Tri vajcia do skla

Nejslabší Burianův film je podle mě právě tento. Nabízí sice spoustu nezapomenutelných scén, hlášek a i písní, ale celkově je to na prd. Ovšem první polovina a hlavně scény v Burianově bytě, to jsou nejlepší věci filmu. Ta druhá polovina už je víceméně zmatená a já se dost ztrácel v ději. Celé to stojí na Vlastovi a jeho výkon tady je parádní, o tom žádná. Navíc tady ztvárnil převlekovou trojroli, což ho vždycky bavilo. Špatný je pouze scénář. Nakonec z této komedie vznikl jen lehký nadprůměr, tedy 60%. Ale je to Burian, tak se i na Tři vejce vždy rád podívám. (29.01.2012)

Babočka! Ne, admirál! Vincent! Tak tuhle nedoceněnou komedii mám rád. Vlasta Burian hned třikrát najednou? No neberte to. Navíc ve filmu, který vyniká trošku honosnější výpravou, krimi zápletkou a nějakou tou akční scénou. Oproti jiným Burianovkám je to prostě trošku netypické, lehce napínavé a ve finále velmi zábavné. (10.04.2016)

Jeden ze slabších Fričových filmů. Burian sice opět exceluje, ale film spíše vyniká jako detektivka a ne komedie, kterou jsem spíše čekal - v případě vtipných situací filmu sem tam dochází dech, ale i přesto se pár nezapomenutelných momentů našlo. Jako zmíněná detektivka lepší, ale i zde platí, že závěr je matnější. Škoda, to bych totiž hodnotil čtyřmi hvězdami, ovšem takhle musím o stupeň snížit. "Haló, pane! Jdu na chvíli pryč, takže kdybyste se vzbudil, tak to není mojí vinou." (13.06.2009)

Nevím, jak u jiných, ale u mě se Burianovy filmy dělí jen na dva druhy: na ty, které jsou nabity vtipem a ani vteřinu se u nich člověk nenudí a na ty ostatní, které jsou úplně nudné (většinou jsou to jeho převlekové uniformové komedie.) Tohle je ten druhý případ. Slabota. K mému hodnocení přispěla i Burianova úvodní dedukce, podle které Šléglova neupravenost byla zaviněna lájdáctvím milostivé paní. Vše spíš mluví pro opačnou možnost...že je to popleta starý mládenec a neumí si zašít nic... (09.10.2002)

Pauza, kterou si Vlasta Burian naordinoval po svém posledním (nepříliš úspěšném) filmu trvala už příliš dlouho a kdekdo začal pochybovat, zda se populární král komiků ještě někdy vrátí před kameru. Blýskat na lepší časy se začalo až v okamžiku, kdy si berlínská UFA vyžádala režiséra Maca Friče a, pamětliva mezinárodního věhlasu Vlasty Buriana, naslibovala hory doly. Film je to nadmíru atraktivní, zasazený do velkolepých exteriérů karlovarského lázeňského ovzduší, žel, se scénářem si tentokrát pánové příliš hlavu nelámali a naservírovali vyhládlému Burianovi poměrně nemotorný příběh s kriminálním přídechem, v němž nešlo ani tak o zločin, jako o příležitost vystřídat několik různých identit během jediného večera. Co se ale povedlo na výbornou, jsou písničky, jejichž ekvilibristická vytříbenost je dodnes nepřekonatelná. Pozvala mě jedna kněžna do kiosku, říkala mi golubčiku graj mi graj, bylo-li by libo papirosku, nebo bylo-li by libo radši čaj. (03.10.2008)