Girls

Hanna je tak nekoukatelnej formát, že ani moc nechápu, jak jsem dokázal dát dvě série během jednoho a půl týdne. Na druhou stranu Lena Dunham jako představitelka i jako autorka je neuvěřitelně kreativní a odvážná. Často zůstávám s ústy dokořán. Děje se tu spousta věcí, které nikdo vidět nechce. Ale pár postav včetně Alexe a Adama baví moc. Takhle si holky představujou drsný a zoufalý kluky..... (09.01.2014)

Velice vtipně vymyšlený koncept "přechytralé" mladé autorky, který svojí (v rámci prezentovaného sociálního statusu protagonistek) všedností dráždí (nejen) konzumenty běžných magazine-glimmer vztahovek. Řeší se podvratná témata jako nechuť k ekonomickému osamostatnění, lidé svým vzezřením nezapadající do konzumního estetického kánonu zde beze všech skurpulí provozují sex. Lena Dunham ví co chce a ačkoliv ještě není zcela autorsky vyzrálá, dokáže se zhostit úlohy - slovy své postavy "hlasu své generace" - poměrně přesvědčivě. Pokud Sex and the CIty s určitou licencí vezmeme jako rozpustilý deníček dnešní buržoazie (bez pejorativního nádechu), Girls jsou takový společenský střed, koketující s realitou dejme tomu "stříbrné" mládeže. Samozřejmě se seriál v rámci intencí formátu nezbavuje veškeré povrchnosti, ale nazvat ho plytkým by byla chyba: reflexe přeci nemůže být o mnoho vznosnější, než její předobraz. (16.03.2013)

“I give zero fucks about anything, yet I have a strong opinion on everything, even topics I'm not informed on.” Ono se na první dobrou nabízí napsat, že jde o Sex ve městě (protože komediální drama ze života čtveřice zástupkyň něžného pohlaví v New Yorku pod patronátem HBO) pro mladší generaci, ale to by nebylo k této samozvané generační výpovědi ani trochu férové a natož pak trefné. Ony ty dva seriály totiž už ani nemůžou být rozdílnější; stylem, humorem, cílovkou i zaměřením. Sex ve městě byl nechtěnou parodií sebe sama (a tedy vynikající guilty pleasure, ne že ne) o věkem sešlých „předstírejme, že jsme třicátnice“ a rozumem mdlých metropolitních kravkách v kramflecích a jejich sháňce po chlapech/hadrech/koktejlech a… A nic více. To neurotická Hannah aka Lena „tuze moc a někdy až ke své škodě wannabe Woody Allen s kozama“ Dunham má o své generaci privilegovaných bělošek "co nevědí co by", dospívání, hledání sebe sama, osamostatňování se, vztazích a o životě jako takovém rozhodně co říci a nebojí se to říci; hodně otevřeně, natvrdo, k věci, sebeironicky, sprostě a v roztodivných sexuálních polohách i praktikách. Otázka pouze je, zda to co říká (a hlavně jakým způsobem to říká; jedno zda skrze své alter ego či svá slova vkládá do úst jiným sympaticky životným postavám), je něco, co v první řadě chcete vůbec slyšet. A to je onen polarizující bod, protože z velké části je líbí/nelíbí závislé na tom, jak moc (ne)skousnete značně svébytný projev právě Leny Dunham. Buď vám nebetyčně poleze na nervy (a skrze ní i celý seriál, protože je za psacím strojem, za kamerou i před ní) či ne. A ani v jednom z těch případů se není moc co divit, ale když nic jiného, tak je to vděčný terč trefných skečů. | S1: 3/5 | S2: 3/5 | S3: 5/5 | S4: 5/5 | S5: 4/5 | S6: 4/5 | (06.01.2015)

Pilot ma síce vôbec nepresvedčil, ale ako diely pribúdali, začal som si uvedomovať kvality seriálu. Lena Dunham je ako mladá, tak aj neskutočne talentovaná a svetu predstavila jeden z najotvorenejších a najúprimnejších pohľadov do sveta mladých dievčat. Nebojí sa experimentovať, k postavám sa stavia zodpovedne a humor nachádza tam, kde by ho málokto objavil. Navyše, všetka tá nahota, sex a "vyberaný" slovník nie sú vôbec účelové - Girls je projekt, ktorý je oveľa chytrejší, než sa na prvý pohľad môže zdať. (04.07.2012)

Pokud chcete feministický seriál plný sebevědomých a vtipných žen, tak doporučuji jít o dům dál (The Mindy Project, 30 rock). Hrdinky Girls jsou zamindrákované holky, které se po studiu snaží zapojit do pracovního života, i když v podstatě neví jak. Hannah by se chtěla nechat živit od rodičů, zatímco bude psát své eseje (ale spíš se jen tak válet nebo vysedávat u twitteru). Místo hledání "toho pravého" zůstávají hrdinky s losery, kteří jim přinášejí alespoň nějakou jistotu. Omýlaná fráze "realistický Sex ve městě" naprosto sedí, protože Girls zdůrazňují právě ty momenty, které se váží ke každodenním zkušenostem divaček (a zatímco málokterá žije jako Carrie, tak spousta přežívá způsobem ala Hannah). Chybí důrazný dramatický oblouk, zatím chybí i výraznější vývoj postav (jsem v první sérii), stylově je to velmi umírněné (kamera je často statická a snímá postavy v celcích), a to všechno v nás vyvolává pocit, že se díváme na něco "ze života", přestože realističnost je samozřejmě jen iluze. Když o tom tak uvažuji, tak už jsem dlouho neviděla seriál, který by byl tak silně založen na předpokladu ztotožnění se s postavou/situací/náladou. Možná i to může za rozporuplné hodnocení. Stačí si jen přečíst komentáře, které se nedokáží vyrovnat s tím, že Hannah není typická seriálová kráska a kladná hrdinka. (10.03.2013)