Girls

Hanna, ty sebestredný pracek!! Mala som iba ja tento pocit, pri opätovnom sledovaní? Fakt, miestami by som ju preplesla. Najhoršie, že ani za svet nepochopí, že celý svet sa netočí len okolo nej. Aj keď zase treba oceniť, že postavy a ich charaktery sú fakt reálne vykreslené a nie sú všetci ako z príručky o dokonalosti. (23.04.2013)

Okoštoval jsem první sezónu a celkem dobrý. Taková lehce střelená vztahovka, slušné charaktery, civilní pojetí… na můj vkus je to ale málo weird a déle jsem u toho nevydržel. Ovšem žena si to velmi pochvaluje a sleduje dál. Girls mírně vybočují ze zajeté a mnohdy zkostnatělé komediální struktury televizních produkcí, mají sympatickou hlavní hrdinku a příjemně odsýpají. Co víc si přát? (26.02.2014)

Tento seriál určitě vybočuje z normy, je chytrý, má zajímavé postavy, které jsou plastické a mají vlastní vývojový oblouk. Hlavní problém je postava Hany Horváthové - autorčino alterego -, která chce být "hlasem této generace" (v anglické slovní hře k k tomu dodá "nebo alespoň jedním z hlasů", což ilustruje autorčin sebeuvědomělý ostrovtip; v druhé sérii Hana pronese větu “I’m planning to expose all my vulnerabilities to the entire internet"). Kritiky byla pro své sebezaujetí dokonce přirovnaná k Philipu Rothovi (Howard Megdal, The Coffin Factory). Seriálu tedy nejde jenom vykreslení obrazu ze života party mladých lidí, ale i o jakousi přímou osobní výpověď, která mně zatím není úplně jasná, nebo mi některé její části připadají trochu jalové. Jinak ale mladé autorce - které navíc nedělá problémy ukázat v každém díle své dnešním estetickým ideálům propagovaných módními časopisy nepříliš konformní tělo - samozřejmě fandím.___ Seriál je forma obzvlášť vhodná k reflektování aktuálních společenských témat či morálních otázek. Největší hity z produkce HBO jako The Sopranos řeší klinickou depresi, stav současné klinické psychiatrie, hédonizmus let boomu kapitalismu "flexibilní akumulace", napětí mezi stavem, v němž se člověk nachází a jeho ideály, samotu, izolovanot; Oz řeší otázky okolo justičního systému založeném na předpokladu common law o nestrannosti soudců, rasismus; Odpočívej v pokoji boj malých podniků v oligopolním prostředí, The Wire řeší problémy vyloučených komunit... Dunnhamová se takovýchto témat nutně taky dotýká (pracovní trh a uplatnění vysokoškoláků v stagnující ekonomice), ale je to pohled přece jenom povrchnější a subjektivnější než ve zmíněných seriálech. Možná že více staromodního sociálního realismu by Girls prospěl. (23.03.2013)

Seriál ze života o holkách a klucích, jejich každodenních problémech a vztazích. Na rozdíl od přeameričtěných seriálů se složitýma zápletkama, drogama a chlastáním je Girls z pera Leny Dunham odpočinkovou záležitostí, která se vám dostane pod kůži, ani nevíte jak. Nic není moc přehnané a vyumělkované, což je mi sympatické. Každá postava má svoje problémy a nedokonalosti a tak působí velmi reálně. (Edit 2/17) Poslední tři sezóny koukám epizody tak, jak vycházejí, a hrozně mě baví. Přistihla jsem se, že na seriál často myslím a nemůžu se dočkat, až bude pokračovat. Což je úplný opak lhostejnosti, kterou jsem k němu měla ze začátku. Je jiný a tím pro mě zajímavý - baví mě cesty do nitra postav, jejich syrové dialogy a často kontroverzní témata, která odhaluje. Z pěti hvězd ale ubírám jednu za mdlý rozjezd. (20.08.2014)

Sex ve městě pro hipstery? Já byla tak naštvaná! Ne na seriál Girls, ale na sebe. Nejsem hipster ani zarytá fanynka Sexu ve městě, přesto jsem docela dost jeho dílů viděla. A po shlédnutí Girls mi v plné míře došlo, jak je Sex ve městě falešný a plytký (nejenom on, beru ho teď jako zástupce velkého množství podobných filmů a seriálů). Furt ty krásné šatičky, dokonalé make-upy, exkluzivní prostředí, bary, výlety, nádherné byty – o práci jen pár zmínek. A vztahy? Naprosto mimo realitu! Až v Girls – kterým jsem se dlouho vyhýbala, protože jsem čekala další tuctový seriál o milostných banalitách – jsem konečně našla normální holky (v případě Leny a její figury extrémně odvážné, vzhledem k tomu, jaké modýlky nosí – no a co?), normální problémy (ok v americkém provedení a prostředí) a normální vztahy. Někdy fajn, někdy průšvih, někdy nuda. Postavy jsou nejednoznačné, stejně jako v reálném životě (samozřejmě poněkud zdramatizované pro seriál), ale fantasticky to bylo vidět na postavě Adama, který začínal jako kluk, co je divný, lehce úchylný, na tu holku kašle, aby ji pak na konci druhé řady zachránil skoro jako rytíř – a ta proměna byla scenáristicky uvěřitelná. Protože takoví lidi jsou: někdy hrdinové, někdy zbabělci, většinou průměr. A téměř vždycky sobečtí a sebestřední. SHRNUTÍ: Díky, Leno, žes do toho šla tak upřímně a na plno. (17.10.2018)