Tri farby: Modrá

Už když jsem před časem viděl od tohoto polského režiséra "Krátký film o lásce", uvědomil jsem si, že k látce přistupuje jinak než ostatní filmaři, avšak jeho pomalý a dost zdlouhavý styl mi vůbec nesedl. Podobné je to i v tomto případě, kdy se víceméně standardní filmová stopáž stává nesnesitelně zdlouhavou a dost často i nudnou. Na druhou stranu má film něco do sebe a civilní výkon Juliette Binoche, donutí diváka setrvat až do konce. (22.02.2009)

Smútok nad stratou vyvoláva rôzne reakcie. Buď to dotyčný človek maže minulosť ako sa len dá, alebo nevyhodí ani len popísaní zdrap papiera pripomínajúci čo bolo. Ústredná postava si vyberie možnosť číslo jedna, ale zisťuje že to môžno nebude to najlepšie. A ani nie tak pre ňu, ale jej okolie. Film, ktorý dáva čas na premýšľanie. (05.06.2014)

Film ma príliš neoslovil. Ide o klasickú drámu, kde manželka príde o muža a dieťa a po smrti sa dozvie isté tajomstvá, no tie nijako dejom nehýbu. Ak to má byť len o utrpení, tak som ho nikde nevidel. Nie že by Binoche permanentne nevyzerala smutne, to nie, to je práve jej večná poloha. A takisto je to jedna z mála herečiek, ktorej pristane účes Majky z Gurunu. Ale predsa, ja tom tu žiadny veľký žiaľ nepozoroval. Takže ak to zhrniem, smutný príbeh neprinesie smútok aj do duše diváka, dejová línia je viac umelecká než epická a celkový dojem je naozaj len priemerný. (07.01.2021)

Kieślowski se rozhodl svoji barevnou trilogii začít nejdramatičtějším příběhem ze všech a myslím, že to byla dobrá volba. Juliette Binoche hraje vdovu po hudebním skladateli naprosto bezchybně a zcela mě vtáhla do svého posmutnělého světa, který je povětšinou tichý, ovšem tu a tam ho přece jenom něco naruší – melodie stejně opuštěného pouličního flétnisty, útržky manželovy nedokončené skladby, bývalý přítel, před nímž se Julia pokusila utéct stejně jako před zbytkem světa, nezvaná myší rodinka v bytě, návštěvy u matky… Stejně jako modrá barva je tenhle příběh sice především chladný, ale zrovna tak má i řadu odstínů, které je třeba prozkoumat, protože co když mezi nimi najdeme jeden, který bude tisíckrát lepší než všechny ostatní barvy světa? Kromě režie a herců je třeba pochválit i Preisnerovu vynikající hudbu stojící minimálně za polovinou působivosti. Jen kdyby to občas nebylo tak roztahané. (20.11.2011)

Patřím mezi povrchní jedince, kteří svědomitě ignorují výtvarnou stránku filmu, předvídavě se vyhýbají kontaktu s vážnou hudbou a při sledování filmů zásadně odmítají trpět. Za danných skutečností neměla mít Modrá příliš šancí stát se mou oblíbenou barvou, ale smutné, chladné a zároveň odhodlané oči Juliette Binoche mne donutily k tomu, že jsem těžkou životní situaci spokojeně prožil po jejím boku na proleželé matraci. (07.11.2012)