Tetička

dneska jsem si to vychutnala,i když to je trochu hořkobolná komedie - připomněla mi vyprávění kamarádky,jak se na pohřbu strejdy poprali chlapi o starou,odřenou,koženou bundu...je smutné,že supi se neslétají jenom ve filmech...paní Nasková byla velmi noblesní,zkusila jsem si ji představit jako dnešní šedesátnici,lezoucí po horách,jezdící na kole,brouzdající po netu nebo píšící komentáře na ČSFD,moc to nešlo :-) (20.01.2018)

Přesně jak zmínil Oskar, naprosto neprávem přehlížený film, který velmi příjemně zahřeje u srdíčka. Celé to milé šaškování mezi úžasnou Lídou Chválovou a Jiřím Dohnalem, v případě kterého oholení obličejové pastviny a odstranění brýlí z nosu znamenalo velkou změnu jeho image. Stejně tak například i František Smolík, tetiččin dávný ctitel ze staré školy, který tetičce každou sobotu nosí květiny.. Celé to působí tak mile a hezky, a to i přes ten vzájemný nepořádek a nepohodu, co ty dvě rodinky natropily. Velký pěkný film. 5/5 (05.06.2023)

Vynikající film, který nemá z hlediska své skladby a struktury vyprávění, v meziválečné a protektorátní veselohře obdoby. Kouzelně sentimentální atmosféru doplňuje starý strašidelný zámek s personálem, který hned tak někde nenajdete ("Víchová má mísu v ruce a půjde otvírat"), Ferenc Futurista dominuje a plně ukazuje rozsah svých možností. Na velké lidské ploše hrající Růžena Nasková a František Smolík tvoří příjemnou paralelu k hamižným příbuzným v neodolatelném a přitom jemně odstíněném podání, pro každý typ rozdílném. A pochopitelně tu nesmí chybět zmoudření a nalezení životního cíle. Martin Frič si osvojil prostředky soudobé režie a dokázal je přiměřeně a hlavně smysluplně používat. Místy snad trochu nepřiměřeně staromilské, ale to už tak nějak patří k věci. Velmi dobrý hudební motiv. Na Tetičku - nedám dopustit. (28.05.2004)

Protektorátní telenovela o šedesátileté panně, které se dvoří neméně starý doktor (František Smolík), ale ona přitom celý život touží po slizském, tlustém Eduardovi (Theodor Pištek). Takže takový klasický romantický film s prvky komedie, který už ve své době byl určený pro starší diváky. Navíc je ještě zasazený do honosné vily, o kterou se stará nejeden sluha, aby se ještě více zasnily ty babičky v kině v době svého prvního uvedení. Bohužel to stáří je už hodně znát. Pro dnešní dobu nijak zajímavý film, na kterém tak leda zaujme první věta zde uvedeného obsahu.... Šedesátiletá panna Berta... Cože? :D [2279. hodnocení, 74. komentář, 78%] (05.12.2020)

Dr. Jaroslav Tumlíř (1902 – 1977), významný dramaturg pražských i mimopražských scén a také dlouholetý knihovník, věnoval veškerý svůj volný čas vlastní autorské práci, především tvorbě divadelních her. Z jeho repertoáru do dnešních dnů přežila jen jediná, Strašidelná tetička, která se v období nacistické okupace stala vhodnou kořistí pro vyhladovělý barrandovský tým Maca Friče. Ten se po úspěšné sérii bláznivých veseloher, v nichž excelovala především populární dvojice Gollová – Nový, rozhodl nabídnout příležitost významné charakterní herečce a člence činohry pražského Národního divadla Růženě Naskové. Teta Berta už v sobě sice nemá ani zatrpklou duši, ani nadšení pro moderní život mladých, jako měla její předchůdkyně v Cikánově komedii Příklady táhnou, nicméně podivně nostalgický stesk po promarněných šancích života nabídl Naskové mnohem hlubší rozměr, s nímž charakterizuje svou důstojnou tetičku. Smolík s Pištěkem se tu obloukem vracejí ke svým pionýrským filmovým létům, ale přece jen je každý z jejich seniorských milovníků jiný. Naproti tomu Lída Chválová a Jiří Dohnal představují dvojici mladých lidí, kteří teprve ve vzájemné lásce naleznou správný poměr k životu. To vše je potom v dokonalém kontrastu s charaktery chamtivých příbuzných v brilantním hereckém provedení Baldové, Šlemrové, Marvana, Nedbala i Kreuzmanna. Trojským koněm tohoto filmu je ovšem precizně vyvedená figurka věrného majordoma, zahraná anglicky neanglickým způsobem mistrovským Ferencem Futuristou. Je-li zpočátku osudový vztah pozorného starého lékaře a životem zklamané tety jen jakýmsi sentimentálním zastavením v běhu času, charakterizovaným ještě ukolébávající písní Bláhové mládí v osobité Smolíkově interpretaci, pak jeho závěr neodvratně směřuje k žádané proměně, k novému poslání. Strašidelný zámek, bouřka, duch zemřelé tetičky a spiritistická seance pak dokreslují patřičnou atmosféru, která má zejména v časech podzimních plískanic své neopakovatelné kouzlo. (04.10.2008)