Tetička

Tak pre mňa práve toľko ospevovaný výkon tetičky Naskovej pripadal ako najslabší vo filme. Veľa toho vo filme nemala, v podstate len pár patetických výlevov o živote. To Smolík a Marvan potiahli film, ktorého charakter je striedavo zábavný, zábavne strašidelný a mravoučný. Možno aj sociálne orientovaný záver vedie k vyššiemu hodnoteniu, pričom film je bežnou veselohrou svojho obdobia. –––– Tady ho pověsím. Ať vidí, že na něj myslíme. (13.06.2015)

Na přelomu třicátých a čtyřicátých let se dostalo stárnoucí Naskové v českém hraném filmu nabídky na několik mimořádně zajímavých dramatických rolí. Herečka, která svou kariéru započala ještě před první světovou válkou, nabídnuté příležitosti beze zbytku využila. Její noblesní dámy pokročilejšího středního věku jsou vytvářeny jako lehce nostalgické, ale vlastním vzděláním a hlubokou životní zkušeností zralé a moudré ženy, jejichž hodnotový konzervatismus je otevřen s bedlivou přátelskostí novým podnětům. Rozvaha a schopnost obklopovat se důvěryhodnými, pokud možno i přátelskými lidmi je chrání proti nejrůznějším nástrahám a lstím, jímž jsou vystavovány. V TETIČCE je takovou spásnou osobností služebný, ztvárněný mimořádně skvěle Ferencem Futuristou-Fialou. V této laskavé Fričově veselohře se v nehostinném čase německé nacistické okupace českému divákovi nabízela útěšná, laskavá podívaná, která se s úspěchem dokázala vyhnout všem pastem podlézání a obcházení jeho vkusu. Tehdy i dnes. (26.03.2008)

Upraveno v červnu 2020. Film Tetička je bláznivější skopičinou s přímým vztahem k satirizující moralitě. Martin Frič použil divadelní předlohu Jaroslava Tumlíře jako důvtipně extrémní způsob vytrestání nevděčného příbuzenstva, tolik lačného po tučnějším dědictví. Ušlechtilost skutkové myšlenky se samo předem hlásí o poslání a humanitární výpomoc. Zběsilý dech strkanice ostrých loktů a vzájemného osočování dostal nátěr grotesky, Frič se sžil s již několikrát osvědčeným postupem i podrobnostmi. Honba za testamentem karikuje a škádlí, byť se nevyhne drobné strnulosti. Hlavní bodem morálního sváru je Berta (snad příliš patetická Růžena Nasková), tetička a osamělá žena v cudném přesvědčení o životě a lásce. Niterná nenaplněnost má z rozpaků červené líce, doufá v sounáležitost příbuzenských vztahů a vysvobozením se nakonec stává až humanistická mise. Hlavní mužskou postavou je Hynek (velmi dobrý Ferenc Futurista), Bertin spolehlivý a v mnohém inovativní majordomus. On je tím průvodcem satirickou moralitou, vytyčil svéráznou trasu očištění, přes kterou musí projít každý dědictví chtivý příbuzný. Důležitým prvkem hamižnosti je Mařenka Dusbabová (dobrá Růžena Šlemrová), žádostivě vypočítavá a panovačná ženština, která se důrazně ohrazuje svým výsostným dědickým právem. K ní je navždy připoután Arnošt Dusbaba (skvělý Jaroslav Marvan), prokurista a Mařenčin povětšinou poslušný manžílek, i když nejsou jeho interní názory zcela shodné. Výraznější postavou je též Čeněk Felix (velmi zajímavý Miloš Nedbal), komerční rada a velmi ješitný muž, který se ihned ohrazuje proti jakékoliv výtce, vždyť jde o společensky důstojného pána. Pozadu nezůstává ani jeho manželka (dobrá Zdeňka Baldová), v přímém střetu o dědictví získává děsivou podobu hysterického amoku. K výrazným postavám patří také paleontolog, dr. Jindřich Dusbaba (příjemný Jiří Dohnal) a Slávka Felixová (zajímavá Lída Chválová), děti obou rodičovských párů v rozpacích ze zběsilého počínání hamižnosti a v tělesném okouzlení vzájemné přitažlivosti. Starý versus nový dostává podobný, byť trochu odlišnější než ve Fričových o deset a méně let starších filmech, náboj a mládí zůstává nadějí budoucnosti. Z dalších rolí: Bertina životní láska a po dvaceti letech znovu objevený strýček Eduard Švagrovský (Theodor Pištěk), vytrvale odmítaný Bertin nápadník a ušlechtilý lékař MUDr. Jelínek (František Smolík), noví a nedokonalí sloužící u Berty Jeřábek (Vladimír Řepa) a Víchová (Darja Hajská), předstíraný právní zástupce JUDr. Hrůza (Karel Beníško), děsivě němá hospodyně tety Berty (Marie Nademlejnská), vzdálený a po dědictví stejně dravý příbuzný Oskar (František Kreuzmann st.), či služka u Dusbabů Anežka (Milada Smolíková). Film Tetička je neposedné škádlení ve formě nadneseného přednesu satirické morality. Občas může něco zaskřípat, něco trpí strnulostí, přesto jde ještě dnes o příjemné filmové pobavení. (15.08.2011)

dneska jsem si to vychutnala,i když to je trochu hořkobolná komedie - připomněla mi vyprávění kamarádky,jak se na pohřbu strejdy poprali chlapi o starou,odřenou,koženou bundu...je smutné,že supi se neslétají jenom ve filmech...paní Nasková byla velmi noblesní,zkusila jsem si ji představit jako dnešní šedesátnici,lezoucí po horách,jezdící na kole,brouzdající po netu nebo píšící komentáře na ČSFD,moc to nešlo :-) (20.01.2018)

Neprávem přehlížený film. Zajímavý hned v několika směrech. Růžena Nasková se trochu nesměle, ale s grácií pravé dámy, pokusila zahrát si v komedii a podle mě s daleko příjemnějším výsledkem než ve filmech Příklady táhnou a Konečně sami. Ale to není všechno - teprve když sledujete Tetičku, uvědomíte si, co měla česká komedie ve Ferenci Futuristovi a hanebně málo toho využívala. On měl ve většině filmů jen jediný komický výstup jako nějaký ten zahradník, školník, opilec atd. Ale tady hraje (skvěle) hlavní mužskou roli tetiny pravé ruky. Inteligentního, mazaného, autoritu vzbuzujícího majordoma Hynka. To on dostane ten mazaný nápad - teta předstírá, že zemřela, aby se na reakci "pozůstalých" přesvědčila, jak je to s jejich city. A není to věru žádná sláva, když máte v příbuzenstvu samé mamonuchtivé figurky, hrané Baldovou, Nedbalem, Marvanem, Šlemrovou... Ti poslední dva jmenovaní mají vztah ke své příbuzné už v příjmení, jmenují se Dusbabovi. :-) Růžena Šlemrová tentokrát opustila své oblíbené ráčkování a vsadila na jinou vadu řeči, pěknou koloraturní figurku nedbalé posluhovačky hraje Darja Hajská a ani mi nevadí vedlejší zápletka s Františkem Smolíkem, vemlouvavě pějícím sentimentální šlágr Bláhové mládí. Vidíte. Tak pěkný film to je. 100% (01.02.2006)