Tri farby: Červená

Nejzajímavější a nejpoutavější snímek z dílny známého Kieslowskiého.. Skvělý Jean-Louis v roli stárnoucího penzionovaného soudce, který páchá malé přečiny proti morálce každý večer, tímto způsobem však ve své mysli odhaluje nejeden trestný čin zásadního charakteru a nejen v mysli.. Do cesty se mu připlétá mladičká krásná Valentine a rozjíždí se hra dvou navenek slabých tichých osobnůstek, uvnitř však silných emočně intelektuálních jedinců, kteří se natolik intimně sblíží, že vzniká nejen platonické láskyplné pouto končící však radikálním odjezdem. Vše dokresluje podmanivá melodičnost. (07.08.2008)

2) Druhé zhliadnutie pridáva mojej najobľúbenejšej časti Troch farieb jednu *. Málokto ma tak dostal svojím poňatím psychologickej drobnokresby charakterov, málokto sa mi dostal tak pod kožu ako Kieslowski v tomto filme. Skúmanie samoty a práva zasahovať do životov iných, analýza svedomia a ponímania morálky, zmyslu existencie, životných skúseností a omylov a to všetko na krásnom vzťahu modelky (úžasná Iréne Jacob, ktorá síce nemá tak silný prejav ako J.Binoche, ale pod vedením Kieslowskeho sa stáva anjelom) a vyslúžilého sudcu (výstižný silne presvedčivý výkon J.L.Trintignanta). Týto dvaja sú podobne ako nedávno Scarlett Johansson a Bill Murray "stratení v preklade", ale ich náhodné precitnutie má ešte silnejší základ a práve tento film je pre mňa nájdením toho, čo mi u Lost in translation trochu chýbalo (trochu viac tých potrebných emócií a menej pocitu odcudzenosti). (08.08.2005)

Tomu říkám odejít na vrcholu! Nechci ( a ani nebudu ) se nijak obšírněji rozepisovat o příběhu samotném. Předně, tohle musí člověk jednoduše vidět na vlastní oči a především, těžko bych hledal slova a vypsal se z pocitů, které jsem při sledování tohoto snímku zažíval. A tak pouze dodám, že pokud si nějaký film zaslouží přízvisko UMĚLECKÉ DÍLO, potom to je jednoznačně tento Kieslowskiho snímek. Zde se sešlo vše potřebné....silný příběh, brilantní kamera, nebojím se použít přízvisko FANTASTICKÉ herecké výkony obou hlavních představitelů. Krásné Iréne Jacob coby modelky Valentine ( která u mě nesmírně " stoupla " a to nejen herecky, ale především jako žena, viz rozhovory v bonusech ) a charismatického Jeana - Louise Trintignanta jako soudce v důchodu. Před jejich hereckým projevem SMEKÁM, jednoduše se mi nedostává slov. Už tak silný zážitek dotváří geniální Preisnerova hudební složka ( zcela po právu oceněna Césarem ). A o čem že samotný snímek je? Je to mimo jiné příběh o zkušenosti a zklamání na jedné straně a mládí, nezkušenosti, ale zato plného nadějí, které je možno ještě realizovat na straně druhé. Sám Kieslowski řekl, že tento snímek byl pro něj takovým DIALOGEM mezi zkušeností, která ví, ale může být zklamaná a mládím které neví a které...... 100% a silně uvažuji o změne v mé TOP -ce..... (19.01.2010)

Střípky různých příběhu, drobné epizodky i silná lidská dramata se zajímavým společným vyvrcholením. Máte-li rádi obyčejné filmy ze života, s dobrým scénářem, tvorbu Krzysztofa Kieślowskeho se rozhodně oplatí sledovat. Nejvíc mne zaujal postupně vznikající pevný vztah mladé ženy s opuštěným senilním staříkem, jenž kdysi sloužil jako soudce a teď si nudu krátí nezvyklým ilegálním koníčkem. Mezi půvabnou Irène Jacob a vyzrálým J. L. Trintignantem zde panovalo prazvláštní napětí, které dalo vzniknout pozoruhodnému zážitku z tohoto psychologického dramatu plného různých náhod. Až neuvěřitelné, kolik oba Krzysztofové dokázali ze setkání dvou náhodně sešlých lidí vytěžit, dialogy mezi Valentine a starým soudcem by pokojně obstály i jako samostatný film, bez dalšího dění mimo byt. Na začátku všeho byl při tom pouhý zatoulaný pejsek... V jednoduchosti je krása, což samozřejmě zde platí jak o tomto příběhu, tak o jeho zfilmování s obyčejnou komornou výpravou, laděnou (vzhledem k názvu jak jinak) do červena. 90% (17.01.2020)

Z Kieslowského trilogie jsem doposud zhlédla jen tento film. Evropské filmy bývají jiné, na jednu stranu jsem tedy tušila, jaký snímek bude, na stranu druhou mě trochu překvapil. Bohužel mi jako celek tak úplně nesednul, problém mám hlavně s vyprávěcím stylem, který je založen na metaforách, obraze. Pomalu plynoucí děj bez výraznějších zvratů se mi skoro nikdy netrefí do noty, ať už se jedná o jakýkoliv snímek. Rozhodně to není špatný film, ale jde trochu mimo mě. (10.06.2013)