nich napasovat, obvykle se zaseknou někde v půlce stehen a né a ne se pohnout, když maj trochu rozumu tj. streče, tak zhruba na desátej pokus povolí a nastává další šílenost - urputná snaha se do nich zapnout. Například já se napřed snažím zatáhnout bříško, pak ze sebe vyfouknu všechen vzduch, a když pořád knoflík a dírku odděluje propast pěti centimetrů, tak zkusím osvědčený trik, tedy oblíknout si ty ďáblovo kalhoty vleže. To zafunguje prakticky pokaždý, ovšem, jestli se to vyplatí, to je věc druhá, takto zapnuté džíny o sobě dávají vědět prakticky celý den, ať už tím, že můžete zobat pouze zrní, nebo tím, že si v nich nelze sednout. Ještěže módní bůh nabídl nám ženám prostřednictvím teleshoppingu pomocnou ruku v podobě zeštíhlujících džegínů, aleluja! (04.02.2016)