Girls

Obrovské překvapení a tak trošku zjevení zároveň. Pár prvních dílů jsem se chytal a teď už se jen vezu na vlně nadšení, blaženosti a těžké, seriálové závislosti.  Moc dobře to o sobě vím. Jsem hloupý a povrchní uživatel. Stačí mi pár pěkných dvacítek, spousta holčičího tlachání, sem tam nějaký ten ujetý sex a hned tasím známku nejvyšší. Tohle je přesně ta kombinace, která na mě platí a nakonec jsem vlastně moc rád, že jsem se narodil s takovým filmovým (ne)vkusem. Ve svém věku už se mi asi těžko změní a pokud to tak půjde dál, nemám se vlastně ani za co stydět. ( oblíbené postavy: Hannah, Marnie, Jessa, Adam, Shoshanna, Ray) (03.11.2021)

Hořce komediální série o čtyřech newyorských dvacátnicích, které si snaží najít práci, udržet vztah a zachovat duševní zdraví, je mnohem víc než jen zemitější verzí Sexu ve městě. Neuhýbavá generační výpověď vytěžuje estetiku a doříkává témata řady amerických indie filmů (nejen od Dunhamové). Girls ukazují, že důraz kladený na autenticitu výpovědi (jako v Louiem) nemusí být nutně vykoupen rezignací na obrazovou eleganci (jako v Louiem). ___ Seriál od prvních epizod upoutá pozornost jednoduchým, ale koherentním stylem s promyšleně komponovanými záběry, obezřetným využíváním detailů a nájezdů na tváře postav (vyprávění je převážně subjektivní, zpravidla vázané na hledisko některé z hrdinek, jejichž svět tím pádem prakticky neopouštíme), dokumentaristickým vytěžováním reálných (nejen) newyorských lokací a subverzivním užíváním žánrových konvencí. ___ Proti konvencím jde seriál i v reprezentaci žen. Nejsou to chodící stereotypy definované svou rolí přítelkyně, matky či manželky. Zosobňují to, čeho se ženám v zábavním průmyslu stále v dostatečné míře nedostává – komplexitu a různorodost. Občas činí hloupá rozhodnutí, chovají se sobecky, trpí různými neurózami. Zároveň jsou ironické, drzé, intelektuálně zvídavé a velmi sebevědomé. ___ Sázka na opravdovost se vzhledem k neochotě autorky dělat kvůli svým postavám dramaturgické ústupky neprojevuje pouze plasticitou charakterů a přesvědčivým vykreslením prostředí, ale i formální rozvolněností. Epizody, zpravidla vytěžující jedno prostředí nebo jeden motiv, nefungují jako semknuté skeče s postupnou gradací a výstižnou pointou. Často končí do prázdna. Namísto prudkých zvratů pracují s náznaky a jemnými posuny v charakterovém vývoji hrdinek. ___ S každou další řadou je zároveň znát, že Dunhamová jako režisérka zraje a více svůj rukopis uzpůsobuje současné televizní produkci. Ani obroušení ostrých hran ale Girls neproměnilo v seriál, který by se svým narcistními postavami soucítil a obhajoval jejich krátkozrakou nekritičnost. Brutální upřímnost seriálu naopak začala plnit zjevnější účel. Nejde již tak často o upřímnost pro upřímnost samu, ale o upřímnost sloužící příběhu a vývoji postav. ___ Uvědomuji si, že Girls jsou výrazně generační záležitostí a sám budu za pár let řešit něco jiného než přátelství a nepřátelství, důvěru a sebedůvěru, kariéru a sebevzdělávání, ale momentálně je považuji za nejužitečnější trenažér pro životní situace, které vás mohou potkat po vysoké. Svými pronikavými postřehy o vztazích na jedné straně nepříjemně pravdivý, na druhé neuvěřitelně vtipný. Pro holky i pro kluky. Pro ty, kdo s někým chodí i pro ty, kdo by s někým chodit chtěli. Po životě samotném jsou pro mne Girls v současnosti hned druhou nejlepší školou života. Podrobněji zde. 90% Zajímavé komentáře: DaViD´82, novoten, Brygmi, Havenohome, erased, Remedy (22.05.2015)

Woody Allen, který si ještě na střední škole vydělával psaním vtipů více peněz než oba jeho rodiče dohromady a který posledních více než 40 let platí za snad úplně nejplodnějšího scenáristu a režiséra vůbec se proslavil postavami chudých zlodějíčků snažících se rychle zbohatnout a spisovatelů v tvůrčí krizi, kteří nemůžou psát. ___ Lena Dunham, která v 25ti vytvořila vlastní seriál o minimálně třech řadách na nejprestižnější televizní stanici na světě se proslavila postavami čerstvých absolventek uměleckých oborů, které nejsou schopné svůj umělecký projekt ani realizovat, natož se jím živit . ___ Tím chci říct, že existuje mnoho důvodů, proč je tomu srovnání opravu hodně těžké odolat a že nejde třeba jen o to, že mají oba rádi New York a že oba píšou o lásce tak, že je to trochu legrace a hodně drama . [x] (09.09.2013)

My boy, to je úplně nemožné nějak sjednocujícně ohodnotit. Na jednu stranu je tam pár skvělých nápadů, ze kterých mi srdce plesalo, a na druhou tam vůbec nikdo nevěří na čarodějnice nebo něco doopravdy animálního, což je zvláštní, když je to z velké části o tělesných pudech. Za nejpropracovanější a nejvíce se s identifikační postavu považuji Adama, což je také zvláštní, když to má být o holkách. Ale co vůbec nejvíc nechápu jsou výkyvy směřování jednotlivých sérií. Jedničku jsem zhltla prakticky v kuse a byla jsem nadšená, kdežto u dvojky jsem měla chuť všechno a všechny rozmlátit kladivem, protože takové vytržení z nastaveného kontextu by se mělo trestat zákonem. Trojka mě uklidnila a vrátila se zase k něčemu trochu smysluplnému, ačkoliv nemám ráda zavádění dramatu an sich, a čtyřka je neuvěřitelně bezbarvá a nevýrazná, jako by jí došel vnitřní tah. Jsem zvědavá, jakým způsobem to budou protahovat ještě dva roky, a mám mírně až středně silné obavy, že se jim už nemůže podařit přeskočit nastavenou laťku. (04.02.2016)

Navnadil mě plakát. Sjela jsem první čtyři díly, za tu dobu jsem se nezbavila dojmu, že mi jsou všechny postavy bez vyjímky nesympatické a jejich starosti a strasti mi připadaly nezajímavé, k účelu zívání jak ulité. Ani jednou jsem se nezasmála, nedojala, prostě nic. Končím. A ani jedna z holek není zdaleka tak hezká jako na zmíněném plakátu, photoshop rules. (18.06.2012)