P.K.

Jo, je to tak. Naposledy jsem se takto pobavila u 3 idiotů. Závažné téma podané satirickou formou, byť někdy u toho lehce člověka zamrazí. Dalo by se říci, že je to taková snaha o osvětu přímo z dílny produkující masovou zábavu. Zatím jsem se s tak otevřenou kritikou setkala jen u D. Mehty. Ale, to může být jen moje neznalost. Že filmy kritizují zkorumpovanou policii a politiky, to už je celkem běžné, poslední dobou se už ve filmech objevuje i častěji tzv. "ženská otázka", ale kritika náboženství? No, to chce v Indii odvahu. Nicméně, když se nad tím člověk zamyslí, je fakt, že na co se dá při takové míře korupce spolehnout. Snad jen na to, že i ti mocní by se mohli teoreticky "někoho" bát a před "někým" mít úctu. A máte vyhodit peníze za to, že vás vyslechne guru nebo psycholog? Nemám pocit, že by se konkrétně v našem ateistickém státě k sobě chovali lidé lépe. Ale, to byl jen takový povzdech, film je to naprosto skvělý a ve všem s P.K. souhlasím. (26.01.2015)

Většinou bolywoodu nedávám plnou palbu, ale tohle mě jako bezvěrce oslovilo, další film, co mě utvrdil, že náboženství je jen nástroj k ovládání davů, a že to někdo před tisíci lety někam sepsal a davy tomu začali věřit, je jen výmysl člověka k jeho prospěchářství. Kde chybí racionální vysvětlení, tam je víra, ale čemu má dnes člověk věřit, proč je tolik věřících a každý věří něčemu jinému, naučit se vzory našich předků, čemu věřili oni a předali to dál a dál, až se z toho stane fanatizmus. Víra, co to vlastně je? Bytí je jen jedno, tak se snažím víc být než nebýt. (19.01.2017)

Loni jsem se v rámci Challenge Tour podíval z indického Bollywoodu na tamnější kultovní romantický film Statečné srdce získá nevěstu, letos ke mě zavítal na obrazovku mimozemšťan P.K. Moje pocity jsou z něj vesměs pestré až rozporuplné: Hiraniho sci-fi komedie má velmi pěkný ústřední děj, střet mimozemšťana s policejními, náboženskými i mediálními institucemi nese v sobě zábavný absurdní nádech, přináší nejeden vtipný i napínavý moment a nepostrádá hutnou myšlenku ve jménu tolerance, hlavní hrdinka s povoláním reportérky je sympatická. Na druhé straně navzdory netradiční zápletce P.K. nezapře svůj bollywoodský původ, tedy film má (alespoň pro mě měl) příšernou délku přes 2 a půl hodiny, vyplňuje ho řada muzikálových čísel, kde se to hýří různými hábity, jinými kostýmy, iritujícími zpívankami a místy až přepáleně pestrobarvenou stylizací. Nechybí i poněkud tuctová romantická linka, která končí patetickým dojákem před očima spousty diváků. Film mě jaksi střídavě chvíli bavil a chvíli otravoval, ale pro některé zábavné momenty ho asi stojí za to pro zajímavost jednou vidět. Kde jinde se setkáte s tančícími auty? 60% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) (14.03.2021)

„Pákistán... jaký Pákistán?“ – „Mami... je jenom jeden Pákistán.“ Střelené, zábavné, absurdní, naivní, odzbrojující…prostě indické. Odpovídá tomu i žánrová nabídka, film se pohybuje od komedie přes drama až po romantiku, zápletka má sci-fi základ a zároveň v něm lze vysledovat dominantnější postavení hudby, díky čemuž snímek místy přechází až do muzikálu (několik čísel společně s taneční choreografií-kupříkladu chlápci v turbanech). Už úvodní „zpívaná“ romantika mě pobavila a film byl úsměvný po většinu svého času, někdy více, jindy méně (jednodušší, křečovitý humor). Přesto těch vtipných (jakkoliv předvídatelných) scén více méně převažuje, ať už jde o prohledávání v porodnici, oznámení úmrtí čerstvé nevěstě, návštěva vězení, obírání slepce („Něco jsem sehnal v tančících autech a něco od gentlemana, který je nabízí celé dny na mostě. Dal mi víc, než jsem potřeboval“.) a řadu dalších. A samozřejmě celé to zastřešuje představitel mimozemšťana, což je neuvěřitelný zjev a pohled na něj se jen tak neomrzí (zvláště asi dámské části publika, člověku se snad ani nechce věřit, že tohle už bude brzy padesátník!). Překvapilo však postupně neustálé řešení náboženství, to mě moc nebavilo, i když je fakt, že to pohybování na hraně se tvůrcům docela dařilo. Zklamal mě ale výbuch, typický zabiják pohodové atmosféry, a pak trochu i natahovaný a nepříliš vtipný závěr (snahu ukončit příběh za každou cenu komicky sice chápu, ale v té načaté dojemné rovině se film držel vcelku dobře, takže mi to přišlo jako zbytečnost). Tak či tak převažují kladné dojmy a já posílám Opilému slušné 4*. „Někdo říká, že zvířata nepáchají sebevraždy. Tohle je Nikku, pes doktora Sweetie Singha z Ramesh Nagar v Dillí. Za poslední měsíc se pokusil o sebevraždu třikrát. Zkusil skočit ze střechy, snědl prášky na spaní a skočil do ohniště. Proč tohle dělá? Je nějak psychicky nemocný?“ (02.02.2015)

Taká osobnostná výpoveď o náboženstve ktorá je zaobalená do hávu sci-fi, ale pritom bez prehnaných akčných scén, alebo podobných hlúpostí. PK je kupodivu veľmi komorný, veľmi úsmevný a tiež podkladá zaujímavé otázky o viere, na ktoré síce neponúka odpoveď, ale verím, že prinúti niekoho rozmýšľať, alebo v tom lepšom prípade niekoho riadne naserie. Aamir Khan má čuch na dobré látky a znova dokazuje, že jeho malá svalnatá postava je veľmi spestrujúcim prvkom Bollywoodských filmov. Keby mal krajšiu partnerku ako bola Anushka bol by som vo vytržení. Po 3 idiotoch ďalší dôkaz režisérskej a scenáristickej vyzretosti Rajkumara Hiraniho, ktorého považujem za jedného z najsilnejších a najosobitejších tvorcov, ktorého témy - často zabŕdajúce do hlúposti systému - ukončuje veľmi pozitívne a optimisticky. Na konci bola aj slzička. (06.07.2015)