Girls

Woody Allen, který si ještě na střední škole vydělával psaním vtipů více peněz než oba jeho rodiče dohromady a který posledních více než 40 let platí za snad úplně nejplodnějšího scenáristu a režiséra vůbec se proslavil postavami chudých zlodějíčků snažících se rychle zbohatnout a spisovatelů v tvůrčí krizi, kteří nemůžou psát. ___ Lena Dunham, která v 25ti vytvořila vlastní seriál o minimálně třech řadách na nejprestižnější televizní stanici na světě se proslavila postavami čerstvých absolventek uměleckých oborů, které nejsou schopné svůj umělecký projekt ani realizovat, natož se jím živit . ___ Tím chci říct, že existuje mnoho důvodů, proč je tomu srovnání opravu hodně těžké odolat a že nejde třeba jen o to, že mají oba rádi New York a že oba píšou o lásce tak, že je to trochu legrace a hodně drama . [x] (09.09.2013)

Hořce komediální série o čtyřech newyorských dvacátnicích, které si snaží najít práci, udržet vztah a zachovat duševní zdraví, je mnohem víc než jen zemitější verzí Sexu ve městě. Neuhýbavá generační výpověď vytěžuje estetiku a doříkává témata řady amerických indie filmů (nejen od Dunhamové). Girls ukazují, že důraz kladený na autenticitu výpovědi (jako v Louiem) nemusí být nutně vykoupen rezignací na obrazovou eleganci (jako v Louiem). ___ Seriál od prvních epizod upoutá pozornost jednoduchým, ale koherentním stylem s promyšleně komponovanými záběry, obezřetným využíváním detailů a nájezdů na tváře postav (vyprávění je převážně subjektivní, zpravidla vázané na hledisko některé z hrdinek, jejichž svět tím pádem prakticky neopouštíme), dokumentaristickým vytěžováním reálných (nejen) newyorských lokací a subverzivním užíváním žánrových konvencí. ___ Proti konvencím jde seriál i v reprezentaci žen. Nejsou to chodící stereotypy definované svou rolí přítelkyně, matky či manželky. Zosobňují to, čeho se ženám v zábavním průmyslu stále v dostatečné míře nedostává – komplexitu a různorodost. Občas činí hloupá rozhodnutí, chovají se sobecky, trpí různými neurózami. Zároveň jsou ironické, drzé, intelektuálně zvídavé a velmi sebevědomé. ___ Sázka na opravdovost se vzhledem k neochotě autorky dělat kvůli svým postavám dramaturgické ústupky neprojevuje pouze plasticitou charakterů a přesvědčivým vykreslením prostředí, ale i formální rozvolněností. Epizody, zpravidla vytěžující jedno prostředí nebo jeden motiv, nefungují jako semknuté skeče s postupnou gradací a výstižnou pointou. Často končí do prázdna. Namísto prudkých zvratů pracují s náznaky a jemnými posuny v charakterovém vývoji hrdinek. ___ S každou další řadou je zároveň znát, že Dunhamová jako režisérka zraje a více svůj rukopis uzpůsobuje současné televizní produkci. Ani obroušení ostrých hran ale Girls neproměnilo v seriál, který by se svým narcistními postavami soucítil a obhajoval jejich krátkozrakou nekritičnost. Brutální upřímnost seriálu naopak začala plnit zjevnější účel. Nejde již tak často o upřímnost pro upřímnost samu, ale o upřímnost sloužící příběhu a vývoji postav. ___ Uvědomuji si, že Girls jsou výrazně generační záležitostí a sám budu za pár let řešit něco jiného než přátelství a nepřátelství, důvěru a sebedůvěru, kariéru a sebevzdělávání, ale momentálně je považuji za nejužitečnější trenažér pro životní situace, které vás mohou potkat po vysoké. Svými pronikavými postřehy o vztazích na jedné straně nepříjemně pravdivý, na druhé neuvěřitelně vtipný. Pro holky i pro kluky. Pro ty, kdo s někým chodí i pro ty, kdo by s někým chodit chtěli. Po životě samotném jsou pro mne Girls v současnosti hned druhou nejlepší školou života. Podrobněji zde. 90% Zajímavé komentáře: DaViD´82, novoten, Brygmi, Havenohome, erased, Remedy (22.05.2015)

“I give zero fucks about anything, yet I have a strong opinion on everything, even topics I'm not informed on.” Ono se na první dobrou nabízí napsat, že jde o Sex ve městě (protože komediální drama ze života čtveřice zástupkyň něžného pohlaví v New Yorku pod patronátem HBO) pro mladší generaci, ale to by nebylo k této samozvané generační výpovědi ani trochu férové a natož pak trefné. Ony ty dva seriály totiž už ani nemůžou být rozdílnější; stylem, humorem, cílovkou i zaměřením. Sex ve městě byl nechtěnou parodií sebe sama (a tedy vynikající guilty pleasure, ne že ne) o věkem sešlých „předstírejme, že jsme třicátnice“ a rozumem mdlých metropolitních kravkách v kramflecích a jejich sháňce po chlapech/hadrech/koktejlech a… A nic více. To neurotická Hannah aka Lena „tuze moc a někdy až ke své škodě wannabe Woody Allen s kozama“ Dunham má o své generaci privilegovaných bělošek "co nevědí co by", dospívání, hledání sebe sama, osamostatňování se, vztazích a o životě jako takovém rozhodně co říci a nebojí se to říci; hodně otevřeně, natvrdo, k věci, sebeironicky, sprostě a v roztodivných sexuálních polohách i praktikách. Otázka pouze je, zda to co říká (a hlavně jakým způsobem to říká; jedno zda skrze své alter ego či svá slova vkládá do úst jiným sympaticky životným postavám), je něco, co v první řadě chcete vůbec slyšet. A to je onen polarizující bod, protože z velké části je líbí/nelíbí závislé na tom, jak moc (ne)skousnete značně svébytný projev právě Leny Dunham. Buď vám nebetyčně poleze na nervy (a skrze ní i celý seriál, protože je za psacím strojem, za kamerou i před ní) či ne. A ani v jednom z těch případů se není moc co divit, ale když nic jiného, tak je to vděčný terč trefných skečů. | S1: 3/5 | S2: 3/5 | S3: 5/5 | S4: 5/5 | S5: 4/5 | S6: 4/5 | (06.01.2015)

...aneb jak Gilmorova děvčata přišla o iluze. Stylově jde o prakticky stejně ulítlou konverzační vztahovou komedii plnou vztahů, ale zároveň s tím se autorce a hlavní postavě v jedné osobě podařilo obsazením i typově namalovat snad nejuvěřitelnější a realitě nejbližší obrázek malého kroužku podivných přátel jedné generace, který se kdy na televizních obrazovkách objevil. Na to vše je navíc navršena vrchovatá porce nekonvenčního humoru, který si nebere servítky prakticky s ničím, a zároveň díky těm skvěle napsaným a zahraným charakterům nepůsobí nijak nepatřičně a umožňuje jim se díl od dílu rozvíjet. V tomto zavrávorala pouze druhá série, kde se vztahy dostaly do bludného kruhu a zároveň s tím se exhibice Leny Dunham (ať už autorská nebo herecká) vymkla jakékoli kontrole, ale ke třetí řadě se vracelo o to líp, že se v ní ta lehkost a nadnesenost vrátila zpátky na planetu New York. Hlavně proto jsem si po nadšení z premiérové řady konečně dokázal připustit, že v celém seriálu vlastně není ani jedna bezvýhradně sympatická postava (spíš naopak, ale není to tak s většinou lidí, které dobře známe?), takže jsem se konečně sžil i s tou do té doby často až krajně otravnou Hannah. Čtvrtá série je nicméně zase o kousek jinde. Uvěřitelný vývoj postav i vtip si zachovává, ale přestože baví stále stejně dobře, nové pojetí epizod mi úplně nesedlo. Protože se toho na omezeném prostoru desíti půlhodinek rozjíždí opravdu hodně, ať už s původními nebo novými postavami, nejednou se zdá, že by současnému scénáři sedla odlišná forma. Kvůli té aktuální totiž nejednou historky z New Yorku a Iowy vypadají jako náhodně poslepované epizody různých sitcomů. Zábava to je vždy bezezbytku perfektní, a ulítlostí pořád jede v duchu celého seriálu, jenže vzhledem k počtu postav a příběhů začíná být patrné, že si autoři buď ukousli příliš velkého sousta, nebo je omezený prostor začíná brzdit. Každopádně stále platí že jde o v současné podobě rozhodně jeden z nejlepších, ne-li vůbec nejlepší projekt HBO. "...and then he started dating you and I realized his issues were way more complicated than being gay." (10.10.2013)