Girls

Pokud chcete feministický seriál plný sebevědomých a vtipných žen, tak doporučuji jít o dům dál (The Mindy Project, 30 rock). Hrdinky Girls jsou zamindrákované holky, které se po studiu snaží zapojit do pracovního života, i když v podstatě neví jak. Hannah by se chtěla nechat živit od rodičů, zatímco bude psát své eseje (ale spíš se jen tak válet nebo vysedávat u twitteru). Místo hledání "toho pravého" zůstávají hrdinky s losery, kteří jim přinášejí alespoň nějakou jistotu. Omýlaná fráze "realistický Sex ve městě" naprosto sedí, protože Girls zdůrazňují právě ty momenty, které se váží ke každodenním zkušenostem divaček (a zatímco málokterá žije jako Carrie, tak spousta přežívá způsobem ala Hannah). Chybí důrazný dramatický oblouk, zatím chybí i výraznější vývoj postav (jsem v první sérii), stylově je to velmi umírněné (kamera je často statická a snímá postavy v celcích), a to všechno v nás vyvolává pocit, že se díváme na něco "ze života", přestože realističnost je samozřejmě jen iluze. Když o tom tak uvažuji, tak už jsem dlouho neviděla seriál, který by byl tak silně založen na předpokladu ztotožnění se s postavou/situací/náladou. Možná i to může za rozporuplné hodnocení. Stačí si jen přečíst komentáře, které se nedokáží vyrovnat s tím, že Hannah není typická seriálová kráska a kladná hrdinka. (10.03.2013)

Velice vtipně vymyšlený koncept "přechytralé" mladé autorky, který svojí (v rámci prezentovaného sociálního statusu protagonistek) všedností dráždí (nejen) konzumenty běžných magazine-glimmer vztahovek. Řeší se podvratná témata jako nechuť k ekonomickému osamostatnění, lidé svým vzezřením nezapadající do konzumního estetického kánonu zde beze všech skurpulí provozují sex. Lena Dunham ví co chce a ačkoliv ještě není zcela autorsky vyzrálá, dokáže se zhostit úlohy - slovy své postavy "hlasu své generace" - poměrně přesvědčivě. Pokud Sex and the CIty s určitou licencí vezmeme jako rozpustilý deníček dnešní buržoazie (bez pejorativního nádechu), Girls jsou takový společenský střed, koketující s realitou dejme tomu "stříbrné" mládeže. Samozřejmě se seriál v rámci intencí formátu nezbavuje veškeré povrchnosti, ale nazvat ho plytkým by byla chyba: reflexe přeci nemůže být o mnoho vznosnější, než její předobraz. (16.03.2013)

O životě ze života. Chvíli to trvá, ale lidsky strhne a emocionálně nepustí. Od třetí řady nahoru v televizi dlouho nebylo nic tak uvěřitelného a tak citlivého. O vztazích, přátelství, sobectví, empatii, hledání sebe sama i hledání toho, koho milujeme, koho bychom milovat mohli a koho milovat chceme. Nejsilnější jsou Girls ve chvílích, které vybízí k sebereflexi. Drsné a nekompromisní. Protože jestli tenhle seriál umí o postavách něco vypovídat, je to zejména to, jak moc věří, že žijí pro někoho, zatímco myslí jen na sebe. Jakkoliv se dá úvahově sklouznout při sledování k tomu, že vztahy, ať už přátelské či ty milostné, nepřináší nic jiného než bolest, já jsem na konci každé série cítil ten nefalšovaný příslib naděje, že můžou vždycky nakonec být to nejkrásnější, co život nabízí. Bez kýče a bez obalu. Škola života pro ty citlivé z nás. (14.07.2017)

Hodně povedený seriál. Podle úvodního plakátu jsem očekávala nafintěný holky co budou řešit jestli si na večírek vezmou něco od Vuittona nebo od Prady, no vůbec to tak není. Hanna je totálně mimo a to radši nemluvím o Adamovi. Jak tady někteří srovnávají se Sexem ve městě, tak chci jen říct, že Girls je o dost příjemnější a realističtější seriál. Lena Dunham je nejlepší. Jo a nakonec, se Skins to nemá VŮBEC NIC společnýho :D (komentář MoiJe). Opravdu umírám z lidí co hodnotí seriál podprůměrně, asi to nesmíte brát tak vážně a trochu se zamyslet a uznat, že mezi seriály co se teď natáčí, to je něco nevídaného, jde to trošku proti proudu a hlavně, už to prosím nesrovnávejte se Sexem ve městě ani se Skins. V komentářích občas čtu, že je Lena Dunham příšerná, nesnesitelná nebo nechutná. To znamená, že je dobrá herečka, protože si myslím, že přesně o to jí šlo. (22.08.2012)

Normálně jsem přišla na to, co je největším problémem nás žen. A není to nerovné postavení na trhu práce, ani to, že dostáváme menší platy za stejně vykonanou činnost, dokonce nemám na mysli ani tu skutečnost, že jsou ženy zneužívány jako otrokyně na domácí práce (sláva mužům těm, kteří si nemyslí, že by je vysavač mohl kousnout). Eé, nejhorší pro dívčino ego jsou vyprané džíny. Je to neuvěřitelné, ale něco, v čem jste se ještě včera mohly v pohodě ohnout, se přes noc změní v poměrně slušnej mučící nástroj. Vo nervy je, už se do nich napasovat, obvykle se zaseknou někde v půlce stehen a né a ne se pohnout, když maj trochu rozumu tj. streče, tak zhruba na desátej pokus povolí a nastává další šílenost - urputná snaha se do nich zapnout. Například já se napřed snažím zatáhnout bříško, pak ze sebe vyfouknu všechen vzduch, a když pořád knoflík a dírku odděluje propast pěti centimetrů, tak zkusím osvědčený trik, tedy oblíknout si ty ďáblovo kalhoty vleže. To zafunguje prakticky pokaždý, ovšem, jestli se to vyplatí, to je věc druhá, takto zapnuté džíny o sobě dávají vědět prakticky celý den, ať už tím, že můžete zobat pouze zrní, nebo tím, že si v nich nelze sednout. Ještěže módní bůh nabídl nám ženám prostřednictvím teleshoppingu pomocnou ruku v podobě zeštíhlujících džegínů, aleluja! (04.02.2016)