Girls

My boy, to je úplně nemožné nějak sjednocujícně ohodnotit. Na jednu stranu je tam pár skvělých nápadů, ze kterých mi srdce plesalo, a na druhou tam vůbec nikdo nevěří na čarodějnice nebo něco doopravdy animálního, což je zvláštní, když je to z velké části o tělesných pudech. Za nejpropracovanější a nejvíce se s identifikační postavu považuji Adama, což je také zvláštní, když to má být o holkách. Ale co vůbec nejvíc nechápu jsou výkyvy směřování jednotlivých sérií. Jedničku jsem zhltla prakticky v kuse a byla jsem nadšená, kdežto u dvojky jsem měla chuť všechno a všechny rozmlátit kladivem, protože takové vytržení z nastaveného kontextu by se mělo trestat zákonem. Trojka mě uklidnila a vrátila se zase k něčemu trochu smysluplnému, ačkoliv nemám ráda zavádění dramatu an sich, a čtyřka je neuvěřitelně bezbarvá a nevýrazná, jako by jí došel vnitřní tah. Jsem zvědavá, jakým způsobem to budou protahovat ještě dva roky, a mám mírně až středně silné obavy, že se jim už nemůže podařit přeskočit nastavenou laťku. (04.02.2016)

...aneb jak Gilmorova děvčata přišla o iluze. Stylově jde o prakticky stejně ulítlou konverzační vztahovou komedii plnou vztahů, ale zároveň s tím se autorce a hlavní postavě v jedné osobě podařilo obsazením i typově namalovat snad nejuvěřitelnější a realitě nejbližší obrázek malého kroužku podivných přátel jedné generace, který se kdy na televizních obrazovkách objevil. Na to vše je navíc navršena vrchovatá porce nekonvenčního humoru, který si nebere servítky prakticky s ničím, a zároveň díky těm skvěle napsaným a zahraným charakterům nepůsobí nijak nepatřičně a umožňuje jim se díl od dílu rozvíjet. V tomto zavrávorala pouze druhá série, kde se vztahy dostaly do bludného kruhu a zároveň s tím se exhibice Leny Dunham (ať už autorská nebo herecká) vymkla jakékoli kontrole, ale ke třetí řadě se vracelo o to líp, že se v ní ta lehkost a nadnesenost vrátila zpátky na planetu New York. Hlavně proto jsem si po nadšení z premiérové řady konečně dokázal připustit, že v celém seriálu vlastně není ani jedna bezvýhradně sympatická postava (spíš naopak, ale není to tak s většinou lidí, které dobře známe?), takže jsem se konečně sžil i s tou do té doby často až krajně otravnou Hannah. Čtvrtá série je nicméně zase o kousek jinde. Uvěřitelný vývoj postav i vtip si zachovává, ale přestože baví stále stejně dobře, nové pojetí epizod mi úplně nesedlo. Protože se toho na omezeném prostoru desíti půlhodinek rozjíždí opravdu hodně, ať už s původními nebo novými postavami, nejednou se zdá, že by současnému scénáři sedla odlišná forma. Kvůli té aktuální totiž nejednou historky z New Yorku a Iowy vypadají jako náhodně poslepované epizody různých sitcomů. Zábava to je vždy bezezbytku perfektní, a ulítlostí pořád jede v duchu celého seriálu, jenže vzhledem k počtu postav a příběhů začíná být patrné, že si autoři buď ukousli příliš velkého sousta, nebo je omezený prostor začíná brzdit. Každopádně stále platí že jde o v současné podobě rozhodně jeden z nejlepších, ne-li vůbec nejlepší projekt HBO. "...and then he started dating you and I realized his issues were way more complicated than being gay." (10.10.2013)

Po pilotu: Není to nablýskaný, barvami zářící americký sitcom plný gagů, jak by se možná mohlo mylně zdát z plakátu, spíš sklouzává k britské konverzačce, trochu nevázanější (sex, vana, záchod). Ale nijak zvlášť jsem se nebavil a (nejen) hlavní hrdinka je nesympatická. Přesto si snad někdy udělám čas na další díl, abych seriál neodsoudil neprávem. (16.04.2012)

Hodně blízko osobitosti Skins, Lena Dunham není hloupá a stejně jako v Tiny Furniture se pasovala do role sebestředného spratka a obklopila postavami, k nimž si sympatie budete budovat jen stěží. V tom ale tkví působivost tohohle seriálu, dějou se tu věci, co jinde ne, na scenáristické šablony nenarazíte a hardcore dramatické zvraty si Lena nechává jen na ty nejposlednější momenty. Jasně, občas je to nuda, všednost je jednou z hlavních složek tohohle seriálu (osobně mi i dost trvalo, než jsem Girls přišel na chuť), jenže za touhle konkrétní nudou na rozdíl od většiny ostatních cejtím záměr a jasnou vizi. Lena Dunham je Amanda Palmer televizního průmyslu. (06.07.2014)

Už v prvním dílu se dá krásně utvořit názor na postavy - které vás budou bavit, které vás budou srát a se kterými z nich se člověk dokáže ztotožnit. To mě taky na "Holkách" nejvíc bavilo - ne tolik vyumělkovaný svět s ne tolik vyumělkovanými problémy, nýbrž parta obyčejných kamarádek prožívajících něco dost skutečného. A i když Lenu Dunham naprosto nemůžu vystát , jako celek to má prostě něco do sebe a dýchá to hořkosladkým životem, ne čtyřma tunama make-upu a plastikou. (23.06.2012)